Štěstí ve zlatě. Navštívili jsme ráj luxusních šperků u Tamary Comolli u jezera v horách

Hladina ocelově modrého jezera pableskuje ve slunečném odpoledni. Hned za ní se hrdě tyčí vrcholky Alp, na konci února ještě bohatě zasypané sněhem. Na březích jsou rozeseté domky v tradičním bavorském stylu a místní květinářství zaplavily první macešky. Jezero Tegernsee leží necelou hodinku od Mnichova, i proto je velmi oblíbeným celoročním letoviskem. A dost bohatým, někteří mu dokonce pejorativně přezdívají Jezero kmotrů. A právě tady, u vody, sídlí šperkařská firma Tamary Comolli.

"Vyrostla jsem v rodině bláznivých nomádů. Můj otec pracoval pro kasina, takže jsme se často stěhovali. Žili jsme ve Španělsku, na Gibraltaru, ve Francii a nakonec se usadili v Německu, tady u Tegernsee," začíná vyprávět svůj příběh. "Později jsem se vdala za Američana a ve Spojených státech jsem také otevřela svůj první butik. Všechny mé obchody jsou u vody, je to můj nejoblíbenější živel, duše mojí značky. Proto je jejím symbolem kapka." Štíhlá, živelná Němka v běžeckých teniskách, džínách a neonovém svetříku úplně neodpovídá představě ženy, která navrhuje klenoty za tisíce eur. A v tom je její kouzlo. Své šperky sama popisuje jako "ležérní luxus" a nemají místo v sejfu, ale na těle − ideálně každý den. Všechny jsou vyrobeny z 18karátového zlata, drahých kamenů nebo precizně vysázeného diamantového pavé, přesto je ona sama nejraději nosí na kožené šňůrce.

Šperk nesmí křičet

Neokázalost Tamara Comolli povýšila nad statusové manýry. "Šperk nesmí zastínit ženu. Musí být skvostný, přesto ne křiklavý, a toho je ve vysoké šperkařině těžké dosáhnout. Navíc mnoho lidí, když za něco utratí spoustu peněz, chce, aby to bylo také vidět. To ale nejsou moje zákaznice," říká. "Ty totiž chtějí něco, v čem se cítí skvěle, co je ženské, krásné a příjemné na dotek. Něco, co mohou obléct k večerním šatům i k tunice na pláži. Zkuste ho, sáhněte si," podává mi do ruky náramek s pro ni typickými motivy žaludů, který prodává zhruba za milion korun. "Je hladký, zaoblený, něžný jako miminko. Nic nemá ostré hrany."

Nebyl to žádný překrásný klenot, který před lety Tamaře tolik učaroval, aby se vrhla na šperkařskou kariéru. "Kdybyste mě viděla před třiceti lety, měla bych na sobě přesně nula šperků. Nic, co bylo k dostání, se mi nelíbilo. Samé sety a ty jsou podle mě nesmírně nudné. Všechny ženy z vyšší společnosti navíc nosily podobné klenoty a já si řekla, že v žádném případě nebudu vypadat stejně."