Mladá malířka Antonie Stanová mísí expresní křivky, barokní vzory a anatomické nákresy

Vycházející malířská hvězda Antonie Stanová studuje druhým rokem na UMPRUM v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida. Letos absolvovala také v rámci školy stáž u Slávy Sobotovičové, přičemž hostující pedagožkou byla věhlasná dánská umělkyně Nina Beier. Mladičká malířka se těší velké oblibě v řadách milovníků moderního lokálního umění.

Stanová svá díla tvoří na nízkogramážová plátna, na kterých absentuje podkladová vrstva. Její první výstavu "It’s Oh So Quiet" můžete do 9. srpna navštívit v galerii Kvalitář. Umělkyně vás v ní zavede do světa biomorfních motivů, barokních vzorů, islámského dekoru, anatomických nákresů, otisků prstů a expresivních křivek.

Proč jste se stala umělkyní?
Vždy mě zajímalo se vyjadřovat i jinými formami než těmi verbálními. A do jisté míry to také vyplynulo z prostředí, ve kterém jsem vyrůstala - bylo tomu hodně nakloněné.

Jak vypadá váš běžný den?
Ideálně tak, že vstanu, vyřídím nějaké povinnosti a zbytek dne strávím v ateliéru. Poměrně často se to ale vychyluje, zejména během semestru, kdy se prolíná hodně povinností dohromady.

Čím se inspirujete?
Vším, co se kolem mě děje a co mě nějak zaujme. Vycházím ze současnosti, ale zároveň ráda pracuji i s historickými citacemi apod., všechno se to pak propojuje a vytváří celek.

Bez čeho se neobejdete?
Bez času na věci, kterým se chci v tom kterém období věnovat.

Vás oblíbený tuzemský a světový umělec?
Je jich hodně, z českých mám ráda Igora Hosnedla a Annu Hulačovou, ze světových pak třeba Camille Henrot nebo Helen Marten.

Co pro vás znamená umění a jaký má smysl?
Myslím, že jedna z nejdůležitějších věcí v umění je ho zbytečně nedefinovat. To konečně odráží i to, že v jednotlivých obdobích a společnostech znamená něco jiného a často se definuje až ex post. Je to tak spíš fluidní než pevně daný termín. Stejně tak pro každého může mít jiný smysl, a i ten může být často hodně abstraktní. Sama bych vyjádření toho, co pro mě znamená, hledala dlouho. Zjednodušeně by se asi dalo říct, že ho beru jako platformu pro to, jak si přebrat věci, které mě v jednotlivých obdobích zajímají.

Kdy a kde se vám nejlépe tvoří?
Ráda bych řekla, že když mám klid a můžu se soustředit na práci. Pravdou ale je, že nejlepší věci často udělám spíš pod tlakem, tomu klidu se ještě učím. Co se týká nápadů, ty přicházejí spontánně v podstatě kdykoliv.

Popište nám svůj ateliér.
Byt před rekonstrukcí, který jsme si upravili pro potřeby ateliéru.

Váš dosavadní největší úspěch?
Nejspíš sólová výstava, která je nyní k vidění v galerii Kvalitář.

Co pro vás znamenají peníze?
Prostředek téměř ke všemu.

Komu byste chtěla prodat některé ze svých děl a ještě se tak nestalo?
Nemám žádného vytouženého kupce. Samozřejmě jsou lidé, v jejichž rukou vidím své věci více a méně ráda. Všechno je to ale nakonec o tom, jestli to ty lidi opravdu těší.

Moderní umění, nebo malby starých mistrů?
Obojí si užívám stejně, každé vznikalo v jiném kontextu a je třeba je skrze tento kontext i vnímat, mluví jinými jazky o jiných věcech.