Mistři komplikací. Jak malé hodinářské značky z Česka prorazily až do světa

PROKOP & BROŽ

Prokop & Brož

Foto: David Turecký

Měnil se před očima. Když ho potkali kamarádi, nepoznávali ho. Divili se: Co se s tebou děje? Janu Prokopovi vypadaly vlasy i obočí, bál se, že ho ničí nějaká vážná nemoc. Nervózně vyhlížel výsledky lékařských testů. Nic vážného se naštěstí neprokázalo. Byly to jen stres a únava, které ho v roce 2012 doslova semlely. Prokop se tehdy až příliš oddal novému projektu zakázkové výroby náramkových hodinek, do kterého se vrhl s renomovaným pražským hodinářem Martinem Brožem (na snímku vlevo). "Začali jsme pod velkým tlakem. Skoro jsme nespali. Když nám prasklo safírové sklo, jel jsem pro něj na otočku do Švýcarska, zatímco ho dodavatel vyráběl," vzpomíná na období, kdy se značka Prokop & Brož chystala vstoupit na trh.

Oba muži, jejichž jméno firma nese, si ve chvíli, kdy začali spřádat společné plány, představovali svůj start nejspíš jinak. Potkali se rok předtím náhodou na zahrádce jedné z pražských restaurací. Prokop s dlouholetými obchodními a marketingovými zkušenostmi ze společnosti Elton hodinářská, která vyrábí hodinky Prim, a protřelý mistr hodinář Brož, který unikátní modely dělal už řadu let. Dali se do řeči a brzy se spřátelili. "Zjistili jsme, že sdílíme společnou vášeň pro hodinky, a shodli jsme se na vizi, jak by měly ty naše dokonalé vypadat," vzpomíná Brož. Prvním společným projektem byly exteriérové hodiny pro Plzeňský Prazdroj, jakýsi pivní orloj vytvořený ke 170 letům od založení společnosti. Ve spolupráci se dvěma uměleckými kováři a dalšími specialisty se podařilo hodiny navrhnout, zkonstruovat a nainstalovat velmi rychle. Skutečnou zkouškou bylo ale až uvedení vlastních náramkových hodinek. "Na začátku podnikání je zkrátka potřeba extrémního úsilí. Naivně jsem si myslel, že pozitivní stres a zapálení člověka tolik neničí. Omyl. Pochopil jsem, že nemůžeme jet nonstop," přemítá Prokop.

Hodinky na přání

Dnes už je z těžkých začátků jen zajímavá historka. V minulém roce prodali 40 hodinek, což je na společnost se dvěma stálými zaměstnanci úctyhodné číslo. Nejde o nějaké levné kousky, cenové rozpětí sahá od sta tisíc korun až po několik milionů, v závislosti na složitosti modelu a představách klienta. A jelikož Prokop & Brož dělají hodinky na zakázku, svým klientům meze nekladou. "Jeden zákazník třeba přinesl pět vytištěných fotek s různými hodinkami od světových značek s tím, že nemá problém si koupit jakékoliv z nich. Ale prý mu na každých něco trochu vadí a chtěl by je ideálně skloubit dohromady," popisuje Prokop s tím, že se jim nelehké zadání líbilo, a pustili se tak do práce. "Děláme z klientů spoluautory. Klidně s nimi zakázku konzultujeme třeba dva měsíce. Ten proces bývá mimořádně zajímavý. Měli jsme jednoho zákazníka ze Švýcarska, a když jsme doladili design a on poslal zálohu peněz, tak napsal, že to nejhezčí na celém projektu tím pro něj skončilo."

Ve vlastním portfoliu přitom mají celou řadu zajímavých kousků. Ať už sérii František Kupka inspirovanou obrazem známého malíře, se kterou značka vstupovala na trh, sportovní model Hercule umožňující snadné přehození otočných kroužků, díky nimž se hodinky mohou měnit jako chameleon, nebo limitovanou edici Spirála, o níž psaly i renomované zahraniční weby. Spodní polovinu číselníku u ní zakrývá řada metalizovaných skel, která jsou skloněna pod úhlem 51 stupňů k šesté hodině, což za určitých okolností rozkládá sluneční světlo na duhu.

"Od začátku jsme se shodli, že chceme dělat kulaté hodinky se vsazovanými nožičkami a s komplikacemi. Oba klademe důraz na detaily, ergonomii a užitné vlastnosti. A také na snadnou údržbu," doplňuje.

Součástí ceny hodinek je doživotní servisní služba, většinu součástek si navíc vyrábějí sami v dílně ve spodní části Václavského náměstí. Když se tam počátkem října potkáváme, oba přiznávají, že po loňském úspěšném roce přišlo letos s koronavirem zpomalení, od února do května firma neměla žádné nové objednávky. Pořád ale pracovali na těch předchozích. S nástupem podzimu ale začaly zakázky zase přicházet. "Býval jsem makléř, mohl jsem u toho zůstat, vzít si nějakou hypotéku a splácet ji. Ale nelituji. Dělám, co mě baví, a nikdo mě neomezuje. I po osmi letech je naše společná vášeň pro hodinky tak silná, že nám pomáhá překlenout všechny problémy," říká Prokop.

