Knihovna plná materiálů. Inspirativní matériO využívají i David Černý či František Skála

Stojím v místnosti plné objektů, které podněcují kreativitu. Tamhle leží kůže z kuřecího pařátku, vedle něj přírodní obalový materiál ze šnečích exkrementů, tady zase koberec z potrhaných rybářských sítí. Jako divoký příboj naráží na stěny drobné zavařovací sklenice duté skleněné kuličky. Chovají se jako voda a používají se jako výplň. Ze stropu visí gymnastické kruhy, kdyby se snad někdo ze zaměstnanců chtěl protáhnout, v zahradě za okny se po zimě pomalu probouzí příroda. Zdá se, že všechno v dohledu láká k doteku. Vítejte v knihovně matériO, místě určeném zajímavým a inovativním materiálům, kde se potkávají profesionálové a studenti z kreativních oborů, jako je architektura, design, výtvarné umění, ale také učitelé, vědci a vývojové týmy velkých firem.

"Sedí před vámi dvě hemisféry," začíná s úsměvem Lucie Havlová, jedna ze zakladatelů firmy Happy Materials, která za knihovnou stojí. Ona sama zastává technickou, racionální sféru, Tomáš Hendrych vedle ní zase tu kreativní. Každý pochází z jiného světa, Lucie z prostředí chemických společností a polymerů, Tomáš vystudoval pantomimu na HAMU a léta se věnoval herectví, choreografii a produkci. Našli ale společnou vášeň pro materiály a ta vyústila v množství projektů, díky kterým se zajímavým hmotám, jež nás obklopují, mohou naplno věnovat.

"Mezioborová komunikace často vázne. Na technických školách nás učili vyjadřovat se přesně, jenže my pak máme problém mluvit tak, aby nám ostatní rozuměli. Přitom materiály jsou nesmírně inspirativní, právě třeba pro kreativce," vysvětluje Havlová. "Když tomu rozumí Tomáš, tak vím, že tomu budeme rozumět všichni. My jsme takový živoucí dialog." A tak se v roce 2011 pod jejich vedením zrodilo matériO.

Fascinace materiály

Pravděpodobně úplně první moderní materiálová knihovna vznikla v roce 1997 v New Yorku a jmenuje se Material ConneXion. Její tvůrce George M. Beylerian pracoval s módním a textilním průmyslem a zjistil, že se v něm objevuje tolik nových materiálů, že je potřeba mít referenční knihovnu. První knihovnu pod značkou matériO založil o tři roky později v Paříži Quentin Hirsinger. Ten naopak dělal materiálové rešerše pro architekty a stejně jako Beyleriana ho materiály začaly fascinovat.

V Praze mohli Havlová s Hendrychem knihovnu založit díky grantu Evropské unie nazvanému Transfer of Innovation. Ten jim umožnil přivézt know-how z Paříže do Prahy a Bratislavy. Bratislavská pobočka dnes už nefunguje, ta pražská se ale po dvou letech překlopila do fungující komerční verze. Fyzicky v ní najdete kolem tří tisíc vzorků, a navíc nabízí on-line databázi, kde už je jich přes osm tisíc.

"Když se podíváte z okna, vidíte hromadu materiálů. Ale poznáte je vůbec? Nebo víte, z čeho jsou?" ptá se Hendrych a Havlová pokračuje: "Lidé jsou dnes hapticky deprivovaní. Materiály známe spíš vizuálně, nevíme, jaké jsou po hmatu, jak voní… Jak nás ovlivňuje v běžném životě, že si vybíráme šaty na obrazovce? Nebo ovoce, zeleninu, jídlo?" Připomíná zároveň, že to jde ještě dál. Existují butiky, kde si oblečení nakoupíte pouze virtuálně, obleče si je váš avatar. Skončíme tedy tak, že budeme sedět doma v teplákách, ale ve virtualitě budeme mít krásné účesy a šaty? "Tohle všechno se chtě nechtě podepisuje na tom, jak vnímáme materialitu. Od věcí praktických až po filozofické. Třeba designéři dnes už téměř všechno dělají na počítačích a často použijí materiál, na který si nikdy nesáhli ani ho neviděli. Neznají jeho vlastnosti, nevědí, jak se bude chovat. A právě to se naše knihovna snaží trochu napravit." Materiály, které se do knihovny dostanou, však musí být něčím neotřelé, člověka musí překvapit. "Materiálů je na světě nekonečné množství, tady je úplná špička ledovce, malinko. Převážně tu máme takové, které se dají nějak dál zpracovávat a použít. Dalším kritériem je dnes udržitelnost," vysvětlují.

Tavicí kotlík oborů

MatériO poskytuje tři základní služby − členství, rešerše a vzdělávání. Členství poskytuje přístup do on-line i fyzické databáze, asistenci konzultantů a přednášky a workshopy zadarmo. To nejčastěji využívají architekti, obaloví designéři, výtvarníci, scénografové a další. Mezi umělce, kteří matériO využívají, patří třeba David Vávra, František Skála, David Černý nebo Jiří Černický. Rešerše si objednávají hlavně větší firmy, třeba ty, které se věnují interiérům v retailu. Mají projekt a hledají pro něj adekvátní materiál, ideálně udržitelný.

Co se týče vzdělávání duo Havlová − Hendrych jsou garanty dvousemestrálního předmětu Materiologie na UMPRUM. Obsah přednášek tvoří odborní konzultanti matériO Prague ve spolupráci externími odborníky. Pro členy i veřejnost také pořádají různé vzdělávací akce. Na základě potřeb firem zorientovat se v problematice udržitelnosti vytvořilo materiO Sustainability Workshop a připravilo i cyklus přednášek."

Další aktivitou je čtyřdílný cyklus přednášek na nejpalčivější témata dnešní doby. Prvním z nich je No More Waste, tedy používání druhotných surovin, recyklace a upcyklace. "Odpadiště se stávají novým zdrojem materiálů. Nejzajímavěji pracují s odpadem v Nizozemsku, hlavně kolem Design Academy Eindhoven, která v tom velmi podporuje své studenty. Proto je pro nás zajímavé jezdit na Dutch Design Week," prozrazuje Havlová. Dalším tématem jsou biotechnologie a jejich využití jako nástroje pro snižování environmentálních dopadů při výrobě, zpracování a likvidaci produktu. "Tam jsou nekonečné možnosti vývoje, existuje alternativa kůže na bázi mikrobiální celulózy, kolagenu tvořeného kvasinkami, ale také z odpadu vznikajícího při zpracování ananasů či jablek." Zajímavým odvětvím je Digital Craft neboli propojení tradičních řemesel a moderních digitálních technologií. Jako příklad uvádí duo Oliviera van Herpta, který vytvořil 3D tiskárnu, jež tiskla objekty z keramické hlíny. "Vypadalo to na pohled velmi staře a historicky, ale vznikalo to díky moderní technologii." Posledním tématem je už zmíněná doteková deprivace.

Knihovna materiálů slouží jako styčná plocha a má usnadňovat orientaci ve složité problematice materiálů a technologií, které se v dnešní době prudce rozvíjejí. "Neexistuje dobrý nebo špatný materiál, jen špatné nebo dobré použití. To je smyslem matériO," říká jedna z konzultantek Tereza Anderlová. Mezi konzultanty je třeba i architekt, obuvní designérka, sklářka nebo absolventka kurzu oběhového hospodářství.

Ve vědění je síla

Do databáze přibývá každý měsíc řádově desítka materiálů, které splňují kritéria. Všechny pobočky, včetně té české, spolupracují s vědeckými organizacemi, aby zjistily, na čem pracují. Když objeví něco zajímavého, snaží se je do matériO získat. "Nejvíc žene vývoj vpřed kosmický a automobilový průmysl. Kosmický je ale na špici," podotýká Havlová. To je i příběh aerogelu tvořeného z oxidu křemičitého. Ten vytvoří velmi tenkou a křehkou strukturu, kde je hodně vzduchu a skoro žádná hmota, a přesto drží pohromadě. Nezatíží tedy kosmickou loď a zároveň výborně tepelně izoluje. "Nová aplikace pak může být třeba na bundy pro polární výzkum, ve stavebnictví, ve sportu… Materiál někde vznikne a pak to žije dalším životem. A to se nám líbí," doplňuje Hendrych.

Zakladatelé Happy Materials Lucie Havlová a Tomáš Hendrych

Foto: Ivan Kašša

Dům z dvacátých let na pražském Břevnově toho ovšem skrývá mnohem více. Kromě knihovny matériO má Happy Materials pod křídly také Galerii Kuzebauch, která vystavuje převážně současné české umělecké sklo, a Šumnou bibliothéku, kde najdete přes tisíc unikátních publikací převážně v anglickém jazyce se zaměřením na architekturu, design a materiály. Happy Materials jsou také oficiálními partnery veletrhů Messe Frankfurt a Achema. Dva roky po matériO vznikl i magazín Material Times, který dává témata materiálů do širších souvislostí tak, aby je pochopil každý.

"Vychází on-line a tištěně jednou za rok. I tímto způsobem se snažíme propojovat světy. Je to magazín pro lidi, kterým není budoucnost lhostejná. Není to jen o materiálu, protože ten sám o sobě nic nezmůže. Záleží na lidech, jak ho využijí a zpracují, je to jejich zodpovědnost. My se proto snažíme o to, abyste předtím, než materiál použijete, věděla, proč a jak ho pak třeba sprovodíte ze světa. Aby vám to nebylo jedno," říká Hendrych. A připomínají výstavu Broken Nature Paoly Antonelliové, šéfkurátorky oddělení architektury a designu v newyorském MoMa. "Paola říká, že tvůrčí profese mají dar citlivosti, cítí, co se se světem děje. A že mohou být katalyzátory, těmi, co urychlují a posouvají vývoj správným směrem."

Do výběru Antonelliová zařadila také Kryštofa Kinteru a jeho sochu z vybitých baterek OUT OF POWER TOWER, jež má přitahovat pozornost k množství odpadu, který produkujeme, a k nové podobě přírody, již vytváříme. Ale i k tomu mají inovativní kreativci co říct. Z těžkých kovů vytěžených z půdy a vody tvoří výtvarnice Agne Kucerenkaiteová nádherné glazury na keramiku. "Důležité je, aby každý začal sám u sebe. Jinak se změna nikdy nestane," uzavírá Hendrych a po hlavě velmi hapticky hladí moudrého irského setra.