66 otázek Luďka Staňka: Během turnajů hraju tenis i ve snech, říká Barbora Strýcová

Měli byste vědět, jak rozhovory pro 66 otázek vznikají. Většinou je jejich součástí focení a tradiční souboj o to, zda nejprve zpovídaného fotit, nebo s ním mluvit. Fotografové nejprve rádi fotí, novináři zase mluví. Z prostého důvodu: nechcete riskovat, že fotograf zpovídaného unaví nebo mu nějakým nedopatřením zkazí náladu. S tenistkou Bárou Strýcovou se nejprve fotí. Takže když se pak wimbledonská vítězka přižene se sveřepým výrazem a podává mi ruku se slovy "tak jdeme na to, ať je to hotové", předpokládám, že se stalo něco strašlivého a já budu čelit někomu naštvanému a otrávenému. O několik vět později je ale jasné, že to vůbec nebylo osobní a focení proběhlo skvěle. Tohle je prostě ona. Příjemná, bezprostřední žena. Když je soustředěná, je VELMI soustředěná. Když přemýšlí, tak usilovně a někdy možná až moc. Když se usmívá, pak má pusu od ucha k uchu, a když se směje, tak se chechtá na celé kolo. Každá emoce je na ní hned vidět, nepředstírá, nepřetvařuje se. Je hodně přemýšlivá, ale zároveň je s ní, i díky její bezprostřednosti, upřímnosti a vnitřní energii, ohromná zábava. Když tenhle rozhovor skončil, prohlásila, že to "bylo super". A já nemohu než souhlasit. Bylo. Především díky ní.