ZORYA tvoří šperky na pomezí umění a designu. Vlastní je i PJ Harvey či Patti Smith

Studio ZORYA založili v roce 2011 designéři Daniel Pošta (na úvodní fotce vpravo) a Zdeněk Vacek. Jejich osobité šperky působí nejen velmi esteticky, ale zároveň vyzařují cosi magického. Není divu, jméno Zorya patřilo ve slovanské mytologii trojné (dívka, matka, stařena) Bohyni světla a skorého předjaří, ochranitelce hvězdné klenby, která se každý večer znovuzrodí a s ránem ztrácí.

Šperkařská tvorba Vacka a Pošty je řemeslně propracovaná do nejmenšího detailu. Ve spanilé doplňky proměňují drahé kovy, chirurgickou ocel i lněné provazy, které zdobí perlami, diamanty a krystaly. Duo ZORYA získalo mimo jiné i prestižní ocenění Czech Grand Design.

Prodejte se ve dvou větách, Zdeňku a Danieli!
D: Asi nejlépe by nás prodalo, že naše šperky vlastní PJ Harvey, Patti Smith anebo Madeleine Albright a další. Ale mnohem příhodnější je napsat, že Zorya je avantgardní klenotnictví a kreativní studio, které vytváří objekty na pomezí umění a designu.

Proč jste se stali šperkaři?
Z: V pubertě jsem vůbec nevěděl, čím chci být. Mohl jsem se vlastně stát i kuchařem. Zřejmě geny po dědovi, který vyráběl kapesní hodinky, mě nakonec přitáhly k řemeslu. Teprve na střední jsem objevil skrytý talent. Opravdová škola ale byla práce se vzácnými starožitnostmi, ze které čerpám vlastně neustále.
D: Já se popravdě ani za šperkaře nepovažuji. Ke šperku jsem se dostal až díky Zdeňkovi, protože původně jsem studoval architekturu a design. Tyto obory a jejich přesahy neustále ovlivňují i naše vnímání šperku a touhu tento poměrně konzervativní obor inovovat.

Čím se inspirujete?
D: Cestou a proměnou.
Z: Inspirují nás detaily všude kolem nás. Radosti i depky. A v neposlední řadě společnost citlivých a kreativních lidí.

Pět vteřin denně vám zabere…
Z: Vytáhnout mojí peřinu z pod našeho psa Adama. Každou noc!
D: Vybavit si jméno, když mám někoho představit. V tu chvíli je to ale nejdelších pět vteřin.

Jak dlouho trvá vyrobit prsten?
Z: Snubní a zásnubní prsteny z našich kolekcí vyrábíme v řádu dnů. Soliterní prsteny na zakázku už vyžadují větší péči. Ta obnáší několik schůzek s klienty a vytváření skic s variantami návrhů. Následně vybrané řešení vymodelujeme ve 3D programu, odlijeme do zlata nebo platiny a opracujeme. Pokud jsou v prstenech použity diamanty a jiné drahé kameny, dovážíme je přímo z burzy v Antverpách; náš fasér je pak pečlivě zasazuje do hotového klenotu. Navrhnout a vyrobit takový prsten trvá pár týdnů, někdy i měsíce.

Co pro vás znamenají peníze?
D: Můj pohled na ně se mění podle toho, jestli jich mám zrovna málo, dostatek, nebo přebytek. S jistou mírou nadsázky by se dalo říct, že je to prostředek k plnění některých snů.

Vaši oblíbení tuzemští a světoví umělci?
D: Možností, jak odpovědět na tuto otázku, je tolik, že je těžké vybrat konkrétní osobnosti. Za poslední rok ve mě zanechalo hlubší emoci představení Petra Nikla, výstava Roberta Cuoghi a Evana Penny, přehlídka Liběny Rochové a vystoupení Edity Gruberové.
Z: Dlouhodobě sleduji tvorbu Ondřeje Anděry, Olafura Eliasona, Anishe Kapoora, Iris van Herpen a Les Twins.

Co pro vás znamená umění a jaký má smysl?
D: Do galerií, na představení a koncerty chodím místo do kostela. V umění hledám emoce, které rozvinou mé vidění světa. Ty momenty, kdy se vám zastaví dech a vůbec nevíte proč.
Z: Umění vnímám jako vnitřní potřebu tvořit. A jsem šťastný, že takovou potřebu mám a že mě dokonce živí.

Kdy a kde se vám nejlépe tvoří?
Z: Ty nejlepší nápady mě většinou překvapily načasováním. Na mejdanu. Ve sprše. Při veslování.
D: Spíš než konkrétní místo a čas je pro nás důležitý kontext konkrétního projektu a ty nejzajímavější věci vytvoříme, když mezi námi a klientem vznikne synergie. Naposledy se nám taková příležitost naskytla při realizovalizaci valentýnské výlohy pro IQOS store, pro který jsme vytvořili neonové srdce.

Ukázka šperků od ZORYA

Foto: Tomáš Brabec, Patrik Borecký

Je něco dalšího, co byste chtěli dělat (ať už společně, nebo každý zvlášť)?
Z: Baví nás pracovat na komplexních projektech, které jdou napříč kreativními obory. V loňském roce jsme vytvořili osmnácti ramenný lustr do Muzea uměleckých řemesel v Drážďanech a spolupracovali jsme na něm s desítkami profesionálů z různých odvětví. Mimo lustru, který skončil v trvalé sbírce muzea, jsme vytvořili i sérii fotografií s Karin Zadrick, s Milanem Chadimou jsme natočili krátký vizuální film, kde netušíte, jestli je to dokument, či vizuální báseň. Lustr slavnostně rozsvítil, pomocí laserů, David Vrbík. Přejeme si víc takových projektů.

Váš dosavadní největší úspěch?
D: "Sky is the limit". Takže největší úspěch je stále ještě před námi. I když vybudovat vlastní značku, rozvíjet ji po osm let, postavit stabilní tým lidí, kteří vás inspirují, a ještě se u toho dobře bavit, by se taky dalo považovat za celkem slušný výkon.

Komu byste si přáli prodat některý z vašich šperků?
D: Björk, protože inspirovala nejednu naší kolekci. Daphne Guinness, protože je to femme fatale současné módy. Tildě Swinton, protože prostě Tilda.
Z: A Marina Abramović by k tomu taky krásně pasovala.

Jak vypadá jeden den v životě šperkaře?
Z: Snídaně, procházka po Letné se psem, smirkování, hledání zapadlého diamantu, kafe, e-maily, pilování, schůzka s klientem, oběd, leštění, porada, skicování, rýsování, procházka se psem po Stromovce, rozpočty, zlacení, fasování, kafe, e-maily, schůzka s klientem, radost, večeře s přáteli, drink, večerní venčení, spánek.

Diamant, nebo grafit?
Z: Diamant, protože fakt neumím kreslit.
D: Grafit je mi mnohem bližší svoji strukturou, barvou i zemitostí.

Zlato, nebo ocel?
Z: Zlato. Jeho aura a podmanivá žlutá! Jak září, jak se v něm zrcadlí vzpomínky a nositelé.
D: Ale taková nerez ocel. Nebo kalená ocel. Rychlořezná ocel!

Kámen, nebo perla?
D: Rozhodně perla. Když se rozřízne, vidíte v ní celý vesmír.
Z: Ale představa, že jsem zároveň hlava, pusa, žaludek a střeva. To je úlet. Uvízne ve mně zrnko písku a roky se ho snažím zbavit. Čím víc ho vypuzuji, tím je větší. Snaha je marná! Pak ze mě někdo násilím vyndá velikou, nádherně duhovou kouli. A je po všem.