Jak se dělá show. Nahlédli jsme za kulisy koncertů Leoše Mareše

Pražská O2 arena je celá potemnělá. Do šera svítí jen mobilní telefony, tradiční kolorit všech koncertů, připravené zachytit vše, co přijde. A že zrovna tentokrát nastal dobrý důvod zbystřit. Ze stropu haly se přímo do středu snáší obří létající talíř. Z reproduktorů zní hudba z filmu Četník a mimozemšťané a celá scéna vpravdě mimozemsky působí. Pod UFO se najednou objeví kouř, z něhož vystoupí hlavní hvězda večera: Leoš Mareš.

Ten Leoš Mareš, který před pár měsíci, když o nápadu s UFO od Martina Hrušky slyšel, nechápal: "To ses zbláznil? UFO? Ke mně? Proč?" Ale vyhlášený tvůrce show se nenechal odradit. Při každé poradě nadhazoval tenhle motiv znovu a znovu. Už to vypadalo, že se nákladný efekt stejně do rozpočtu nevejde, až pak Hruška přišel s návrhem s ním celou show odstartovat. Tehdy Mareš odvětil: "Leda že by to bylo jako fór na hudbu Četníka a mimozemšťanů a talíř by vypadal stejně." Následovaly drobné úpravy v rozpočtu, ušetřilo se i za zrušenou oponu a prostředky se přidaly na výrobu UFO. Nezapomenutelný úvod koncertu byl na světě. "A dnes jsme na to všichni vážně pyšní," říká Hruška, který navrhoval pódia pro přední domácí i světové interprety.

Velmi úzce s ním spolupracuje zkušený výkonný producent Cyril Hořánek. Jeho úkolem je zrealizovat Hruškovy vize, připravit plán stavby a akce včetně demontáže, stanovit rozpočet, koordinovat činnost všech profesí a spolu s dalšími členy týmu také nachystat finální technické řešení. Právě oni dva se starají o to, aby Marešova show byla výjimečná a technicky funkční. Však také ve svých oborech patří mezi skutečné mistry.

Na elitní úrovni

Začalo to v roce 2017 a Hruška si tu chvíli pořád dobře pamatuje. Stál zrovna v kuchyni, když mu zazvonil telefon. Volal Leoš Mareš. "Ahoj Martine! Víš, dělám koncert ve Foru Karlín, no a mimochodem, už je vyprodaný. A víš vůbec o tom, že taky zpívám? Tak bych potřeboval pomoct, prosím. Postavit zajímavou show a dát divákovi zážitek." Následně se spolu sešli, vymysleli koncept a Hruška navrhl, že by bylo vhodné přidat ještě jeden koncert; první už byl vyprodaný a náklady by se rozložily lépe. A tak z "Jediného koncertu v životě", jak Mareš akci původně označoval, vznikly koncerty dva.

Shodou okolností viděl průběh příprav i Jaroslav Svoboda, šéf programového oddělení O2 areny. A zmínil, že by rád tenhle projekt viděl i u nich. Mareš o tom nejdřív nechtěl vůbec slyšet. Ale nakonec svůj plán přehodnotil. Loni vystoupil v největší české hale poprvé, letos tam měl koncerty hned tři a příští rok 25. a 26. května se uskuteční už čtvrtý ročník koncertů. "Leošova show je v mnoha ohledech o hodně větší než vystoupení některých nejznámějších zahraničních interpretů," říká Hořánek. Důkazem budiž, že když Hruška ukazuje materiály spojené s koncertem v USA, sklízí s nimi obdiv. "Blíží se k první lize světových interpretů. Jenže ti na to mají násobně větší rozpočet, projedou celý svět a náklady se rozloží do stovek koncertů. My se snažíme dělat podobnou show, ale musí se zaplatit ze dvou nebo tří koncertů," popisuje Hruška.

Příprava takové show je takřka celoroční prací. Hned po skončení jednoho ročníku se hodnotí, co se povedlo a co nikoliv − a už se chystá ten další. Hruška začne kreslit scénu a vzniká první idea, jak celý koncert pojmout. Přichází první telefonické konzultace s Marešem a první schůzky, kde Hruška novou show představuje. Následuje kompletní technická dokumentace, která vzniká i několik měsíců. Všechny části show se nacení a připravuje se hrubý rozpočet. "Leoš říká, co by tam chtěl ještě mít a co naopak ne. A Cyril zase, co jsme a nejsme schopni zaplatit," popisuje Hruška.

Mareš jim oběma výrazně usnadňuje práci tím, že má dopředu poměrně jasnou představu. "Je to profesionál a většinou ví, co chce, což je velice důležité a dost to pomáhá při přípravě koncertu. Obecně má Leoš velký přehled o tom, jak show vypadají u nás i v zahraničí," přibližuje Hořánek. Spolupráci usnadňuje i to, že se Mareš nebojí do své show investovat. Pochopil, že bez vynaložených prostředků velkolepé vystoupení nelze udělat.

Jelikož je Hruška zároveň režisérem celé show, tak také vymýšlí, jak bude scéna vypadat při jednotlivých písničkách. Proto se v průběhu příprav ptá Mareše na playlist a na jeho představu, kterou pak upravuje k co nejlepšímu výsledku. "Navrhnu mu třeba změnit pořadí písniček, aby to v rámci show fungovalo lépe s ohledem na dramaturgii efektů a barevné schéma skladeb," vysvětluje.

