Zažehnutý talent Jan Černý. Mladý návrhář zaujal svými prestižkami i v Louis Vuitton

Pomalu se blížily Vánoce. Jan Černý seděl v butiku Ingredients a bavil se s Lukášem Loskotem, ředitelem pražského fashion weeku, o tom, jak by mohla vypadat jeho jarní show. Najednou mu zazvonil telefon. Bylo to francouzské číslo a on už tušil, kdo volá. Před pár dny se totiž vrátil z pohovoru v Paříži. "Máme pro vás takový dáreček," uslyšel. Byl pátek 21. prosince 2018 a Černý se právě dozvěděl, že ho přijali na stáž u Louise Vuittona. Dosud nejzajímavější období života nadějného návrháře mělo brzy začít.

Když v březnu dorazil do rušného města nad Seinou, ocitl se mladík z Hodonína rázem doslova v jiném světě. Mezi elitou světových designérů u jedné z nejslavnějších značek. A rozhodně ne pouze v roli přihlížejícího. "Hodně mě zapojují a mám docela velkou zodpovědnost. Pracuji na technických nákresech, dělám spoustu maket ze zkušebního materiálu, pomáhám u fittingů… Nestojím jen někde u kopírky," usmívá se. "Pracujeme v blízkém spojení s jejich designéry. Potkat je, být ve stejné místnosti a poslouchat, jak přemýšlejí, to je zážitek. Stejně jako chvíle, když přijde nějaká celebrita, třeba Gigi Hadidová (jedna z nejžádanějších modelek světa − pozn. red)."

No a pak je tu Virgil Abloh. Osmatřicetiletý dýdžej, proslulý oděvní designér a zároveň vůbec první Afroameričan, který se kdy stal kreativním ředitelem společnosti Louis Vuitton. Muž, který nad celým procesem bdí a jenž se dostal mezi 100 nejvlivnějších osob roku 2018 podle magazínu TIME. "Je náročný, ale jasně říká, co chce. Řekne stěžejní myšlenky a nechá na každém členovi týmu, aby mu přinesl nápady, kterým směrem se chce vydat. Dává designérům obrovskou svobodou," popisuje Černý. Stáž ve slavném módním domě mu končí v září, už nyní je ale jisté, že v Paříži zanechal stopu. A nejen tu pomyslnou.

Přípitek s Virgilem

Koncem července probíhal ve firmě fitting nové kolekce a Abloh nebyl úplně spokojený s výběrem bot. Rozhlédl se kolem a v tu chvíli si všiml jednoho z designérů. "Mělo by to být něco takového!" ukázal přímo na nohy Jana Černého, který na nich měl prestižky. A rovnou se ho šel zeptat, kde je vzal. "To je moje vlastní," odvětil s tím, že navrhl celou kolekci. Abloha to zaujalo a začal se vyptávat, až mu český návrhář jeden pár nabídl. "Prohlédl si je a říkal, jaká je to super práce. I při schůzkách s dalšími designéry jim je ukazoval. To mě potěšilo. Hned jsem dostal do práce další energii," prohlásil pětadvacetiletý Černý a hrdě si vystavil Abloha s párem prestižek na svůj Instagram.

"Je to výborný šéf. A zároveň vystupuje příjemně, neformálně, je sympatický. I díky tomu jsme si mohli normálně popovídat, ačkoliv jsem jenom stážista. Ocení, když někdo udělá něco vlastního," líčil.

Abloh zároveň dokáže uvolněnou atmosféru přenést na zbytek kolektivu. Jednoho večera, nebo spíš v noci, před přehlídkou, kdy bylo všechno oblečení zabalené a všechny detaily na show nachystané, si otevřel s celým týmem šampaňské a převzal svou druhou roli − dýdžeje. "Byla asi jedna hodina ráno. Seděli jsme ve tmě ve fitting roomu, přiťukli si šampusem, koukali na osvětlenou Paříž, byl to hrozně hezký moment," vzpomíná Černý.

Klidných chvílí jinak zažívá v Paříži minimum. Pracuje se obvykle od půl desáté ráno do devíti večer. Problém s tím ale nemá, na vysoké tempo je zvyklý. "Navíc mě to tady obrovsky posouvá, lidsky i pracovně," říká. "Baví mě prostředí Paříže, pozorovat lidi na ulicích, oblékají se zajímavěji než v Česku. A nadchl mě systém, jakým se tu pracuje. Jak chystají technické nákresy ilustrátorům, jak připravují věci do továren, balíčky pro dodavatele, jak se vše dokumentuje… Přičichnete k úplně jiné kvalitě."

