Láska k antice
Vinařství Obelisk ve Valticích působí během červencového odpoledne zcela klidně a opuštěně. Ukrývá se totiž zavřené za vstupní bránou: nechce být podnikem pro každého, ale destinací pro exkluzivní příležitosti. Však se zrovna jedna řízená degustace uvnitř chystá. My ale s majitelem Františkem Fabičovicem sedíme na terase a povídáme si o filozofii jeho vinařství.
"Otevřeli jsme v roce 2017 a měli jsme otevřeno i pro zákazníky, kteří se chtěli jen zastavit na jednu nebo dvě skleničky vína. Po nějaké době jsme ale zjistili, že to pro nás není ta správná cesta. Chceme být podnikem, ve kterém máme prostor věnovat se individuálním skupinám hostů, protože máme opravdu kvalitní vína," tvrdí s tím, že během roku pořádají i akce pro veřejnost.
Zakládá si především na tom, že nabízená vína jsou přírodní, podobně jako je dělávali naši předci. V historii leží i další Fabičovicovy ideály: vzhlíží k antickému období a z rukávu sype všechna důležitá data z dějin římské říše. "Zajímají mě jejich stavby, jejich sloupy. Nad úrovní, kterou v té době dosáhli, člověk jen žasne," říká. Antická inspirace se odrazila i v prosklené a minimalistické budově vinařství, kterou podpírají hned tři řady sloupů. Podobu stavby mají na svědomí manželé Bainarovi a firma AiD team.
"Antiku mám rád, ale patří k nám i moderna. Chtěl jsem, aby to působilo čistě a impozantně. Aby když to lidé uvidí, chtěli hned přijít ochutnat. Musí se tady cítit dobře," komentuje budovu Fabičovic. Jeho primárním podnikáním je výroba sanitární techniky ve firmě Alca plast, která už 22 let úspěšně funguje a umožňuje mu tak zvelebovat si vinařství. "Nechceme jen vydělávat na zákazníkovi padesátikorunu. Chceme, aby mu to víno opravdu chutnalo, aby tam nebyly žádné pachutě a každý si chtěl dát druhou skleničku," popisuje.
Touží vyrábět mimo jiné také pro VIP klientelu a pro firmy. Vína dodává na karlovarský filmový festival, do kavárny společnosti PPF i do vybraných restaurací, například pražské Bellevue. Loni jich prodal 40 tisíc, letos čeká navzdory pandemii nárůst na 60 tisíc. Ačkoliv Vinařství Obelisk vlastní teprve pár let, začátečníkem v oboru Fabičovic zdaleka není. První vinice vysadil už v roce 1982 a 18 let na nich pracoval. Jenže tehdy byl na vše sám, a když rozjel další podnikání, začalo toho na něj být moc. A tak se tehdejšího vinařství zbavil. Jenže časem se mu naskytla příležitost zase několik hektarů odkoupit, až z toho byla vinice nová. "Tak jsem si říkal, že si zbuduju zase vinařství pro potěšení, ať tady stojí něco pěkného," ohlíží se.
Umělecké dílo
Francouz Jean-Baptiste Ancelot strávil při psaní knihy Wine Explorers jedenáct let cestováním po různých vinařstvích světa. Navštívil 88 zemí a zhruba pět set vinařství. Projel Bordeaux i Burgundsko, Toskánsko i údolí Napa, až si nakonec vybral finální desítku a pak se rozhodoval, co bude na titulní fotografii. V trojčlenné "porotě" se svou manželkou a vydavatelem nakonec hlasovali jednomyslně: na obal knihy dali pohled na Pálavu z popického vinařství Sonberk. "Pro nás je to nejhezčí výhled, ale opravdu nás zahřálo to slyšet od člověka, který projel celý svět," prohlásila Dagmar Fialová, ředitelka obchodu a marketingu ve Vinařství Sonberk rozprostřeném na 40 hektarech v moravské obci Popice.
Je skutečně cosi magického na pohledu na nekonečné vinice a druhohorní pohoří Pálavy, který se naskýtá všem návštěvníkům Sonberku. Však ani po příjezdu nestihnete napočítat do pěti, než se na terase objeví první cyklisté halekající: Pojď se vyfotit, to si dáme na Instagram!
