Tomáš Čupr má pověst tvrdého soutěživého chlápka. Zakladatel tří úspěšně rozjetých (Slevomat, Dáme jídlo, Rohlík) a dvou úspěšně prodaných (Slevomat, Dáme jídlo) projektů má na první pohled klasickou auru lidí ze start-upů. Nedokončil vysokou školu, dělal nejrůznější obskurní práce, pracoval v zahraničí, jako šéf je nekompromisní, s buldočí vytrvalostí a na sociálních sítích se nedrží zpátky… Něco, co je celkem běžné v Silicon Valley či Londýně, ale pořád dost vzácné v Česku. I kanceláře Rohlík.cz v pražském Karlíně tomu odpovídají. Velký open space, neformální sezení, všude skupinky lidí s počítači v rukou a vážnými výrazy a uprostřed toho vyběhne z nějaké schůzky Tomáš Čupr. Dokonce i jeho PR zástupce se tváří ustaraně. Tenhle rozhovor domlouval velmi těžce několik týdnů, protože prostě nenašel v Čuprově kalendáři volné okno na více než hodinu. Teď nervózně sleduje, v jaké je jeho šéf náladě. Přes všechno, co se o něm říká, to byl překvapivě milý rozhovor a Čupr na mě zapůsobil jako zábavný, vtipný a velmi chytrý společník, který má zjevně přehled a byznysové myšlení.

Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říct "nevím". Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.

1. Jak se máte?

Dobře se mám.

2. Je čím dál těžší rozjet dobrý e-byznys, nebo je to stejné jako na začátku? A mění se jen specifika byznysu?

Já si beru větší sousta. Kdybych dělal teď znovu to samé, bylo by to jednodušší. Jednak jsem zkušenější, jednak srovnávat komplexitu Slevomatu a Rohlíku nejde. Rohlík je tak komplexní záležitost, že kdybych to dělal tehdy, tak bych to nedal. Emočně ani schopnostmi. Dneska už mám nějakou šanci, že by se Rohlík mohl povést.

3. Přijde mi, že v Rohlíku jste víc vidět a berete ho víc osobně, než tomu bylo v předchozích byznysech, je to pravda?

Není. Všechny byznysy beru osobně. Je to možná víc vidět, protože jídlo je téma, které společností rezonuje více než slevy na kryolipolýzu. Nesmějte se, toho jsme na Slevomatu prodali fakt hodně!

4. Občas o sobě dáte vědět velmi osobními výstupy na sociálních sítích a působíte právě, že věci kolem byznysu berete hodně osobně. Kontrolujete se na sociálních sítích?

(povzdech) Jestli se kontroluju, nevím. Ale já jsem přesvědčený, že věci prostě většinou myslím dobře a ze svého pohledu správně. Když jsem se dostal do sporu s paní Třeštíkovou o kvalitě našich služeb, prostě jsem jen ve své sociální bublině chtěl zjistit, jak by lidi ten problém řešili. Nešlo mi o to, nějak ji poškodit. A najednou to nabralo hrozný spád. Já byl tehdy na víkendu v Horní Malé Úpě, chtěl jsem si udělat klidný víkend a najednou jsem koukal, že se na sociálních sítích utrhla lavina… Pro mě to bylo složité, protože já se snažím skutečně dělat všechno s maximálním ohledem na zákazníka a najednou koukám, že jsem ten, kdo údajně svým zákazníkům nadává. Člověk se náhle dostane do nějakého defenzivního modu, kde už to možná nepůsobí úplně elegantně… Ale jinak bych řekl, že jsem daleko klidnější. Nějaké výbuchy na sociálních sítích jsem měl možná v době, kdy jsme dělali Dáme jídlo.

Řeč je o Radce Třeštíkové, se kterou si Čupr na Twitteru vyměnil pár peprných slov poté, co veřejně kritizovala Rohlík.cz.

5. Nepřemýšlel jste někdy o tom, že se ze sociálních sítí úplně stáhnete, jak o tom uvažoval třeba Elon Musk?

Musk to ale nikdy neudělal, ne? Dostal nařízeno, že někdo musí schvalovat jeho tweety. Ale já neporušuju zákony, Muskovi se to objektivně stalo tím tweetem o výkupu akcií. Ale vážně, přemýšlel jsem o tom, benefity sítí ovšem pořád převažují. Já tam dostávám tunu zpětné vazby na to, co děláme, která je smysluplná. Já to nepoužívám jen jako vysílací kanál. Chtěl bych být anonymní jako třeba Aleš Zavoral nebo Ivo Lukačovič, kteří se dnes už nenechají ani fotit? Asi ano. Ale to už se nepovede.