LUDĚK SERYN

Luděk Seryn

Foto: David Turecký

Můžete se zout, jako doma, vítá nás s fotografem Luděk Seryn ve svém vinohradském ateliéru. Ne náhodou, protože jsme u něj doma. Nejprve sice vejdete do zdánlivě obyčejného bytu, ale stačí vystoupat po schodech a ocitnete se v dokonale vybavené hodinářské dílně, kde vznikají unikátní kousky pod značkou LS.

Seryn jich zatím vyrobil 44 a není těžké vybrat ten nejzásadnější. Nazývá se Karel Rotation a českému hodináři změnil život. Vyvinul pro něj totiž unikátní strojek, jehož prostřední část rotuje a jednou za osm hodin se otočí kolem své osy. Sama pak nese další dvě části, jedna řídí pohyb ručiček a druhá s automatickým nátahem dodává energii. Nikdo jiný dosud nic takového nestvořil.

Na samém počátku jejich příběhu byl telefonát od zákazníka Karla. "Pojďme udělat něco velkého. Co kdyby se vnitřek hodinek točil?" navrhl Serynovi. Tomu zajiskřily oči a jeho myšlenky se naplno rozjely. Položil telefon, vzal do ruky papír a tužku a začal kreslit první návrhy. Následoval dva a půl roku dlouhý vývoj, než hodinky dokončil. "Stálo mě to spoustu bezesných nocí," nezastírá. Ale odměna za sisyfovský počin přišla krátce nato − pozvali ho na hodinářský veletrh Baselworld a ještě ho navrhli mezi kandidáty AHCI, váženého sdružení nezávislých hodinářů, jehož členové si v Basileji přišli jedinečný kousek prohlédnout. "Všichni ti hodináři, o kterých jsem do té doby jenom slyšel nebo četl, se vám najednou představují a zkoumají vaše hodinky," ohlíží se Seryn za loňským rokem, který byl pro něj jako z říše divů.

Pod drobnohledem dalších mistrů oboru se neztratil a stal se, jako vůbec první Čech, kandidátem AHCI, což představuje první stupeň členství. To s sebou nese tři hlavní výhody: je to samozřejmě prestižní záležitost, Seryn si navíc v elitní společnosti 36 hodinářů snadno rozšíří obzory a v neposlední řadě to může mít i praktické benefity. "Většina těch lidí je schopna vyrábět součástky pro další hodináře, takže není problém u nich prakticky cokoliv poptat," vysvětluje.

Členství v AHCI a dokončení jedinečného technického řešení, na které dostal i patent, je dosavadním vrcholem cesty odhodlaného hodináře, která začala před mnoha lety v jeho rodné Mohelnici. "Vyrůstal jsem na vesnici, měli jsme rodinný dům, kousek bydlel děda. Měli jsme tam dílnu, děda ještě starou kovárnu a taky tam byla spousta věcí, které se daly různým způsobem přetvářet," vzpomíná. Odmala ho bavilo přicházet věcem na kloub, zjišťovat, jak fungují, hrát si s nimi a rozebírat je. Dlouhou dobu si myslel, že se bude točit kolem aut, podobně jako jeho otec automechanik. V pubertě ale vše přehodnotil a zvolil si hodinářskou cestu. "Svou roli v tom sehráli i moji rodiče. Líbilo se jim, že bych dělal čistší práci," připouští Seryn. A tak kývnul s tím, že to zkusí a časem se třeba vydá jiným směrem. Později mu ale došlo, že tříštit pozornost by byla škoda: "Říkal jsem si, že vlastně tolik nezáleží na tom, co dělám. Ale chtěl jsem to dělat co nejlépe."

Takřka macgyverovská průprava v dětství se nakonec ukázala cennou i v hodinářském světě. Seryn neřeší věci tak, jak to hodináři dělají běžně, ale těží z postupů, které si osvojil při práci s jinými stroji. A když si to situace žádá, aplikuje je v hodinařině. I díky tomu vytváří kousky, které se zpracováním dalece vymykají průměru.

Převratný model Karel Rotation přitom sám označuje jako studii, kterou chce dále rozvést v elegantní sérii Jitka Rotation určené dámám a edici Round Rotation, jež odkazuje k jeho předchozí tvorbě, ovšem s využitím nového, patentovaného strojku. Pokud byste o ně měli zájem, připravte si přinejmenším dva miliony korun.