Černý vždycky věděl, že chce dělat kreativní povolání. Po otci chirurgovi zdědil technický talent a po matce estetický cit. O návrhářství však zprvu ani neuvažoval. Chtěl být architektem a počítal s tím, že bude obor i studovat. Pak mu ale změnila životní směr náhoda.

Ve čtvrtém ročníku na gymnáziu jeli s třídou na výlet do Prahy, kde se shodou okolností tou dobou konal fashion weekend. Módě tehdy vůbec nerozuměl, a tak uvažoval jednoduše: nejzajímavější show by měla být ta, na kterou zbývá nejméně lístků. Koupil si tedy s kamarádkou vstupenky na přehlídku Jakuba Polanky. "Mrazilo mě po celou dobu show. Řekl jsem si, že chci taky vyvolávat zážitky v lidech," ohlíží se. Na poslední chvíli se tak na Univerzitě Tomáše Bati přihlásil i na obor design oděvu.

Tehdy ještě neuměl šít ani pracovat s materiálem… Jeho volbě příliš nerozuměli ani rodiče: Jak se tímhle chce uživit? I tak ho ale podpořili. A Černý byl odhodlaný vyvážit své nedostatky obrovským zápalem. Učil se nad rámec, hecoval se s kamarádkou Michaelou Hriňovou, s níž tehdy bydlel. "Byli jsme pořád ve škole, neměli jsme moc jiný život. Ale nevadilo nám to," říká.

Show musí mít nápad

Jeho pracovní smýšlení výrazně zformovala hned první stáž, na kterou vyrazil k Jakubu Polankovi. Ano, k tomu návrháři, jehož show ho ke studiu oboru přivedla. Jednak poprvé přičichl k tomu, jak designéři doopravdy fungují, ale především se zhlédl v ideji, že show může mít nějaký přidaný nápad. Další stáž v britském Cottweileru mu pak poprvé umožnila nasát atmosféru velkého módního domu zblízka.

Svou první show předvedl v roce 2016 na bratislavské akci Fashion LIVE! , od dalšího roku se začal pravidelně objevovat na pražském fashion weeku. Už jeho první přehlídky jasně ukázaly styl, kterým chce Černý zaujmout. Trendy mužský streetwear v jeho podání září barvami, hraje si s jednotlivými prvky oděvů, je odvážný a překvapuje nevšedními tématy. U prvních kolekcí se inspiroval tu mužskou prostitucí v 90. letech, jindy drsným seriálem Pustina a pak zase anonymním prostředím letišť. Sklidil za ně chválu − a tak si troufal pořád víc. Znovu a znovu dokazoval, že nejvíc ze všeho se na pódiu děsí nudy. Na jaře 2018 šokoval extravagantní kolekcí, v níž nechyběl ani pavouk vylézající modelům z pusy. Na podzim zase otevřel přehlídku veřejnosti, ukázal ji na Letenské pláni a modely, kteří předváděli jeho nedbalý streetwear, nechal v závěru proběhnout po molu svlečené do půli těla.

Talentu a odvahy mladého českého návrháře si všímali i v zahraničí. Napsal o něm italský Vogue a další sledované módní stránky jako Hypebeast, Highsnobiety či Not Just a Label. Letos se Černý ještě před odjezdem do Paříže rozloučil show v experimentálním prostoru DUP39. Industriální vzhled a atmosféra atomového bunkru dodaly jeho představení nový náboj. Přesně v duchu toho, jak se touží prezentovat. "Nechci jen ukázat nová trika. Chci vyprávět příběh, pohrát si s hudbou, něčím to ozvláštnit," líčí. Na podzimní MBPFW novou kolekci kvůli stáži připravit nestihl, a tak alespoň nachystal party spojenou s prodejem svých předmětů v neony ozářeném klubu swim.

Jeho stáž se chýlí ke konci, a i když by podle náznaků mohl v nějaké roli u Louise Vuittona pokračovat, zatím po tom netouží. "Sice mě baví být součástí procesů, které mají obrovský dopad na módní průmysl, ale asi by mi chyběla tvorba vlastních věcí. Chybí mi to i teď," přiznává. "Moje značka postupně a přirozeně roste, tak by byla škoda to teď nechat být."

Zároveň naznačil, že by se brand s charakteristickým logem přeškrtnutého jména Jan brzy mohl objevovat i v zahraničí. "V září jsem vezl designérům spoustu věcí do Paříže, všichni to chtějí," prozradil Černý. Muž, jehož kariéra zdaleka nemusí vrcholit tím, že si jeho boty oblíbí designérský guru. Naopak: tohle může být teprve začátek.