Comeback slavné aerovky. Skupina nadšenců oživuje příběh českého úspěchu na Le Mans

Na startovní rošt prestižního závodu Le Mans Classic se postaví malá doutníková formule Aero Minor Sport. Píše se rok 2020 a na tuhle trať se vrací po více než 70 letech. Je to comeback, nad kterým jásají všichni automobiloví fanoušci.

Jen dvě československé značky po válce v legendárním a extrémně náročném automobilovém poháru závodily. Škoda a Aero. A byla to právě aerovka, která ve Francii dosáhla velkého úspěchu. Díky tomu může na závod, kterého se mohou zúčastnit jen vozy, jež jely tento slavný čtyřiadvacetihodinový závod v minulosti, opět vyrazit.

Aby bylo jasné, o jak výjimečnou zprávu jde a čím vším si Aero Minor Sport i jeho tehdejší závodníci prošli, musíme začít úplně od začátku. Na Minor se totiž tak trochu zapomnělo, z historických značek si Češi vzpomenou na Pragy, Tatry a Laurinky, ale byl to právě Minor, který se stal po válce prvním sériovým československým autem s předním pohonem.

V naprostém utajení

Už při vývoji auta hrozilo jeho tvůrcům nebezpečí. Mohli dostat provaz nebo kulku do hlavy, protože probíhal během nacistické okupace Československa v továrnách firmy Jawa. V absolutním utajení. "Vývojové dílně říkali chytrovna a auto pod vedením konstruktéra Rudolfa Vykoukala připravovali pod fingovaným názvem BWM," vysvětluje novinář Petr Korbel, specializující se na historické automobily.

Název vymyslel sám konstruktér Rudolf Vykoukal a prý znamenal Böhmische Werk Minor. Během války vzniklo devět prototypů se znakem BWM, nápadně připomínajícím logo automobilky BMW. Inženýři na voze pracovali v dílně Jawy, která běžně opravovala německé vozy.

Jejich práce se ale vyplatila, protože těsně po válce, kdy byl po autech v celé Evropě obrovský hlad, měli v Jawě připravený vůz, který se mohl prakticky hned vyrábět. Hojně se pak vyvážel i do Švýcarska, Nizozemska nebo Skandinávie. Jak připomíná Petr Korbel, asi z 15 tisíc celkem vyrobených aut více než polovina skončila na Západě. Minor akorát přišel ve jménu o spojení s Jawou. Ministerstvo průmyslu v roce 1945 totiž rozhodlo, že se Minor bude prodávat pod značkou Aero a výroba se přesune do letňanských leteckých závodů.

Povedlo se alespoň prosadit vznik sportovních verzí. I proto, aby se dokázalo, že nová aerovka je rychlá, konkurenceschopná a vydrží i razantní zacházení. Právě pro tyto účely vznikl zkrácený Minor Sport s doutníkovou karoserií, díky které vypadal jako menší formule. První prototyp závodního speciálu vznikl v roce 1948, druhý o rok později. V témže roce se konal slavný závod 24 hodin Le Mans, sice už posedmnácté, ale vůbec poprvé po válce.

Vedle závodu Rallye Monte Carlo to byla nejprestižnější sportovní událost v automobilovém světě, což ostatně platí dodnes. V roce 1949 na ni vyrazil i Minor Sport. Z Československa se závodu zúčastnily dokonce dva čerstvě sestrojené prototypy. V jednom s číslem 59, závodil Jacques Poch, francouzský zástupce značek Aero Minor, Škoda, Tatra a Jawa, s Čechem Ivanem Hodáčem. Byl to právě Poch, kterému se ve vládních kruzích podařilo zajistit vyslání československých posádek do Francie. "Zařídil, aby byli vybráni nejlepší tuzemští jezdci. Sám si samozřejmě udělal radost tím, že také mohl odjet závodit, i když se mu tolik nedařilo," popisuje tehdejší příběh spisovatel a autor desítek knih o historických automobilech Jan Tuček.

Pochův Minor Sport ujel za 24 hodin 2031,438 kilometru průměrnou rychlostí 84,643 kilometru v hodině a skončil na 19. místě v absolutním pořadí. To bylo poslední místo klasifikace − znamenalo to, že ze 49 aut, která stanula na startu, jich do cíle o 24 hodin později dojelo zmíněných 19.