Byla by přitom škoda opomíjet kvůli výhledu vinařství samotné. Budovu navrhl renomovaný architekt Josef Pleskot a odstartoval tím trend architektonicky výjimečných vinařství, který v dalších letech následovali mnozí další. Pleskotovým trumfem se stala nadčasovost: vsadil na beton, dřevo a sklo a i dvanáct let po slavnostním otevření vypadá Sonberk moderně. Poznávacím znamením budovy je zvlněná střecha, která kopíruje zvlnění okolní krajiny, a do popického panoramatu tak skvěle zapadá.
Tibor Nyitray, spoluzakladatel Sonberku, vinařství kdysi označil za umělecké dílo, u kterého je byznys až druhořadý. To však neznamená, že by podnikatelsky nějak tratilo. Ročně tu prodají zhruba 130 tisíc lahví, dodávají do předních českých restaurací, včetně michelinského Fieldu, a hlavně je vděčným cílem výletů, kvůli nimž letos v letních měsících prodloužilo otevírací dobu. Jistě, je v tom i kus pragmatismu, neboť se tak vinařství snaží vykompenzovat ztráty, které mu způsobila pandemie koronaviru a dočasné zavření vinařství i restaurací, kam dodává lahve. "Byli jsme na deseti dvaceti procentech obratu. Sice nám dramaticky stoupl prodej na e-shopu, ale byla to jen malá náplast na hodně velkou ránu," nezastírá šéfka obchodu Fialová.
Betonová vlna
Stojíme na střeše nové budovy Vinařství Lahofer a architekt Ondřej Chybík se pousměje: "Tady jsme aplikovali jeden titanikový moment." Netřeba dlouho hádat, co má na mysli, okraj střechy připomíná lodní příď a výhled z něj je podobně úchvatný jako z paluby nejslavnějšího parníku všech dob. Můžete z něj obdivovat oblíbený magnet Pálavu, při dobré viditelnosti lze ale obracet zrak až k vrcholkům Alp.
Podobně jako u Sonberku však platí, že pohled do dáli je stejně zajímavý jako výhled na budovu. Nové centrum Lahoferu se otevřelo teprve v červnu mezi obcemi Dobšice a Suchohrdly na Znojemsku a rázem se zařadilo k nejatraktivnějším vinařským stavbám v Česku. Však se také chystala celkem pět let a stála 120 milionů korun. Za tu dobu došlo k výměně architektů, finální podobu má na svědomí rozjeté studio Chybík + Krištof. "V rozhovoru s majitelem vinařství Stanislavem Lancouchem jsme se dočetli, že připravují nové zázemí. Napadlo nás proto je oslovit," vzpomíná Chybík. "A je to nejodvážnější dům, který jsme dosud postavili."
Moderní budova vinařskou krajinu pozoruhodně doplňuje. I v tomto případě se sázelo na osvědčenou kombinaci beton, dřevo a sklo, hlavní atrakcí se stala návštěvnická část s velkoryse prosklenou fasádou a masivními oblouky připomínajícími sklepy, které pokryl malbou v barvách okolní vinařské půdy umělec Patrik Hábl. Zvenčí budova působí jako rozbouřená vlna, přičemž její střecha plní funkci amfiteátru. Spolu s nádvořím, na kterém mají během podzimu přibýt stromy, slouží k pořádání kulturních akcí. Během uplynulých týdnů se tam zabydlely koncerty i letní kino. Řada příchozích však zavítá do návštěvnické části jen tak na výlet či ochutnávku. "Naše nové sídlo se velice rychle stalo cílovým bodem pro pěší i cyklisty," prohlásil spokojeně Daniel Smola, marketingový ředitel vinařství.
Vnitřek tohoto prostoru pak architekti záměrně navrhli tak, aby jeho podoba odkazovala na tradiční vinné sklepy v moravském regionu. "Vycházeli jsme z touhy vsadit dům do vinohradu. Reprezentativní a administrativní část je uvnitř zaklenutá. Jejich konstrukční systém tvoří železobetonová žebra, která svou geometrií rozpoznatelně navazují na linie vinných řádků," vysvětlují architekti.
Vinařství Lahofer obhospodařuje 430 hektarů a patří s produkcí 800 tisíc lahví ročně k největším producentům vína u nás, dlouho však nemělo odpovídající zázemí. Teď schovalo do jedné stavby návštěvnické a administrativní centrum i dvojhalí výrobní budovy a atraktivním centrem přitahuje desítky hostů denně. Aby ne, spojení moderní architektury, dobrého vína a moravské krajiny, to je mimořádně lákavá kombinace.
Když se spojí víno a design
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