6. Kdo byl vaším životním mentorem?

Knihy. Já se hodně stěhoval. Gympl ve Svitavách. Pak Brno, pak Sheffield. Teď jsem devět let v Praze, což je nejdéle, co jsem kdy na jednom místě byl, když nepočítám dětství. A nikde jsem neměl megasilnou osobnost, která by mě formovala.

7. Když už mluvíme o tom Sheffieldu, co vás pobyt tam naučil?

Pobyt v nemetropoli vás formuje jinak. Před týdnem jsem se vrátil z New Yorku, to město je velké, anonymní. Londýn je stejný. Bariéry vstupu jsou tam paradoxně o dost nižší, na cizince jsou zvyklí. V Sheffieldu se nikde neschováte. Já tam přišel v roce 2005 a musel se naučit žít jako místní, protože EU teprve vznikala a na cizince tam nebyli ještě úplně zvyklí. Musel jsem se naučit zapadnout.

8. Brexit ano, nebo ne?

Ne.

9. Jaké své investice nejvíc litujete?

Já nelituju věcí zpětně. Vy se vždycky rozhodujete v čase na základě daných informací. Spíš lituju časových investic. Třeba kolem toho tweetování. Mohl jsem mít tři krásné dny, a místo toho jsem se dohadoval s lidmi na Twitteru.

10. Co podle vás dělá dobrého manažera?

Práce s lidmi a jejich hledání. A schopnost pochopit problém, téma, na kterém pracuju. Protože když kloužete po povrchu, nedokážete lidem dát dobré zadání. Nebo když jste superbedna, která téma pochopí, ale nedokáže najít lidi, kteří to zvládnou realizovat…

11. Když po nějakém prodaném byznysu přemýšlíte o tom, co dál, jakým způsobem se rozhodujete?

Když jsme prodávali Dáme jídlo, bylo mi 32 a věděl jsem, že do důchodu ještě nepůjdu. Myšlenkový pochod byl následující: chci dělat něco, čemu rozumím, takže zůstanu na internetu. Zároveň by to mělo být velké téma. A to jsou mimo internet finance a energetika, přičemž ani jednomu nerozumím, a pak potraviny. Proč velké téma? Mám za sebou dva úspěšné byznysy, tak to musí vyrůst do něčeho, co mě bude bavit a bude to výzva. Tehdy mi ze Slevomatu a z Dáme jídlo přišlo dohromady… řekněme nižší devítimístné číslo. A já uvažoval tak, že se musí přidat o řád víc, aby to bylo pro mě zajímavé, a fakt jsem se do toho položil. Když máte v bance milion, tak se kvůli desetikoruně nepředřete, ale kvůli sto tisícům už ano, kvůli milionu rozhodně a kvůli deseti milionům už fakt máknete. No a potraviny to splňovaly. Šlo to dělat on-line a je to trh o velikosti 500 miliard. Přidaný bonus byl to, že jsme tu poslední míli, tedy rozvážení, uměli už docela dobře v Dáme jídlo.

12. Elon Musk, nebo Mark Zuckerberg?

Musk.

13. Apple, nebo PC?

Apple.

14. Elektrokolo, nebo Vespa?

Hmm… Vysvětlím svoje váhání. Před pěti šesti lety bych řekl Vespa úplně jednoznačně. Ale v roce 2013 mě na ní srazili. Bylo to ošklivé, vlastně jsem rád, že chodím. Takže já Vespu miluju a hrozně bych si ji chtěl koupit, ale už jsem opatrnější. Takže bych asi řekl… elektrokoloběžka. (smích)

Ptal jsem se mimo záznam, zda ta dodávka nebyla náhodou jeho. Odpověděl s naprostou profesionalitou, že ne, byla kurýrní služby PPL.

15. Fotbal, nebo hokej?

Na mě je to moc široké. V Anglii fotbal, v Čechách hokej.

16. Uber, nebo Liftago?

Těžká otázka. Já jsem hodně globální člověk. Jako "go-to" aplikace je pro mě spíš Uber, protože je všude na světě. Ale to, co dělají kluci z Liftaga, je hrozně sympatické. Takže aplikace Uber, firma Liftago.

17. Facebook, nebo TikTok?

Hele, na TikTok jsem starej a na Facebook už možná taky.

18. Simpsonovi, nebo Teorie velkého třesku?

Obojí.

19. Týden na pláži v Karibiku, nebo na nákupech v New Yorku?

Pláž, jednoznačně.

20. Pojďme se vrátit k vaší práci v Anglii − proč jste se rozhodl vrátit se do Čech?

Mně se v Anglii trochu prorazit podařilo, byl jsem u zrodu dvou poměrně zajímavých firem a zapustil jsem kořeny. Brali mě jako Angličana, chodil jsem s anglickými holkami… Bylo mi tam dobře a byl bych tam asi i úspěšný. O návratu mě přinutilo uvažovat několik věcí. Třeba jsem zjistil, že je fakt ohromný rozdíl mezi českými a anglickými holkami. A jakkoli jsem fanoušek genderové rovnováhy v pracovním světě, pořád vyznávám, řekněme, konzervativní model rodiny. Myslím, že když se oba rodiče snaží uživit rodinu, nebo dokonce v kariéře soupeří, nikdo se pak úplně nestará o děti, nebo ne tak dobře. Některé projevy emancipace v Anglii už pro mě byly nekomfortní. Jako když holce podržíte dveře a ona se na vás podívá jako "co si to dovoluješ". Jasně, byl jsem o deset let mladší a viděl jsem věci dost jinak, ale byl to impulz. A dalším byla krize. Po roce 2008 se začal vztah Britů k cizincům měnit. Společenská nálada se dost zhoršila. Ve vzduchu byl ten pocit "ty nám bereš práci". To už jsem nedělal dělnické džoby, programoval jsem. Pak jsem dělal konzultační práce pro český Red Bull a začal sem lítat. No a zalíbilo se mi tu. Je tady uvolněnější a daleko neformálnější atmosféra. Navíc jsem do té doby v Praze nežil, takže mě to strhlo o to víc. V Anglii se všichni strašně kontrolovali, tady to bylo free a v pohodě. Tak jsem se v roce 2010 přestěhoval zpátky.

21. Který moment vašeho života určil to, co teď děláte?

Nejde říct jen jeden moment. Ale možná odjezd do Anglie. Já do té doby byl strašný lempl. Tam jsem se naučil pracovat. A pak jsem měl štěstí se Slevomatem. My vůbec netušili, co se z toho stane.

22. V jednom svém blogu jste přiznal, že jste v jednu chvíli ve stresu z fungování firmy začal pít − jak jste se naučil zvládat stres?

Kdybych ho neuměl zvládat, tak nepostavím Rohlík. Kdyby to bylo snadné, je tu takových firem spousta. Hodně lidí v mém okolí říká, že jsem vlastně brutálně odolný, což je asi fakt, protože založení firem takhle rychle rostoucích vyžaduje velkou dávku odolnosti. Ale neumím to nijak skvěle, to zas ne. Takové ty rady "jdi si zaběhat"… hele, mám za sebou pekelných 18 hodin v práci a poslední, na co mám náladu, je běhání. Takže dělám, co můžu, a jsem docela spokojený.

Čuprův post na firemním blogu byl nesmírně otevřený a překvapivý. Je důkazem, že tenhle člověk se nebojí a dá na otevřenost.

jarvis_5cfe5223498e11e9e06b978b.jpeg
Foto: Alexander Dobrovodský

23. Kdy jste naposled někoho seřval a proč?

Já už neřvu. Mám pověst čertíka v krabičce, ale je mi 36 a prostě v jednu chvíli zjistíte, že boucháním do stolu to z lidí nedostanete. Já mám dva módy. Jeden je, když s lidmi mluvím, ptám se jich, radím a jsem celkem trpělivý. A druhý je čistá rezignace. To už poznám, že tohle nejde, a už jen řeším náhradu.

24. Kdy naposledy někdo křičel na vás a proč?

Nevím. Mám asi klidný život. Možná táta v dětství. Nebo nějaká holka.

25. V jakém uměleckém díle byste chtěl žít?

Já jsem na umění špatný. Možná bych chtěl žít v Moně Lise?

Nevím, zda to byl vědomý, nebo nevědomý dvojsmysl, ale té odpovědi se Čupr s gustem zasmál.

26. Na sociálních sítích jste celkem vidět. Máte nějakou strategii pro osobní prezentaci a je ve vašem byznysu důležitá?

Ne. A ano.

