Dědictví

Najít dokonalý šperk, který není jen módním doplňkem, není vůbec jednoduché. Musí vás oslovit, vyvolat emoce, klidně na první pohled! Přeji vám, ať nějaký takový najdete, a jestli jich bude víc, tím líp. Nezáleží ani na tom, zda budou z dílny světoznámého klenotníka, nebo neznámého autora, který na ty největší výzvy ještě čeká.

Já jsem jeden takový nedávno dostala. Krásný dar, ryzí dědictví, až jsem se ho zdráhala přijmout. O tom ale moje babička nechtěla ani slyšet. Přinesla ze sekretáře dva zlaté kroužky, které si před více než šedesáti lety vyměnili s dědou, a položila je přede mě se slovy, že když už tu děda není a ona přes klouby na prstech nedostane ani ten jeho, tak by si přála, abych si je vzala a jednou třeba zase předala dál naší dcerce. Od té doby mají v mojí šperkovnici zvláštní přihrádku. Nevyndávám je, jen občas přejedu prstem po ošoupaném vzoru a říkám si, jaké mám štěstí, že babičce mohu ještě pořád zavolat a zeptat se jí, jak se má. Čas je v tomhle bohužel neúprosný a − možná naštěstí − nikdy nevíme, kdy spolu budeme mluvit naposledy.

Děda byl vždycky takový můj hrdina. Práce všeho druhu. Celý den poletoval po sadu, kde za jediný den zvládl natrhat i patnáct beden třešní, nebo v dílně vymýšlel, co by ještě vyrobil. Tam vznikalo krásné kovové zábradlí vysoké dva metry, cirkulárka, na které si jednou rozřízl koleno až "na jabko", ale ještě sedl na kolo a chtěl s tím dojet na polikliniku − babička ho rázně zastavila. I dřevěná kolébka pro moji nejoblíbenější panenku.

V jeho dílně to vonělo olejem, dřevem, někdy barvami. Možná tam jsem během všech těch prázdnin našla úctu k řemeslu a jsem ráda, že vám v tomhle vydání můžeme přinést příběhy těch, kteří se nebojí tvořit rukama, milují to a ruční práce a lidové umění naplňují jejich životy. Ať už to jsou odhodlané organizátorky přehlídky Krásná práce Klára Hegerová a Michaela Kádnerová, zlatník Zdeněk Vacek nebo náš muž z obálky, známý vinohradský optik Filip Žilka, jenž si zamiloval dřevo.

Protože nás v příštích měsících čeká nejspíš pár týdnů strávených nuceně nebo doporučeně v našich domovech, rozzářili jsme obyčejné denní činnosti úchvatnými šperky a hodinkami ve fotostory Kláry Tománkové Z pokoje do pokoje. Podívejte se a třeba vás některý z nich zaujme na první pohled.