Vadim Petrov zemřel 7. prosince 2020 po dlouhé nemoci ve věku 88 let. Tento rozhovor vznikl na konci roku 2018.
Vadim Petrov přichází na rozhovor do Cafe-Cafe včas, což bývá typické pro lidi, kteří se pohybují v showbyznysu dlouho. A to tenhle muž opravdu splňuje. Hudební skladatel a pedagog, který začal skládat už v roce 1956, nejprve pro televizní seriály a pohádky a později pro film, je i ve svých šestaosmdesáti letech v dobré kondici a se smyslem pro humor. Což je stejně obdivuhodné jako jeho pracovitost. Na vrcholu své kariéry v sedmdesátých a osmdesátých letech skládal hudbu pro více než deset televizních filmů každý rok, plus seriály, pedagogická činnost a nejrůznější živé hraní. Lidé ho asi nejvíc mají v paměti (i když to možná ani nevědí) díky hudbě ke Krkonošským pohádkám a Krtečkovi. Méně nápadná, ale stejně důležitá je jeho práce pedagogická. Založil Lidovou konzervatoř a dodnes fungují školy, které nesou jeho jméno. Petrov přišel ve společnosti své dcery a vnučky Lindy Vojtové a podle všeho si rozhovor chtěl užít. Mimochodem, sešli jsme se ještě předtím, než skladatele vyznamenal prezident Miloš Zeman medailí Za zásluhy I. stupně.
Systém je jasný: 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl reagovat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout nebo říci nevím. Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.
1. Jak se máte?
Dobře. Relativně dobře ve stáří.
2. Je nějaké místo na světě, kde byste byl teď raději než tady?
Není, já mám rád Prahu. Protože se v ní vyznám.
3. Založil jste Lidovou konzervatoř. Co vás k tomu vedlo?
Chtěl jsem, aby se tehdy, když všude kolem byla ruská kultura, vědělo, že jako Češi umíme dělat i naši muziku, nejen ruské častušky. Dneska by ta škola měla mít stejný účel.
Petrov založil a vedl první konzervatoř v roce 1958. Na svoji dobu šlo o velmi dobře vedenou i spravovanou školu s výborným pedagogickým sborem. Později se transformovala na Konzervatoř Jaroslava Ježka.
4. Je podle vás hudba něco, čemu by měl rozumět každý?
Každý hudbě rozumí. Hudba člověka osloví, nebo neosloví. Ale rozumí jí každý.
5. Jaká filmová hudba vás dokáže dojmout?
Má vlastní.
Petrov to pronesl s lehkou nadsázkou, vlastně furiantsky.
6. Mnoho lidí říká, že hudba ve filmu je jen nástroj tvůrců, jak přinutit lidi k větším emocím tam, kde by je jinak neměli. Souhlasíte?
V minulosti to tak bylo, ale dnešní filmová hudba s tím už nemá moc společného. Každopádně hudba má říct to, co ve filmu nejde říct jinými prostředky v daný okamžik. Takže do jisté míry máte pravdu. Dneska skladatelé často improvizují a to s filmovou hudbou nemá moc společného.
7. Jakou nejlepší knihu jste četl?
To je těžké. Já četl celý život jen filmové scénáře. A bylo jich tolik, že jsem se ke kloudné knize ani nedostal.
8. Jakou nejlepší radu jste v životě dostal?
Bylo jich víc, ale myslím, že v Desateru přikázání je všechno. Ty rady jsou dobrý.
9. Jakou hudbu jste naposledy poslouchal?
Já poslouchám pořád všechno, jen se v současné hudbě už moc nevyznám.
10. Když posloucháte hudbu, dokážete ji vnímat jako posluchač, nebo ji analyzujete jako skladatel?
Já to neanalyzuju. Hudbu vnímám jako normální člověk, ale protože jsem profesionál, tak se mi hudba v hlavě rozkládá. I kriticky, řekl bych.
Petrov je velmi kritický k současné hudbě, nejen té populární, ale i té umělecké, což se během rozhovoru ještě párkrát ukáže. Každopádně, přísného pedagoga v sobě nezapře.
11. Bez čeho se podle vás žádný hudebník neobejde?
Bez invence. Originální invence je dar, který má velmi málo lidí.
12. V mnoha svých dílech jste kombinoval hudbu a sborový zpěv. V čem vás tahle kombinace fascinuje?
Bylo to vždy k charakteru filmu nebo konkrétního obrazu, který vytváříte. Ale moje maminka zpívala ve sboru pražských učitelek a jako malého kluka mě tahala po všech koncertech, takže já měl ke sborovému zpěvu přirozeně blízko.
13. Jakou nejcennější věc vlastníte?
Vlastní rodinu a manželku.