V úvodní fázi se tak na přípravách podílí především Mareš a Hruška, po navržení idejí pak koncert vzniká v úzkém týmu zhruba osmi lidí. Čím více se show blíží, tím jejich množství roste. Nedlouho před jejím startem se ještě vystoupení takzvaně programuje, což v praxi znamená, že se tým uzavře na měsíc do tmavého studia, tam si promítá stage na plátno, programují se světla a videoobsah a časují se pohyblivé efekty. V den stavby, tedy zhruba osm dní před koncertem, se pak do akce zapojuje až 300 lidí.

A když samotný koncert nastane? "Je velice příjemné vidět výsledek tak náročného projektu," říká Hořánek. Ten pocit s ním Hruška sdílí, ale zároveň přiznává: "Sedím, držím palce, ani nedutám a modlím se celý koncert, ať vše dobře dopadne."

V obklopení publika

Tohle dobrodružství je již brzy čeká znovu. Nyní zintenzivňují přípravy na koncerty v roce 2020 nazvané 360. Jméno jim dalo centrální pódium uprostřed arény, které obklopují diváci ze všech stran. Tahle idea nejdřív Mareše příliš nenadchla. "Myslel jsem si, že standardní pódium funguje lépe," říká. "Ale už jsme ho měli třikrát. Příběh koncertů se vyvíjí, takže jsem uznal, že musí být nějaká změna. A ve finále jsem až překvapený, jak se mi to líbí."

Podobně uvažoval i Hruška. Show se nedá dělat pořád větší a větší, ale když chcete diváky překvapit, musíte přijít s netradičními řešeními. Centrální jeviště má navíc velkou výhodu v tom, že dostane hlavní hvězdu koncertů blíže k divákům. Hruška si všiml, že Mareš při koncertech stejně většinu času tráví na výbězích k publiku, a tak mu mezi ně rovnou postavil stage. Nevýhoda? Nemožnost umístit do prostoru obrazové plochy, neboť by zhoršovaly výhled na pódium. Tady však Hruška přišel s novátorským řešením: umístil velké LED panely přímo na tribuny. "Myslím, že nic takového ještě nikdy nikdo neměl," pochvaluje si Mareš.

Netradiční pódium navíc umožnilo zvednout kapacitu na 20 tisíc, tudíž se finančně sneslo i zmenšení počtu koncertů ze tří na dva. Původně měly být tři i letos, avšak třetí musel Mareš nakonec zrušit, jelikož by se hala vzhledem k velkému množství použitých technologií nestihla přestavět a vyklidit pro vystoupení Erica Claptona, které následuje tři dny po druhém koncertu. "Počet vstupenek je podobný jako minule při třech vystoupeních," tvrdí Hruška.

Dosavadní úspěch koncertů svědčí o tom, že spolupráce tria Mareš−Hruška−Hořánek klape. A všichni zúčastnění si ji také pochvalují. "Leoš ke všemu přistupuje s velkou pokorou, což se mi líbí. Můžu otevřeně říct svůj názor, sebevětší blbost, jakýkoliv nápad a on to nezahodí, ale přemýšlí o tom," tvrdí Hruška a Mareš komplimenty vrací: "Jsem zvyklý si všechno dělat sám, ale tady se našel tým, který svou práci opravdu umí a můžu mu část svých starostí svěřit, což je hrozně příjemné." Však také za Hrušku a Hořánka mluví letité pracovní zkušenosti. Hruška je sice vyučený truhlář, odmala ale jako syn operní pěvkyně vyrůstal v prostředí divadel a koncertů. Vymýšlet show ho bavilo, už když jako teenager hrál s heavymetalovou kapelou. Jeho slibný profesní rozjezd málem zhatily povodně v roce 2002, které mu zničily ateliér a odnesly vše, co v něm bylo. Nový start mu ale nakonec prospěl. Nejprve navrhoval scénu pro Receptář prima nápadů, v televizi se pak uchytil a získával si jako stage designér věhlas. Takový, že kromě největších českých hvězd zatoužila po pódiu od něj i Madonna.

"Návrh se setkal z americké strany s nadšením, podle mého patentu se vyvinuly mechanické konstrukce. Ale nakonec se to neuskutečnilo, důvody přesně neznám," říká Hruška. V USA je u odborné veřejnosti považován za jednoho z top 20 světových stage designérů, na kontě má návrhy pódií pro Nazareth, AC/DC, Boney M., Reef nebo Manowar. "S každým návrhem žiju rok, pořád nad ním přemýšlím, až se mi zažere pod kůži," líčí.

Celou řadu pracovních "zářezů" má na svém kontě i Hořánek. Produkoval mimo jiné koncerty Eda Sheerana, Green Day, Imagine Dragons, Boba Dylana či Twenty One Pilots, několik českých festivalů, turné, sportovních či korporátních akcí.

Mezi nejzásadnější události však řadí zajišťování návštěvy někdejšího papeže Benedikta XVI. ve Staré Boleslavi v roce 2009. "Během příprav akce jsme se setkali s mnoha zajímavými lidmi včetně církevních hodnostářů nejbližších samotnému Svatému otci," vzpomíná Hořánek. "Přípravy setkání zabraly více než rok intenzivní práce, komunikace s bezpečnostními složkami, dodavateli, zástupci církve a mládeže. Ale výsledkem byl nezapomenutelný okamžik, když se Svatý otec objevil na pódiu a celebroval slavnostní bohoslužbu u příležitosti českého státního svátku."

Podpis Hrušky a Hořánka zkrátka nese celá řada akcí, přesto oba zůstávají v pozadí, pro veřejnost takřka neznámí. Když však nadšená publika tleskají interpretům, patří tenhle aplaus částečně i jim.