Možná jste o ní už slyšeli. Nebo ji viděli na obálkách světových fashion časopisů. Eva Doležalová už ale není jen tou hezkou tváří, kterou si vybíraly věhlasné módní domy do svých kampaní. Její příběh se v mnohém podobá těm hollywoodským: odjela do Ameriky, všimla si jí jedna manažerka, a protože byla od malička dítě teatrální, brzy začaly chodit nabídky na filmové role. Říkala si Eva Doll a vždycky hrála "po svém". Až zjistila, že jí to nestačí. Chtěla být umělkyní, sama si příběhy vytvářet, být režisérkou. Za své krátké filmy posbírala několik cen, teď chystá celovečerní debut. A o světě filmu dokáže zapáleně mluvit tak dlouho, že by to bylo na samostatné vydání!

Proto jsme Evu vzali do kina (kam jinam) a Matúš Tóth s ní nafotil krásnou filmovou fashion story. Nechybí přísný pohled režisérky, ani lehké napětí ve tváři při promítání jejích vlastních snímků.

Březen patří módě, všude a vždycky. Letos ale i s touto jistotou zamíchaly obavy ze šíření koronaviru a dlouho naplánované události se posouvají o měsíce dál. Ať se nám to líbí nebo ne. To je i případ pražského fashion weeku, jehož bude PročNe opět součástí − podpoříme talentovanou Zdeňku Imreczeovou a Lukáše Krnáče a prozatím vám přinášíme alespoň nahlédnutí do jejich tvorby.

Ještě jedna věc, o kterou se s vámi chci podělit. Přiznávám se, že když jsem poprvé slyšela o novém trendu digitálního oblečení, jen jsem obracela oči v sloup. Koupit si virtuální šaty, dostat svou fotku, kde je mám oblečené, postnout ji na Instagram a... To je všechno?! Čím víc o tom ale přemýšlím, tak si říkám, že i to je možná cesta ven z módního kolotoče fast fashion. Udržitelnost je bezesporu velkým fenoménem, a aniž bychom to plánovali, mluví o něm v tomhle čísle snad každý. A to se nám líbí.