14. Kdybyste měl říct tři nejdůležitější věci, které jste se v životě naučil, jaké by to byly?
Přijímat lásku a rozdávat lásku, mít pokoru před životem a mít rád lidi.
15. Několikrát jste řekl, že umění má být svázáno s národními kořeny, pořád to podle vás platí?
Samozřejmě. Všichni v sobě máme geny určitého národa. A dnes, když sledujete zpěvačky, jak zpívají šlágry v angličtině, i když ji pořádně neovládají, a mnoho skladeb je zaměnitelných, tak je zjevné, že jde jen o chvilkový výkyv. Já svým studentům vždycky říkal, že můžete jezdit po světě a vydělávat peníze, ale nikdy z vás nebudou Číňani…
Národní dimenze populární hudby je zjevně velké Petrovovo téma. On sám po otci Rus dával přitom vždy velký důraz na to, že hudba, která se u nás dělá, má být primárně naše a vycházet má z našich kulturních tradic.
16. Když jste skládal filmovou hudbu, odmítl jste někdy nějaký scénář k filmu?
Ne, protože jsem vždycky dělal se skvělými režiséry.
17. Chtěl jste se někdy živit něčím jiným než tím, co jste dělal?
Nikdy jsem nechtěl učit a přitom jsem celý život učil.
18. Jaké kulturní dílo je podle vás naprosto zásadní pro Českou republiku?
Každé dílo, které má národní charakter a které si lidé přivlastnili. Umělecké dílo podle mého vzniká tehdy, když dílo lidé přijmou a mají ho rádi.
19. Pokud vím, nějakou dobu v mládí jste byl zedníkem. Jak moc vaši tvorbu ovlivnilo to, že jste v mladém věku prošel "normálním povoláním"?
Když jsem absolvoval vysokou školu a nemohl jsem najít zaměstnání, pracoval jsem nějakou dobu jako zedník. A opravdu bych to doporučil všem mladým lidem, protože by si začali vážit normální práce a peněz.
20. Psal jste hudbu pro mnoho filmů, hodně pro ty dětské. Liší se psaní pro dětské diváky a dospělé?
Neliší. Vždycky musíte vědět, co píšete, z které doby to píšete a pro koho. To ano, ale rozdíly tam nejsou. Prostě musíte psát tak, aby tu hudbu vaši diváci přijali. A já měl štěstí, že toho Krtečka nebo Krkonošské pohádky přijali.
21. A když už jsme u toho, jaký je rozdíl psát hudbu pro rozhlas a pro televizi?
Prakticky žádný. Pořád jen doplňujete to, co píšete. Dneska se navíc hrají na koncertech mé skladby z filmové i rozhlasové hudby vedle sebe.
22. Jakou skladbu jste si naposledy zpíval?
Já učil na konzervatoři intonaci. A od té doby jsem si už raději nezpíval.
23. Raději dary dáváte, nebo dostáváte?
Každou notu, kterou jsem napsal, jsem rozdal.
24. Jaké je vaše nejoblíbenější místo?
Narodil jsem se na Žižkově a tam mám velké vzpomínky. Ale stejně tak mám velmi rád Dejvice, kde bydlela moje babička. Obecně Praha.
25. Dělal jste hudbu k populárním Krkonošským pohádkám. A ke Krtkovi. Které z těch děl máte raději?
Krtek je malý uličník. Který vypravuje to, co jsme se Zdeňkem Milerem jako malí dělali. Krkonošské pohádky jsou něco jiného. Já tam měl část rodiny a jako malý jsem tam strávil hodně času… To je příběh o tom, že člověk má někde zastání.
26. Je podle vás úroveň českých škol lepší, nebo horší, než byla před rokem 1989?
Myslím, že dnes je situace v kultuře úplně jiná, než jak my k tomu vychováváme studenty. Studenti končí školu technicky velmi dobře vybavení, ale už zcela bez schopnosti předat své umění dál lidem.
27. Co je podle vás smyslem života?
Dobře prožít život. To znamená překonat všechny překážky, které vás potkají.
28. Kdybyste měl každou dekádu v historii ČR charakterizovat jednou větou, jak byste popsal šedesátá léta?
Léta plná naděje. Nedá se to paušalizovat, bylo tam tehdy i mnoho negativního. Ale já byl tehdy mladý, měl jsem jiné starosti než politiku.
29. Sedmdesátá?
Léta, kdy jsme zjistili, že naše naděje pohasly.
Sám Petrov musel koncem šedesátých let odejít z vedení Lidové konzervatoře a jeho pracovní nabídky se na nějakou dobu smrskly prakticky jen na pohádky. V té době ale udělal dnes legendární hudbu ke Krkonošských pohádkám.