27. Jaké kulturní dílo vás naposled dojalo k pláči?

Byl jsem na božím sushi v restauraci Shuko v New Yorku. Měl jsem normálně slzy v očích. To sushi bylo bezpochyby umělecké dílo.

28. Za jakou věc osobní potřeby jste v životě utratil nejvíc peněz, pokud nepočítáme auto nebo nemovitost?

Asi hodinky. Nemám jich ale moc. Většinou se jimi odměním za něco, co se povede. Když se prodal Slevomat nebo Dáme jídlo, koupil jsem si nějaké na památku.

Na ruce nosí Čupr neokázalé IWC, pokud vás to zajímá.

29. Hrál jste, pokud vím, počítačovou hru Counter-Strike na závodní úrovni − jak moc jste soutěživý?

Asi dost. Baví mě nebýt ve věcech špatný. Takže když jsem byl mladší a byla chemická nebo matematická olympiáda, tak jsem vždycky chtěl vyhrát, i když jsem jinak nebyl bůhvíjaký student. Prospěch mě nezajímal, to není soutěž "kdo má taky jedničku?". Ale když máte někde žebříček, to je jiná!

30. Jakou počítačovou hru jste hrál naposled?

Hearthstone.

Strategická hra, oblíbená mezi profesionálními hráči. Jako doplňkovou hru ji často hrají hráči pokeru.

31. Jakou aplikaci v telefonu používáte nejčastěji?

Outlook.

32. Jakou nejzajímavější myšlenku jste v poslední době četl a dokážete ji reprodukovat zpaměti?

No… zajímavé… Teď jsem zrovna někomu něco posílal, ale nemůžu si vzpomenout. Protože jsem docela velký sběratel citátů a myšlenek. Ale teď si nevzpomenu, což je asi nejférovější odpověď.

33. Jak byste definoval svůj osobní styl?

Já takhle nechodím moc často… Vandrák.

Čupr nás přivítal v košili a chinos kalhotách − nijak neokázalém smart casual oblečení. Zjevně to považuje za vrchol toho, co dokáže po formální stránce se svým oblečením provést.

34. Jaká věc je pro vás v životě nejdůležitější?

Dcera. Tedy, není to věc, ale chápete, jak to myslím.

35. Kdy jste naposledy pochyboval o tom, co děláte?

V práci málo, ale v osobním životě pochybuji pořád. Jestli jsem dobrý otec, jestli není něco, co bych mohl dělat líp.

36. Prosím doplňte větu: Práce je pro mě…

Hobby.

37. Byznys je pro mě…

Hobby.

38. Kdybyste nedělal Rohlík.cz, co byste dělal nebo chtěl dělat?

Já tyhle široké otázky moc neumím… Ale kdybych nic nemusel, tak bych se chtěl bavit, přestěhovat se někam, kde je teplo, pláž, vlny. Jedl bych dobré jídlo a surfoval. To bych pár let vydržel a pak se vrátil zase dělat Rohlík.

Z té odpovědi je možná cítit drobná únava. Ale kdo by nechtěl vypadnout z budování velké firmy na pár let na pláž, ne?

39. Z médií působíte jako poměrně tvrdý, zaťatý člověk − co vás dokáže uvolnit?

To je spíš jen mediální obrázek. Já se považuji za celkem uvolněného člověka. Jen když jsou nějaká těžší témata, tak mám dojem, že musím jít do toho zaťatého, bojového módu. Ale jinak jsem spíš v tomhle rozpoložení. Ono nikdo o vás nebude psát, že jste příjemný týpek, to asi není moc zajímavé.

40. Jakou hudbu jste naposledy poslouchal?

Já mám svůj playlist, který si skládám od roku 2011 na Spotify. A pak mám skladby na konkrétní chvíle. A to používám. Dneska ráno jsem měl extrémně důležitou schůzku. V seriálu Jak jsem poznal vaši matku má postava Barneyho svůj "get psyched mix", takový ten mix, co vás napumpuje. A jako bonus track tam je Porcelain od Mobyho. Tu skladbu jsem si ráno vygoogloval a poslouchal jsem ji v autě, když jsem na tu schůzku jel. A pak před důležitými schůzkami poslouchám znělku Ligy mistrů.

41. Jaký je váš největší hřích ve smyslu, že děláte něco, o čem víte, že byste to dělat neměl?

Haha! Toho je asi dost, ale že bych to musel takhle přiznávat…

42. Většina byznysů je dnes speciálně v e-commerce stavěná tak, aby se podnik vybudoval, zvětšil co nejvíce za co nejkratší dobu, dosáhl maximální valuace a relativně rychle se prodal. Byl to i váš plán s Rohlíkem?

Ne. Já věděl, že to je velké, a už jsem to nepotřeboval prodat, abych měl peníze. Problém toho, co říkáte, je, že když to takhle děláte, tak pak každé tři roky šroubujete znova v kanceláři tu první židli a nabíráte prvního programátora. A vlastně jsou ty starty pořád stejné. Teď najednou řeším, do jaké země půjdeme nebo témata za stamiliony nebo miliardy. To jde až od nějaké fáze, do které jsem se chtěl dostat, abych se mohl rozvíjet. A v té fázi teď jsem. Pořád se učím. Kdybych to prodal, vracel bych se někam, kde už jsem byl.

43. Hodně start-upů dost tvrdě ždímá své zaměstnance. A v mnoha je to dokonce součást korporátní kultury, stačí připomenout třeba Revolut. Kde je podle vás hranice toho, kdy chtít po zaměstnancích maximální výkon i nad rámec běžných časových možností, když se zároveň podílejí na růstu firmy, která jim nepatří − tedy typicky nemají akcie apod.?

Myslím, že je zřejmé, že když firma začíná, tak musíte očekávat vysoké pracovní tempo a, řekněme, strukturovanost a kvalita procesů uvnitř té firmy nebudou ideální. Bude to úplně jiné, než když půjdete do vyspělé firmy, nebo nedej bože nadnárodní korporace. Ale to je prostě rozhodnutí, které jako zaměstnanec musíte udělat. Nemyslím, že je O.K. zaměstnance ždímat v jakémkoli prostředí. Někdy je to nevyhnutelné, když jde firmě o přežití. Ale to rozhodnutí by mělo být vždycky na zaměstnancích. Na konci dne, když to lidé nebudou chtít dělat, tak to dělat nebudou. Pak je to také o tom, koho nabíráte. U nás je věkový průměr o sedm osm let vyšší, než byl ve Slevomatu. A když lidé mají rodiny, tak je ani nedotlačíte někam, kam to nejde. Dřív mi bylo podezřelé, když někdo nebyl ve firmě v šest, dneska lidi honím domů. Protože doma mají partnera, a když nebudou mít klid doma, v práci se to projeví.

44. Life/work balance − nutnost, nebo něco, co si můžou dovolit jen úspěšní?

Nutnost. Jak dlouho ze dne můžete být produktivní? To není ani těch osm hodin. Jsou to tak čtyři, kdy se dokážete brutálně soustředit. Zbytek je omáčka.

jarvis_5cfe522b498e11e9e06b97a1.jpeg
Foto: Alexander Dobrovodský

45. Jakou značku obdivujete?

Tesla, Apple. To jsou asi nepřekvapivé odpovědi. Ale miluju autentické značky, které si za něčím stojí.

46. Jak podle vás bude vypadat budoucnost e-commerce?

Musíme se lépe naučit pracovat s daty. Protože budoucnost není v neomezené selekci, ale v daleko přesnějším zúžení nabídky cílené daleko přesněji. Třeba v potravinách nebudeme mít neomezenou selekci, ale budeme muset daleko přesněji předpovídat, co zákazníci chtějí. Pak nás čeká mechanizace a automatizace logistiky. Pracovní síla je dražší a dražší. A navíc to lidé ani dělat nechtějí. Takže prostě porostete a najednou nemáte nikoho, kdo by pro vás dělal. A změní se i to, že bude konsolidace dopravců. Protože města jsou přetížená dopravou. Takže budou dopravci vozit více typů zásilek. A pak to začne postupně jezdit samo.

47. Který vynález v historii lidstva považujete za nejvýznamnější?

Knihtisk.

48. Je někdo, koho na české start-up scéně považujete za svého přítele? Případně někdo, koho považujete za největšího rivala? A proč?

Přítele ve start-up scéně asi nemám, nějaké kamarády ano. A rivala? Asi ne. E-commerce je v tomhle příjemný byznys, protože i když jsme konkurenti, na konci dne se stejně někde můžeme potkat, dát si večeři a pokecat.

49. Je rozdíl mezi značkou a firmou?

Určitě. Třeba Amazon mě jako značka nebaví, ale jako firma jsou skvělí. Strašně se mi líbí, co dokázal jako firma Walmart, ale znovu, moje značka to není.

