Focení je pro mě druh obsese, říká Mojmír Bureš, dvorní fotograf pražského fashion weeku

Bureš propadl fotografické vášni už v dětství. Naplno se jí začal věnovat během studia na Střední škole aplikované kybernetiky v Hradci Králové, odtud pokračoval na pražskou Hellichovku, po které přišla na řadu FAMU. Po dokončení studií absolvoval půlroční stáž ve Finsku, konkrétně v Helsinkách na Aalto University. Pestrou studijní cestu letos úspěšně zakončil promocí na Royal College of Art v Londýně. Ta byla podle QS World University Rankings několikrát označena za nejlepší uměleckou a designovou školu na světě.

Burešova tvorba je velmi atmosférická, dokáže být velmi jemná i hluboce dekadentní. Autorovo vnímání módního světa je natolik svěží a specifické, že mu postupem času vyneslo post dvorního fotografa pražského týdne módy. V loňském roce se objevily jeho fotografie v rámci výstavy Offprint ve známé galerii Tate Modern. V současné době žije a pracuje v Londýně, kde pokračuje ve své umělecké kariéře.

Prodejte se ve dvou větách, Mojmíre Bureši!
Jsem fotograf žijící v Londýně, kde jsem právě dokončil magisterské studium fotografie na Royal College of Art, na kterou jsem se přesunul po absolvování pražské FAMU. Pracuji jako Head of Photography na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku.

Proč jste se stal fotografem?
Myslím, že je to druh obsese, zachycovat věci, momenty, sbírat a ukládat.

Jak vypadá váš běžný den?
Většinou je to práce ve studiu a v temné komoře, produkce, postprodukce.

Čím se inspirujete?
Samozřejmě se snažím chodit na výstavy, sledovat současné umění, filmy a fotografii, ale myslím, že mojí hlavní inspirací je krajina, ve které se nacházím, příběhy lidí a hlavně ti, kterými se obklopuji. Často to jsou umělci, návrháři nebo třeba právníci a programátoři. Myslím si, že je dobré získávat přehled nejen ohledně uměleckých trendů, ale i o věcech, co se zrovna dějí v ostatních sférách.  

Bez čeho se neobejdete?
Od té doby, co žiji v Londýně, se pokouším bez věcí obejít.

Váš oblíbený tuzemský a světový umělec?
Libuše Jarcovjáková a Jeff Wall.

Co pro vás znamená umění a jaký má smysl?
Věřím, že umění by mělo obohacovat, upozorňovat, spojovat a předávat. Obsahovat napětí a harmonii. Myslím, že všechno je svým způsobem umění.

Kdy a kde se vám nejlépe tvoří?
Když mám úplný klid a například vím, že pokud ve studiu něco odložím uprostřed místnosti na zem, za měsíc to najdu na stejném místě.

Popište nám své pracovní prostředí.
Většinou je to studio, ateliér, světla, počítače, kamery a kabely. Mám rád určitou míru chaosu kolem sebe.

Váš dosavadní největší úspěch?
Nepřemýšlím o tom takto, za svůj největší úspěch považuji dobré vztahy se svou rodinou a přáteli. Jsem ale moc rád za dokončení studia v Praze a Londýně a práci pro Fashion Week.

Co pro vás znamenají peníze?
V poslední době jsem tuto otázku přehodnotil. Snažím se připomínat si jejich pomíjivost a myslím, že peníze nemají být známkou kvality života. I když jsou samozřejmě v dnešním světě potřeba.

Existuje něco, co toužíte nafotit a ještě se tak nestalo?
Přál bych si žít a pracovat nějaký čas na poušti, někde mimo civilizaci.

Analog, nebo digitál?
Obě technologie mají svoje specifika a estetiku. Analog pro mě má větší magii, osobně ale intenzivně využívám obě média.

Černobílá, nebo barevná fotka?
Juxtapozice černobílé fotografie s barevnou fotografií. Nevidím v tom rozdíl.

Anglie, nebo Česko?
Londýn nabízí spoustu příležitostí. S Českem se ale nedá nic srovnávat.