Romana Drdová je umělkyní s velmi charakteristickou tvorbou, která se nebojí designu, instalace, módy ani fotografie. Její práce je esteticky dokonalá, zároveň dokáže citlivě vyjádřit vzájemné působení lidí a datového smogu.

Spolupracovala s newyorským Zingmagazine a její dílo se dokonce objevilo ve sbírce americké umělkyně a sběratelky Devon Dikeou. Drdová se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2017. Kromě studia Akademie výtvarných umění v Praze absolvovala stáž na Korean National University v Soulu.

Prodejte se ve dvou větách!
Jsem umělkyně, která tvoří na pomezí umění a designu. Zajímá mě nositelná forma umění jako vyjádření vlastní osobnosti. Moje díla jsou inspirována asijskou estetikou a současným konzumním stylem života. Do oděvů, které vyrábím vkládám sociální a emocionální postoje, ve kterých jsou jejich nositelé nepřehlédnutelní.

Proč jste se stala umělkyní?
Je to pro mě forma, jak se vyjádřit a cítit se svobodně.

Jak vypadá váš běžný den?
Každý den se snažím rozdělovat energii do různých kategorií. Moje ráno vypadá tak, že vyrazím s nejméně dvěma taškami na ramenou, v nichž mám od skicáku, vzorníků, nabíječek až po kartičky na výuku čínštiny téměř všechno. Pracuji hlavně na počítači, kde si dělám rešerši pro nastávající projekty, jsou to hodiny příprav a sběr materiálů. Je podstatné část dne strávit i rukodělnou prací. Pro zpracovávání děl, která vytvářím, je lidský dotek zcela zásadní.

Čím se inspirujete?
Inspirují mě zahraniční cesty a setkávání se s lidmi, příběhy a prožitky. Jednotlivá atmosféra míst se liší. Miluju Asii, kam jsem odjela poprvé na školu do Soulu, dostanu se tam opravdu k sobě i díky tomu, že jsem sama v prostředí lidí, kteří vypadají a chovají se odlišně. Fascinuje mě zkoumat jejich znaky a kulturu do detailu. Ten zážitek, kdy jste někde poprvé, je v dnešní době drahocenný. Loni jsem měla naprostou euforii z pobytu v New Yorku, z lidí, nálady, vůní... To jsou věci, které se neopakují.

SPEED ART DATING

Koncept Speed Art Datingu jsme představili v jednom z předchozích článků, kdy jsme si od odborníků na uměleckou scénu nechali dát tipy na čtyři význačné české talenty - a ty jsme následně vyzpovídali. Nyní tato rychlá "představovací rande" s pozoruhodnými českými umělci pořádáme pravidelně v naší rubrice.

Bez čeho se neobejdete?
Bez svých rituálů, sednout si v klidu s kávou nebo čajem k čistému stolu a začít ho zaplňovat materiály a barvami. Tak to tedy je v ideálním případě, realita ale vypadá tak, že neustále nosím všechny možné látky a nástroje s sebou z místa na místo a jsem ráda, když mám možnost si jednou za 14 dnů udělat takovouhle selekci.

Vás oblíbený tuzemský a světový umělec?
Václav Cígler, Karolína Juříková & Jakub Jansa, Klára Hochsnedlová, Rebecca Horn, Vivien Westwood, Junya Watanabe, Monica Bonvicini, Nathalie Du Pasquier, Ettore Sottsass, Martin Margiela, Mariko Mori... Ten seznam je dlouhý.

Co pro vás znamená umění a jaký má smysl?
Je to způsob žití. Nedokážu si představit, že bych to měla jinak. Je to vztah na celý život, který mi dává energii, přináší úspěchy i pády. Smysl umění je pro každého individuální, je to dost intimní věc. Ať jako umělec nebo účetní v bance, všichni řešíme své vnitřní démony, hysterie, ale i radosti a oslavu života. Každý máme jiný způsob, jak se vyjadřovat, a umění má v tomto ohledu jedinečnou funkci lidi spojovat.

Kdy a kde se vám nejlépe tvoří?
Když nejsem v napětí a nechám to v sobě volně plynout. Dělá mi dobře postupná koncentrace a pak jsem schopná vytvořit dílo během chvíle. S blížícím se deadlinem mi vyhovuje adrenalin a těšení se na realizaci výstavy. Nechávám se vést intuicí. Nemá smysl sledovat, kolik a kdo všechno zaplňuje Instagram stejně vypadajícími výstavami. Je to dobré na to mít přehled, ale v tvoření musím být sama. Jinak to není autentické, ale o to to bolí mnohem víc. Nemám vyloženě místo, kde by se mi pracovalo lépe či hůře. Mám ráda práci po kavárnách a v hezké architektuře, protože jste anonymní, ale zároveň máte kolem sebe lidi a jejich každodennost. Myslím, že je to pro mě typické – být a nebýt přítomná a v tom najít vlastní prostor. Dá se říct, že jsem neustále v procesu a na to je potřeba disciplína. Inspirace nechodí na zavolání.

Popište nám váš ateliér.
Před dvěma měsíci jsem si našla prostor na Žižkově, ve vnitrobloku nedaleko galerie Hunt Kastner. Je příjemné být v společnosti dalších umělců, kteří mají ateliéry ve stejné budově. Je to menší prostor, ale jsem moc ráda, že mám práci oddělenou od svého bytu. Mám zde šicí stroje, sklad látek, a jednu stěnu vyhrazenou pro malování, a spousty materiálů.

Váš dosavadní největší úspěch?
Možnost odjet na rezidence (Jižní Korea, New York, Belgie) díky výběru mých prací. Nominace na Cenu Jindřicha Chalupeckého (2017), sólo výstava v Centru současného umění Futura, spolupráce se Zingmagazine v New Yorku a zakoupení mého díla do sbírky Devon Dikeou. A každá úspěšná spolupráce, co mám za sebou.

Co pro vás znamenají peníze?
Vstupenku k závislé nezávislosti.

Komu byste chtěla prodat některé ze svých děl a ještě se tak nestalo?
Léa Seydoux, Joaquin Phoenix, Cate Blanchett, David Lynch. Každému, kdo vidí pod povrch věcí.

Existuje nějaký projekt, objekt, který byste si přála namalovat a ještě se tak nestalo?
Designování výloh, ráda bych v tomto směru našla spolupráci se značkami, které si uvědomují důležitost prezentace a smysluplnost směrem k veřejnosti.

Moderní malba, nebo staří mistři?
Oboje, pro mě se navzájem doplňují.

Konkrétno, nebo abstrakce?
Abstrakce.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist