Skromná hvězda Hry o trůny Vladimír Furdík. Pronikl do Hollywoodu a děsí jako Noční král

Tu chvíli si doteď moc dobře pamatuje. Psal se rok 2014 a on byl zrovna v Malajsii, kde trénoval koně pro scény v seriálu Marco Polo. Najednou mu zazvonil telefon: "Nechtěl byste dělat na Hře o trůny?" Ten název byl Vladimíru Furdíkovi povědomý, ovšem konkrétnější představu neměl. "Tehdy jsem neměl zhlédnutý jediný díl. Nevěděl jsem pořádně, o co jde," vzpomíná osmačtyřicetiletý Slovák. Zkontroloval své plány, a když viděl, že má v době natáčení čas, tak kývl. Do práce na rozjetém seriálu se zapojil jako kaskadér a pomáhal chystat bojové scény.

Uběhl rok. Věčně rozlítaný Furdík natáčel v Anglii a jednoho dne zvedl telefon za volantem. Ozval se muž se silným britským přízvukem. Furdík mu příliš nerozuměl, vytušil jen, že mu ve Hře o trůny nabízí roli jakéhosi krále. Kdo by nechtěl hrát krále?! Znovu souhlasil. "Netušil jsem, co to je za postavu, do té doby neměl Noční král v seriálu příliš velký prostor," přiznává.

Až později mu došlo, že právě získal roli ústředního záporáka v největším televizním hitu posledních let. Ve fantasy seriálu Hra o trůny, který se brzy dočká svého vrcholu. Poslední řada odstartuje na stanici HBO 14. dubna (v Česku 15. dubna). A slovenský kaskadér, který žije střídavě v Bratislavě a v Olomouci, v něm bude hrát dost významnou úlohu.

Probudíte se − a jste kaskadér

Armády fanoušků po celém světě by daly cokoliv za to, aby mohly mít něco společného s tímto televizním fenoménem současnosti. Jen se v něm mihnout, nahlédnout do zákulisí, potkat krásnou královnu Daenerys či udatného Jona Sněha, respektive jejich představitele Emilii Clarkeovou a Kita Haringtona. Furdík zažil to všechno a ještě mnohem víc, a přesto to nedává nijak na odiv.

Nevadí mu ani, že se o jeho zapojení do seriálu příliš neví, po slávě nikterak netouží. "Ne že by mi to bylo úplně jedno, přijal jsem pozvánky na nějaké podpisové akce. Ale že bych se chodil někam prodávat, tak to ne," říká.

K jeho povaze to sedí. Ač patří mezi vyhledávané tváře hollywoodských produkcí, nijak se úspěchem neopájí, netouží po tom, hřát se ve společnosti známých herců. "Nejsou to pro mě polobozi, jsou to normální lidé. A to, co dělám, beru jako normální práci, která mě vždycky bavila a pořád baví."

Možná to souvisí s tím, jak Furdík ke své profesi přišel. Nikdy totiž o povolání herce nebo kaskadéra nesnil. Toužil dělat s koňmi, proto se přihlásil do jezdeckého spolku v Bratislavě. Ten klub ale zároveň půjčoval koně pro natáčení filmů, a tak Furdík od 15 let postupně přičichával i ke světu stříbrného plátna. Nejprve zvířata jen čistil a připravoval před kamery, poté se ale také zapojoval do natáčení jako jezdec a možnosti pomalu přibývaly. "Pro mě to ale pořád bylo hlavně zaměstnání. Celé roky jsem byl především rád, že mám nějakou práci. Pak se to postupně nabalovalo. Dali mi možnost spadnout z koně, udělat něco na motorce a nějaké další hrátky. Až se jednoho dne člověk probudil a byl kaskadér," popisuje.