30. Osmdesátá?
Věci se začaly pomalu otáčet ke kapitálu.
31. Devadesátá?
Věci se definitivně otočily. Bohužel často k honbě za penězi. Já vždycky měl rád citát Tomáše Bati, který říkal, že vám musí jít o věc. A když vám jde o věc, peníze přijdou.
32. Vaší vnučkou je Linda Vojtová, známá česká topmodelka. Jak vnímáte práci, kterou dělá?
Má jednu báječnou vlastnost, že zůstala normální českou dívkou, která má svoji morálku, která ví, co může, co se má, co se nemá. Která má ráda tuhle zemi. A proto je také nesmírně úspěšná.
33. Jste hudební skladatel, což je velmi osamělá práce − jak jste se odreagovával?
Já jsem se vždycky vracel k zedničině a kutilství. Kdybyste přišel ke mně domů, uvidíte, že mám kompletně vybavenou dílnu − na všechno…
34. Kdo byl nejzajímavější člověk, kterého jste v životě potkal?
Opět vám nemůžu říct jednoho člověka. Dělal jsem s Werichem, Voskou, Štěpánkem, když řeknu jen herce, takže to opravdu nejde.
35. Jaký film máte nejraději?
Znovu nejde říct. Bylo jich příliš mnoho.
36. Pracoval jste se Zdeňkem Liškou, asi jedním z nejznámějších hudebních skladatelů. Jak na něj vzpomínáte?
Dokončoval jsem po něm dokumentární film Pražský hrad, který se nám hodně povedl. Velmi pracovitý člověk, s ohromnou imaginací.
37. Jak se tradicionalista jako vy vyrovnával třeba s nástupem elektronické hudby?
Dobře. Mně to pomohlo, protože v době, kdy se začalo šetřit na nahrávání s orchestry, jsem začal používat smyčce v syntezátorech a používal je společně s několika smyčci živými. Smíchal jsem to dohromady a pořád to dělalo dojem živé hudby. Protože elektronika vám nikdy nezprostředkuje stejný zážitek jako živé nástroje.
38. Jaký hudební nástroj máte nejraději a proč?
Já skládal pro všechny nástroje. Vždycky, když mě napadlo, použiju tenhle nástroj nebo támhleten, tak jsem ho tam vepsal. Skládat hudbu je stejný pocit, jako když jste v nějakém transu.
39. Jakou skladbu by měl znát každý Čech, vyjma národní hymny?
Lidové písně. Což mě dneska mrzí, že se tyhle skladby nezpívají více ve školách. Protože pak nastupují pokusy o to zpívat anglicky a najednou slyšíte, jak se míchá přízvučné a nepřízvučné a už to je jen takový paskvil. Ani česky, ani anglicky.
40. Kdo je podle vás největší Čech?
Od Karla IV. přes Husa a Žižku. Hodně lidí udělalo pro tenhle národ dost důležitého.
41. Hodně času jste strávil jako pedagog − co je podle vás nejdůležitější ke správnému předání toho, co chcete říct mladšímu publiku?
Pedagog nemůže jen učit techniku, ale musí umět i vychovávat a připravit na život. Musíte být jako otec, ale zároveň být nekompromisní. Já jsem třeba rád, že jeden můj žák, Josef Zámečník, je šéfem základní umělecké školy. Teda ona se jmenuje Základní umělecká škola Vadima Petrova (smích), ale já mu vždycky kladu na srdce, aby když je někdo dobrý už v malém věku, aby byl zvyklý hrát třeba v domovech důchodců a viděl od mala, že hudba může dávat radost a zvykl si na to. To považuji za velmi důležité, protože to dává celému tomu snažení smysl. A umělci se naučí, že hudba má rozdávat radost.
42. Jaká skladba vás naposled dojala?
Znovu opakuji, to nedokážu říct, je jich hodně.
43. K jakému filmu byste chtěl dělat hudbu, ale nikdy se vám to nepovedlo?
Řekl bych, že to, co jsem chtěl dělat, jsem také dělal.
44. Jaká byla nejluxusnější věc, kterou jste si kdy pořídil?
Vlastní dům s krásnou zahradou. A když jsem měl nějaké prachy, tak jsme se snažili s rodinou žít.
45. Podle čeho se podle vás pozná gentleman?
Podle chování a podle morálky.
46. Co vám vždy spolehlivě vyčistí hlavu?
Lidi, kteří mluví jasně a napřímo.
47. Co vám spolehlivě zvedne náladu?
Něco pozitivního, ale toho poslední dobou moc není.
48. V jakém uměleckém díle byste chtěl strávit den?
Já jsem vděčný za každé umění, které vás zaujme.
