V posledních letech věnuje londýnská Tate Modern jako jedna z mála světových institucí značný prostor výrazným ženským umělkyním 20. a 21. století. Toto programové zaměření je pozitivně uvědomělé ve srovnání s jinými institucemi obdobného významu. Ve formě rozsáhlých přehledových výstav zasazuje do evropského a mezinárodního kontextu autorky, které svou tvorbou ovlivnily pojetí chápání současného kánonu umění.
Letošním srpnem započalo muzeum sérii tří jmen, která výrazně spoluvytvářela podobu výtvarné kultury našeho regionu. Podobně jako tyto ženy zažívají i další umělkyně střední a východní Evropy dílčí renesanci a pozdní uznání. Děje se tak jak z politických, tak osobních důvodů, kdy většinu života prožily v nedemokratických režimech a často také ve "stínu" svého partnera.
Aktuálně probíhá retrospektiva Dóry Maurerové (*1937), která patří k vedoucím osobnostem maďarské neoavantgardní generace. Umělkyně od raných 70. let zkoumá vztahy mezi statickým a pohyblivým obrazem prostřednictvím fotografických sekvencí, geometrických struktur a barev. Základní prvky jejích kompozic jsou odvozeny z matematických vzorců. Často do nich ale vkládá i lidskou tvář a tělo jako smyslovou zkušenost reality.
V polovině příštího roku na ni naváže Magdalena Abakanowiczová (1930−2017). Tato fenomenální polská sochařka se zapsala do dějin umění především svými nadživotními sochami z tkaného vlákna, které nazývala "abakan". Organické struktury připomínající humanoidní druhy a tvary vycházející z lidského těla se stanou vedle dalších prací a kreseb ústředním tématem nadcházející výstavy.
"Poslední" v řadě je Maria Bartuszová (1936−1996). Pro mě osobně jedna z nejoriginálnějších sochařek minulého století. Žena, jež za svého života nedošla uznání, které jí právem náleží. Bartuszová se narodila v Praze, kde vystudovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, ale kvůli politickým restrikcím odešla se svým mužem, sochařem Jurajem Bartuszem v roce 1963 do Košic. Ve svém ateliéru experimentovala s ideální sochařskou formou. Vytvářela neuvěřitelně křehké objekty odvozené z biomorfních forem, které evokují přírodní tvary jako kapky, duté skořápky, zámotky nebo shluky vajec v hnízdě, schoulená mláďata a příbuzné asociace. Svá díla dokumentovala v přírodě, aby umocnila jejich charakter. Některá z nich byla primárně zamýšlená jako haptická. Sama jsem měla možnost dotýkat se jejich oblých tvarů a je to jiný rozměr potěšení z uměleckého díla.
Je úžasnou zprávou, že Maria Bartuszová bude představena sebevědomou světovou institucí. Bohužel je to zároveň "příznačné" pro naše instituce, že obdobně rozsáhlá výstava se stále ještě nekonala.
Dóra Maurerová, výstava trvá do 5. 6. 2020
Magdalena Abakanowiczová 17. 6. − 13. 9. 2020
Maria Bartuszová 11. 11. 2020 − 18. 4. 2021
Autorka je historička umění a galeristka, www.drdovagallery.com
Silný výběr
