Ostrostřelec Oskar. Jak se český hráč prosadil v milionovém byznysu virtuálních sportovců

Potemnělou halou lipského výstaviště Messe zní jakási techno verze Ódy na radost. Sedím v první řadě zaplněného hlediště a na velké obrazovce sleduji předzápasový program. Experti ve studiu mezitím rozebírají šance týmů North a Sprout v nadcházejícím zápase v počítačové hře Counter-Strike: Global Offensive. A často skloňují jméno Oskar − přezdívku českého hráče Tomáše Šťastného. V osmadvaceti je zkušeným veteránem, který přišel do německého týmu Sprout začátkem roku po herní přestávce, přesto má být jedním z tahounů. "Je vzrušující, že se vrátil k soutěžnímu hraní," zazní od komentátorů.

Šťastný se pousměje, ťukne si pěstí s parťáky z pětičlenného týmu v černo-zelených dresech, nandají si na hlavu sluchátka a usednou na pódiu vedle sebe za monitory. Za nimi pochoduje trenér a udílí narychlo pokyny. Na druhé straně se chystají jejich dánští soupeři. Zápas začíná. Ve hře Counter-Strike: Global Offensive proti sobě bojují teroristé a protiteroristická jednotka. Úkolem prvních je položit bombu, druzí jim v tom mají zabránit. Kolo končí, když jeden z týmů splní svůj úkol, případně zneškodní všechny hráče soupeře. Pokud se nerozhodne dřív během hry, vítězí ten, kdo má po 30 kolech více bodů.

Týmu Sprout se ze začátku vůbec nedaří, pak ale začne operovat Oskar. Jedná přesně a bleskově. Jakmile se v hledáčku jeho ostřelovací pušky objeví nepřítel, zpravidla je vmžiku po něm. Po každém úspěšném zásahu se z publika ozývají nadšené výkřiky, komentátoři ho chválí. Jeho tým se na chvíli vzchopí, ale nakonec utkání jasně prohraje. "Nestálo to za moc," prohodí Šťastný po zápase. Ví ale, že sezona teprve začíná a porážka v prvním zápase turnaje DreamHack Open ještě nic neznamená.

To je jeho svět, prostředí sportovců s myší a klávesnicí. Fenomén e-sportů roste ohromným tempem. Baví masy diváků po celém světě, vždyť na finále světového šampionátu ve strategické hře League of Legends se loni koukaly v jednu chvíli skoro čtyři miliony nadšenců a průměrná sledovanost nejatraktivnějších akcí se pohybuje kolem milionu. Televize − zejména v Severní Americe či Jižní Koreji − zařazují do svých vysílání pořady věnované právě e-sportům. Největší zápasy se hrají na velkolepých scénách, v newyorské Madison Square Garden, losangeleském Staples Center, nebo dokonce na fotbalovém stadionu v Soulu.

Zájem diváků budí zároveň pozornost sponzorů, a roztáčí tak v tomhle byznysu úctyhodné peníze. Výdělky z e-sportů se loni měly dostat na hranici miliardy dolarů a platy nejlepších hráčů jsou srovnatelné s odměnami fotbalových hvězd v anglické Premier League. A někdy i vyšší, řada hráčů si totiž kromě profesionální smlouvy vydělává streamováním, tedy komentovaným vysíláním svého hraní na internetu. Nejpopulárnější hráč současnosti, Američan Tyler Blevins, který se specializuje na on-line střílečku Fortnite, si jen za loňský rok přišel přibližně na 17 milionů dolarů. Objevil se na plechovkách Red Bullu, má smlouvu s Microsoftem či Uber Eats a stal se prvním profi hráčem, kterého sponzoruje Adidas.

S videohrami se často spojují také slavné značky, například Louis Vuitton vytvořil ke světovému šampionátu v League of Legends vlastní kolekci oblečení. A celebrity: investoval do nich hvězdný basketbalista NBA Stephen Curry, raper Drake či herec Ashton Kutcher. A z Čechů pak třeba fotbalový reprezentant Jakub Jankto, který má vlastní tým Sampi a postavil mu v Tuchoměřicích u Prahy za 30 milionů korun gaming house. Model sdíleného domu, kde hráči bydlí a trénují všichni pohromadě, využívá řada elitních týmů. K dispozici mají například vlastního kuchaře. Své virtuální týmy si zakládají i tradiční sportovní kluby, což platí už také pro českou fotbalovou ligu. E-sporty se staly součástí Asijských her a mají se dokonce objevit − zatím jako doplňkový program − na letní olympiádě 2024 v Paříži.

Od hokejky ke klávesnici

O účasti na olympiádě snil už odmala i Tomáš Šťastný. Jenže v úplně jiném oboru: v rodném Klášterci nad Ohří a v Kadani se proháněl po ledě jako nadějný hokejista. Pak si ale nadvakrát zlomil kotník a jeho sen se rozplynul. V roce 2003 ale začal hrát videohry. A dokonce občas chodil za školu, aby mohl hrát svůj oblíbený Counter-Strike a další hry. V patnácti letech podepsal první smlouvu s týmem inteRaction, tehdy se však o žádných velkých výdělcích mluvit nedalo. Bonusem pro ty nejlepší bylo převážně lepší vybavení do počítače. Během dvou let se Šťastný stal úplnou českou špičkou. Jenže časem si všiml, že zatímco on se dál zlepšoval, jeho okolí stagnovalo. Pochopil, že v českých podmínkách už není kam postupovat a v roce 2012 ukončil kariéru.