49. Co vás naposled rozesmálo?
Teď jsem se smál, když jsem koukal na nějaké filmy, kde se herci a režisér snažili rozesmát lidi, tak jsem se smál tomu, jak jsou trapní.
Jak už jsem říkal, jako pedagog měl Petrov pověst tvrdého, přísného a nekompromisního muže. A zjevně něco z toho v něm pořád zůstalo.
50. Platí podle vás, že co Čech, to muzikant?
Ano.
51. Na co jste byl naposledy pyšný?
Na svoji rodinu. Je to velmi úspěšná rodina.
52. Bez čeho se v životě neobejdete?
Bez své manželky. A své rodiny, pochopitelně.
53. Jste ze starobylého ruského rodu. Jak se to projevilo ve vaší povaze?
Každý mámě v sobě národní geny. Nepěstuju je, ale mám je v sobě. Nadhled. Láska k lidem…
V tu chvíli ho přeruší jeho dcera: "No skáčeme kolem něj všichni jako kolem šlechtice!"
54. Skládání hudby k filmu je osamělá práce, při natáčení se s režisérem setkáváte jen omezeně − vadilo vám to někdy?
Nevadilo. Skladatel filmové hudby byl vždy brán, alespoň v mé době, jako spoluautor. Takže já se sešel s režisérem, domluvili jsme se a pak už jsme se sešli, až když se hudba natáčela. Museli jsme se navzájem cítit a důvěřovat si.
55. Mezi vaše žáky patří třeba operní pěvkyně Dagmar Pecková, sledujete její kariéru a co na ní říkáte?
Sleduju. Samozřejmě. A nejen její. Už jsem o tom mluvil, ale je to fascinující věc. Jen část vašeho úspěchu totiž tvoří talent. Další část je to, jak se dokážete prosadit. Vždy dávám jako příklad Jaroslava Svěceného. Talentovaný houslista, který si našel svoji parketu. A stejný případ je Dáša. Fascinující osobnost, fascinující kariéra. Jako operní pěvkyně je skvělá. Když se ale pustí do šansonů, tam už má někdy problémy.
56. Spolupracoval jste s mnoha českými herci, primárně při tvorbě nahrávek mluveného slova. Kdybyste měl říci, kdo z nich na vás udělal největší dojem, kdo by to byl?
Vy po mně pořád chcete konkrétní jména a já vám je pořád nedávám, co? Ale já opravdu jezdil s mnoha herci a nechci na nikoho zapomenout. Nicméně, jezdil jsem někdy po zájezdech s pásmem mluveného slova, ke kterému jsem hrál na klavír třeba s Vlastimilem Fišarem, a to byl skvělý hlas. Ten člověk měl hlas, že když něco četl, lidé tomu věřili, že se to opravdu stalo!
Dnes neprávem trochu zapomenutý herec a recitátor Vlastimil Fišar patřil rozhodně k nejlepším recitátorům své generace. Zemřel v roce 1991.
57. Byl jste autorem hudby k legendárnímu seriálu Krteček. Co si myslíte o jeho nových dílech?
Já jsem to už říkal − ty nové díly jsou všechno špatně. A i reakce lidí jsou negativní. Zdeněk Miler namaloval figurku a dal tomu příběh. Zbytek jsem hudbou dotvořil já. Funguje to specificky. V českém prostředí. Lidé v zahraničí to chápou, ale pokus Krtka přesadit někam jinam je naprosto nešťastný.
58. Posloucháte hudbu denně?
Pořád. Ale spíš pro přehled. Na druhou stranu, já už mám dneska nejraději klid.
59. Při stovkách hudebních děl, která jste napsal, jak zařídit, aby se při tom množství člověk neopakoval?
Na to je jednoduchý recept. Zapomenout na to, co jste napsal. Ono to šlo, protože praxe vypadala tak, že jste něco složil, pak jste to dal do rozpisu, což nějakou dobu trvalo a mezitím jsem přemýšlel nad něčím jiným. Takže když jsem pak šel do nahrávacího studia, byl jsem často překvapený, co jsem to vlastně napsal.
60. Jaké první slovo se vám vybaví, když řeknu Bedřich Smetana?
Má vlast. A Smetana jako propagátor české muziky.
61. Antonín Dvořák?
Dvořáka jsem měl vždycky moc rád. Ale zase je to propagátor české hudby.
62. Bohuslav Martinů?
Beru ho, ale ne všechno, a mám k němu velký respekt.
63. Leoš Janáček?
Skvělé opery.
64. Richard Wagner?
Německo. Ale myslím, že jeho doba je pryč.
65. Co je podle vás posláním kultury?
Rozdávat lidem radost.
66. Jste zamilovaný?
Ano, celý život. Především do své rodiny a do své manželky.
66 otázek Luďka Staňka
