Umění pro každého. Díla umělců ozdobila obyčejný plot v Karlíně

Na Rohanském nábřeží v pražském Karlíně vyrostla venkovní galerie otevřená dvacet čtyři hodin denně. Tedy, kolem stavby nových administrativních budov tam vyrostl plot z OSB desek, který zdobí fotografie od Ivana Pinkavy, Václava Jiráska, Alžběty Jungrové, obrazy od oceňovaných streetartových umělců, jako jsou Michal Škapa alias Tron a David Strauzz, či vídeňských sskirl, Jakoba der Brudera nebo legendárního výtvarníka Pavla Brázdy. Každý z umělců dostal prostor 3,75 x 2,9 metru a celkem se jich tu vystřídá dvaadvacet. Pokud si některé z děl oblíbíte a už přemýšlíte, kam byste si ho pověsili, počkejte, až stavbu dokončí, a vydražte si ho v chystané aukci. Navíc s vědomím, že výtěžek bude investován znovu do pouličního umění, do spolku Hladové zdi.

Nehledě na situaci kolem koronaviru a rušení hromadných akcí se může na díla přijít podívat doslova každý. Právě zapojit umění do každodenního života byl hlavní záměr projektu. Desky pokryté speciálním lakem nad sebou mají malý parapet. Současně se sem tam objeví v plotě okénko, kterým můžete nakouknout na průběh stavby. Myšlenka využít hrazení tak, aby umění zpříjemnilo kolemjdoucím den, se zrodila v reklamní agentuře BeefBrothers, která s developerem CA Immo dlouhodobě spolupracuje. Když přemýšleli, koho oslovit, aby jim s tím pomohl a projekt kurátoroval, Ondřej Klíma byl jasnou volbou.

K umění, a k tomu pouličnímu obzvlášť, má Klíma blízko od dětství. Vyrůstal na anonymním sídlišti na Jižním Městě a nedá na to dopustit. Když pak v devadesátých letech převládala ve společnosti nadšená nálada a zároveň touha vyzkoušet toho co nejvíc, patřil do druhé vlny pražské graffiti scény. "To bylo kolem roku 1994 a my jsme se přidali ke klukům, co to tady začátkem devadesátých let celé rozjeli," vysvětluje. Stojíme na vysokozdvižné plošině v areálu holešovické tržnice, kde zrovna pomáhá s instalací neonu Michalu Škapovi, talentovanému výtvarníkovi, který byl právě u zrodu českého graffiti a nyní vystavuje v nejrůznějších galeriích.

Když Klíma vzpomíná na ty počátky, uvědomuje si, že víc než jakési zanechání stopy v podobě nápisů nebo obrazů ho bavilo to dobrodružství provázející výpravy třeba do tunelů metra. "Udělat vlak" bylo podle něj nejvíc. Krátce poté, co naskočil do víru pouličního umění, se mu dokonce podařil nevídaný kousek. V roce 1995 chodil po úřadech a žádal o zlegalizování nějaké betonové plochy pro malbu tak dlouho, až se mu to nakonec podařilo. Úředníci vůbec nevěděli, co s ním mají dělat, tak ho poslali za Stanislavem Pencem, který tehdy měl na Jižňáku akci Žirafa, díky které se sídliště mělo stát barevnějším místem pro život. "Penc nám přinesl i balakryly, tak jsme si mohli svoje díla podmalovat," vzpomíná.

Od sprejů se přesunul k barvám a plátnu a nakonec k fotografii, kterou vystudoval na UMPRUM. Teď je zpátky u street artu, se spolkem ARTWISE spravuje zeď v ulici Komunardů u holešovické tržnice, kam vybírá umělce a pravidelně ji obnovuje. Teď se mu v návaznosti na malování na nástupišti stanice Karlovo náměstí, které kurátoroval, podařilo domluvit s dopravním podnikem prostor pro galerii MEGA přímo ve vestibulu metra této stanice. A do toho sám tvoří. Vymaloval prostor cykloprostupu Čuprova v Libni, kde do finálního výtvoru dokonale začlenil již namalované graffiti, nebo zídku u vlakového nástupiště v Praze-Kyjích, kterou vyzdobil portrétem Arnošta z Pardubic, zakladatele Kyjského rybníka.

Nedávno dělal dokonce rešerši pro Galerii hl. m. Prahy na periferiích metropole. Stodůlky, Jižní Město, Černý Most, tam hledal místa, kde by mohly vzniknout velké murály. Klidně přes jedenáctipatrový panelák. "Je tady jen pár lidí, kteří tak velké kusy umí udělat. Ale tím, jak se to tu neděje, vlastně nemají onu procesní zkušenost. To si musí každý odžít, být na plošině, na lešení," podotýká s tím, že pokud by se tvorba murálů rozjela a oni dostali patřičné finance, mohou zvát i umělce zvenku. "Jediný případ, kdy tady něco takového proběhlo, byl festival Names v roce 2008, jehož centrem byl nezávislý multikulturní prostor Trafačka ve Vysočanech. Od té doby nic..." Takové dílo by podle něj lákalo lidi, kteří se na něj budou jezdit dívat a fotit si ho na sociální sítě. Zároveň poslouží jako orientační bod ve splývajícím okolí sídlišť.

Zájem o karlínský plot ho velmi potěšil. A byl to právě Klíma, kdo na jednáních s developerem doslova "vytáhl ze šuplíku" projekt Hladové zdi, který si už nějakou dobu nosil v hlavě. "Chtěl jsem vnést mezi agresivní reklamu a graffiti velké murály, které se v Praze zatím nedějou," říká. Peníze získané v aukci nepůjdou k autorům děl, ale poslouží na podporu šíření street artu napříč Českem. A jak se dohodli s developerem, investice se pravděpodobně vrátí i do veřejného prostoru v Karlíně, protože to je místo, kde především působí a které chce zvelebovat.