Odměnou vám pak podle Seryna nebudou jen luxusní hodinky, ale model s příběhem. Každý prodaný kus a jeho majitele si zapíše do almanachu, který pečlivě skladuje uvnitř své dílny. Klienty bere jako součást historie značky: "Mým cílem je, aby dostali něco výjimečného. Od začátku pracuji na tom, aby každé hodinky byly nejen jeho radostí, ale časem i dobrou investicí. Společně s majiteli vyrobených hodinek píšeme historii značky hodinek, která začínala v Mohelnici a o které teď díky AHCI ví celý svět."

ONDŘEJ BERKUS

Ondřej Berkus

Foto: David Turecký

Na místě, kde byste to jen sotva čekali, vznikají hodinky světové kvality. Ondřej Berkus je vyrábí v malé dílně na 120 let starém statku ve vesnici Slatina u Nového Jičína. Prakticky uprostřed ničeho.

Každý den u něj vypadá podobně. Ráno vstane, nakrmí psa a postará se o koně. Pak si dá − tou dobou už druhé − espresso a začne pracovat. Kreslí designy, soustruží, frézuje. Občas nakrmí koně, uklidí stáj, odpoledne jde ven se psy nebo trénovat koně. "Mám jednoduchý život v klidu skoro na konci světa. Možná to zní nudně, ale neměnil bych," říká Ondřej Berkus.

Mezi podobnými venkovskými samotáři Berkus jednoznačně vyčnívá svou prací. Dělá hodinky s mimořádně složitými komplikacemi, jako první Čech vytvořil model s tourbillonem, což je mechanismus kompenzující vliv gravitace na chod hodinek, a s věčným kalendářem, který pozná datum v měsíci i v přestupných rocích. Nyní pracuje na unikátní trojkombinaci retrográdního věčného kalendáře, tourbillonu a také zvuku odbíjení. "Může to trvat třeba dalších deset let, hlavní je, že si ten proces neuvěřitelně užívám," usmívá se.

Žádné hodinářské vzdělání nemá, životem prochází jako samouk. Nejprve se v dědově dílně naučil vyrábět nože, v roce 2005 udělal první "zavírák", v nadšení z filmu Kill Bill si zhotovil i vlastní katanu. Ze začátku tvořil jen pro sebe a kamarády, později rozjel podnikání. Pak se mu zalíbila plnicí pera, tak začal dělat ta. A jednoho dne spatřil v obchodě krásné hodinky, které si ale nemohl dovolit. Tak se je naučil vyrábět. "Většinu základů jsem získal metodou pokus omyl, pak jsem použil i knihu Watchmaking od George Danielse. Velkou pomocí mi byl a je kolega Martin Brož, který mi vždy ochotně poradil," odkazuje k hodináři z jiného našeho příběhu.

Berkusovi je ke cti odvaha, s níž se pustil do mistrovských komplikací. A také používání nevšedních materiálů, které má vyzkoušené z nožířské tvorby: typická je pro něj damašková ocel, zkusil ale už i mamutovinu, bronz, dinosauří trus či speciálně upravený meteorit, který odolává všem druhům počasí. Ten využil pro hodinky s malým planetáriem, které ukazují postavení čtyř planet.

Kromě modelu s trojkombinací komplikací teď pracuje i na svém prvním chronografu, na hodinkách s dvěma krokovými ústrojími a diferenciálem na pozici vteřin a klasických tříručkových s ukazatelem rezervy nátahu. Ročně vyrobí jen pár kusů, na příští rok plánuje třeba dva. Ale uživí se: ceny hodinek začínají na 200 tisících korun a rostou v závislosti na množství použitých komplikací.

Jeho produkty − kromě hodinek dělá stále v menším množství i nože a plnicí pera − si kupují zhruba z poloviny čeští zákazníci, druhou půlku pak tvoří klienti ze všech koutů světa: Rakouska, Itálie, Německa, ale i Indie, Hongkongu, Spojených arabských emirátů nebo USA.

"Moji zákazníci ale nejsou žádní šejkové a prezidenti. Bývají to normální lidé, kteří mají rádi hodinky, rozumí jim a nepořizují si je jako symbol sociálního statusu nebo pro získání pozornosti okolí. Takové klienty zdvořile odmítám, stejně jako politicky exponované osoby a většinu celebrit," vysvětluje Berkus.

Své úspěchy bere s rezervou. Snaží se nelpět na dosažených výsledcích a pořád se posouvat dál. Jakmile dokončí jedny hodinky, už je hned hlavou u těch dalších. "Vymýšlení designu a samotná výroba je to, co mě baví. Mám radost a dobrý pocit z každého funkčního a pěkného dílu," říká.

Strop má tak vysoko, jak si ho sám nastaví. Na statku dýchajícím historií ho nic nenutí spěchat. Čas tam běží ve vlastním tempu − a Berkus nabízí unikátní způsoby, jak ho měřit.