Jeho nová profese sotva mohla být odlišnější. Vydal se pracovat do továrny v Klášterci, fungoval jako mistr směny a seřizoval stroje. Herní vášeň ho ale neopustila. O pauzách v práci sledoval turnaje a táhlo ho to zpět ke klávesnici. Navíc viděl, jak e-sporty rostou a dá se díky nim slušně uživit. Našetřil si proto na nový počítač, začal znovu hrát a brzy zjistil, že ze svého umu nic neztratil. Záhy kývl na nabídku od ukrajinského družstva a v roce 2014 se vrátil k soutěžení. Posléze se dostal do německého týmu mousesports, který patří k nejlepším na světě − a on se navíc stal jeho hlavní hvězdou.

Tehdy zažíval nejlepší hráčské roky. V Kolíně nad Rýnem hrál před 18 tisíci diváky v Lanxess Areně, kde čeští hokejisté před deseti lety překvapivě stali mistry světa. Rozdával rozhovory novinářům, podpisy fanouškům, v Sydney na něj a jeho spoluhráče nadšeně křičeli i na ulici. Mezi špičku se zařadil také svými výdělky. Přesná čísla prozradit nesmí, ti nejlepší ale tehdy vydělávali asi 300 tisíc korun měsíčně. Stal se idolem pro mladé české hráče. Šťastný byl totiž spolu s Alešem Kněžínkem, hráčem League of Legends, průkopníkem mezi českými profesionály. Dnes už několik tuzemských týmů (Brute, Entropiq a Sampi) zaměstnává hráče "na plný úvazek". Však Česko začíná objevovat svět virtuálních sportovců a po celé republice se koná stále více e-sport akcí. Na lednovém ŠKODA Gaming Day v Mladé Boleslavi dokonce pořadatelé podcenili zájem diváků, a tak se od vstupu táhla dlouhá fronta.

"Je to práce snů," kýve Šťastný, ačkoliv shrnout jeho profesi do zkratky "hraje hry a dostává za to dobře zaplaceno" by bylo poněkud zjednodušující. O místa v profesionálních týmech bojují tisíce hráčů po celém světě. Na každého člena týmu je tak vyvíjen velký tlak − tím spíš, že na vrcholové úrovni rozhodují o úspěchu setiny sekundy a milimetry. Kliknout dříve a přesněji než soupeř. A k tomu neustálé cestování po turnajích. Loni si právě kvůli tomu dal Šťastný od hraní znovu pauzu. "Museli jsme jezdit na každý turnaj. A být každý měsíc ve třech různých státech už bylo dost vyčerpávající," vysvětluje.

Když buší srdce

Skončit nadobro nechtěl, čekal jen na vhodnou nabídku. Ozvaly se mu týmy ze Severní Ameriky, ovšem odcházet daleko od rodiny se mu nechtělo. A tak kývl až koncem loňského roku na nabídku od Sproutu, s nímž trénuje na dálku. "Když máme sraz v jedenáct hodin, tak si dám třeba hodinku individuálního tréninku, potom máme dvě hodinky teorie, kde mluvíme o různých taktikách, co funguje, co nefunguje, co jde udělat líp, čeho se vyvarovat a jak zahrát různé situace. A potom už jen trénujeme proti ostatním týmům to, co jsme nacvičili," přibližuje. "Jelikož jsme nový tým, investujeme do tréninku hodně času. Teď hrajeme deset hodin pět nebo šest dní v týdnu. Až se stabilizujeme, budou to tak čtyři dny zhruba po osmi hodinách plus individuální příprava."

Hrát jednu hru pořád dokola vyžaduje zvláštní oddanost. Tím spíš, že pro běžného diváka může náplň hry působit poněkud monotónně. Šťastný to tak ale necítí. "Žádné kolo není stejné a v tom je největší krása Counter-Striku. Pořád mě to baví," říká. Dál v něm plane touha porážet nejlepší a propracovat se na nejprestižnější pódia.

V branži už je za veterána, vrchol zažívají hráči kolem dvaceti let, kdy mají nejbystřejší reflexy. Šťastný však upřímně tvrdí, že ho na špici drží talent. I díky němu se mu povedlo odbourat tlak, který může jiné profíky svazovat. "Ale když se mi třeba povede vyhrát souboj jeden proti čtyřem, což je dost vzácné, tak se mi opravdu rozbuší srdce a chvíli se mi klepou ruce," vypráví.

Šťastný věří, že se dokáže na vrcholu udržet ještě pár let. Ani po kariéře se o své živobytí bát nemusí. Výhodou profesionálních hráčů je to, že si během aktivních let zpravidla dokážou snadno vybudovat slušnou základnu followerů na sociálních sítích, a tak se pak mohou začít živit streamováním podobně jako jiní youtubeři. Ale proč mluvit o konci? "Třeba budu první, kdo bude hrát profesionálně do čtyřiceti," usměje se.