50. Jste večer sám doma, nemusíte pracovat − co nejspíš uděláte?

Otevřu si lahev vína, dám si pár her Hearthstone a něco si přečtu.

51. Jak vypadá váš den?

Vstanu v sedm, pohraju si s dcerkou v posteli, před devátou jsem tady. A pak je to kombinace fokusovaného času, kdy o něčem přemýšlím, a schůzek. Po šesté se snažím dostat domů. Pohrát si s dcerkou, vykoupat ji a uložit spát. Pak začíná nějaký můj osobní život.

52. Co je smysl života?

Rodina.

53. Jakou nejšílenější věc v životě jste udělal?

Těžko říct. Všichni o mně říkají, že můj práh pro vnímání rizika je jinde než u mého okolí. Ale co mi ostatní říkají, že jsem udělal za šílenost? Třeba založení Rohlíku. Nebo půjčit si teď tři čtvrtě miliardy na rozvoj firmy. Ale v mých očích to šílenosti nejsou.

54. Politika − otrava, nebo vzrušující věc?

Ani jedno. Politika je nutná součást společnosti. Myslím, že by se o politické prostředí měli lidé zajímat. Protože když se o to nezajímají, tak pak věci vypadají, jak vypadají.

55. Co podle vás odlišuje dobrého podnikatele od skvělého?

Výdrž. A vášeň. Když máte vášeň a vydržíte fakt velký tlak v těžkých momentech, tak pak ty firmy bývají skvělé. To, že jste chytrý a tak, to beru jako základ. Ale výdrž je fakt klíčová.

56. Vím, že jste se v Anglii živil různými manuálními pracemi. Co vás to naučilo?

Manuální práce je prostě práce jako každá jiná. S výjimkou toho, když skutečně vytvoříte produkt, který jde z vás. Něco opravdu vašeho a hmotného. Třeba sochu. Ale když balíte oříšky nebo mentolky, jako jsem to dělal v Anglii já, je to prostě práce. Která se neliší od toho, když sedíte za počítačem u vyřizování mailů nebo na schůzce.

57. Za co podle vás stojí umřít?

O tomhle jsem nikdy nepřemýšlel. Intuitivní odpověď by byla za nic, protože to má většinou jiné řešení, ale opravdu nevím.

58. Za co nejraději utrácíte peníze?

Za cestování.

59. Proč Češi jedí tak špatně?

Zaprvé je těžké jíst dobře, protože kde měli lidé kvalitní potraviny doteď kupovat? A zadruhé, s komunismem se vytratila tradice dobrého jídla. Začíná se to sice zvedat, ale pořád jsme pozadu.

60. Hodně investujete. Co je teď pro vás zajímavá investice?

Investoval jsem do Topíte.cz, což je technologický pokus, jak vyřešit servis kotlů a klimatizací. Je to neintuitivní k tomu, co dělám, společný to má pokus o skvělý servis. Když se to povede vybudovat, bude to skvělé. Prostě budete mít aplikaci, na kotli čidla a kotel prostě sám řekne, kdy se začíná porouchávat. Takže opraváři přijedou dřív, než stihnete mít doma zimu. Tak tím se bavím. A baví mě také Footshop.cz jako investice. Dělají to moc dobře.

61. Je nějaká věc, kterou jste na Rohlíku mohl prodávat, ale neprodával?

Jedna z úloh potravinového retailera je dělat zákazníkovi selekci. My to stavíme na kvalitě. Takže nemůžeme zákazníka stavět před volbu "mám si koupit úplně skvělou, nebo úplně hnusnou lacinou věc?". My to portfolio hnusných věcí, které najdete v běžném supermarketu, ani nemáme. Začínáme od středu výš. Takže dodavatelů odmítneme strašně moc.

62. Jakou nejcennější věc vlastníte?

Asi dům. Kdybych to vzal na absolutní počet peněz. Ale já nejsem velký sběratel cenností.

63. Co je nejotravnější na světě?

Daňové přiznání.

64. Kam odtud půjdete?

Asi na oběd, to jsem ještě nestihl.

65. Kam byste mě vzal do baru a co byste mi objednal?

Asi bych vás vzal do Cloud Nine na střeše Hiltonu. A objednal bych vám Gin Tonic. Ale pravda je, že já už do barů moc nechodím.

66. Jste zamilovaný?

Jo.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist