Eva Eisler

Nejkrásnější galerie na světě jsou pro mě v Chelsea v New Yorku, v Los Angeles a v Londýně. Mám ráda Paula Cooper, Gagosian, Hauser & Wirth, Barbara Gladstone Gallery. Moji přátelé nedávno postavili privátní galerii Magazzino (foto), převážně pro svoji sbírku Arte povera, poválečného a současného italského umění. Je to severně od New Yorku a nedaleko mají úžasný dům od Alberta Campa Baezy plný skvělého umění.

Magazzino Italian Art, 2700 Route 9, Cold Spring, New York

Privátní galerie Magazzino, převážně pro sbírku Arte povera, poválečného a současného italského umění

Foto: archiv Evy Eisler

Kniha, která mě nedávno nadchla, je Tajná řeč stromů (foto). Erwin Thoma v ní vykresluje strom jako továrnu, ve které se kromě běžné práce, jako je tvorba buněk či fotosyntéza, odehrává složitý proces, kdy téměř z ničeho vyroste inženýrské dílo. Jeden z největších zázraků naší planety.

Tajná řeč stromů aneb Jak ji dešifruje moderní věda, vydalo Anch Books, 2016

Kniha Tajná řeč stromů

Foto: archiv Evy Eisler

Šperk pro mě znamená umělecký objekt malých rozměrů s velkou myšlenkou. Je to symbol prozrazující mnohé o svém nositeli. Aby současný šperk nahradil tradiční vzácné materiály a dokonalé řemeslné zpracování, měl by umět komunikovat hodnotou koncepčního sdělení.

Přes dvacet let života a práce v New Yorku mi mnoho dalo, nic nevzalo. Vše, pro co se v životě rozhodneme, je naše volba. Každému přichází do cesty nespočet příležitostí. Jde o to, nebát se, chopit se jich a věřit, že je zvládneme. New York mi otevřel dveře do celého světa, dal mi sílu a důvěru v sebe sama.

Kdybych se teď mohla na hodinu v New Yorku ocitnout, obešla bych Central Park a jen tak se dívala na lidi všech možných barev, kteří tu běhají, leží, jezdí na kole, čtou si, užívají chvílí volna uprostřed megasvěta pulzujícího neuvěřitelnou energií. Město ve výsledku tvoří hlavně lidé a New York je náročné město se silným charakterem. Vytahuje tvůrčí potenciál z každého, kdo si troufá tam žít. A funguje to!

Umělecké dílo, po kterém toužím, není. Ale kdyby mi někdo nutil obraz například od Marka Rothka nebo sochu od Giacomettiho, rozhodně neodmítnu.

Práce se studenty na UMPRUM je zajímavá. Snažíme se držet ateliér jako stmelený tým, kde panuje vzájemná důvěra. Měli jsme úspěšné společné výstavy v New Yorku, Mnichově, Miláně, Berlíně, Londýně i v pražském Rudolfinu či Doxu a naši studenti si pravidelně odnášejí ceny i z Designbloku.

Svůj ateliér jsem nazvala K. O. V. (koncept, objekt, význam), protože jsem nechtěla omezovat studenty pouze na práci s kovem. Experimentují s celou škálou materiálů a na základě zadávaných úkolů se seznamují s různými technologiemi a řemesly. Prostřednictvím mezioborového přístupu k materiálu, konceptu a formě, v těsném vztahu k designu, architektuře a současnému umění hledáme podstatu a význam věcí.

www.umprum.cz

Moje sbírka nábytku se rozrůstá už jen výjimečně. Ráda se obklopuji věcmi, které mají příběh. Nábytek − ikony 20. století − jsem nakupovala v New Yorku v charitativních obchodech, ale jen do té doby, než se stal retro styl módním. Teď si většinou doplňuji interiér vlastními návrhy nebo něčím prostým, nedokonalým ve Wabi-Sabi stylu.

Ideální víkend si nedovedu představit bez knížky. Celý den v pyžamu a totální prokrastinace.

Lahůdka, které nikdy neodolám, je večeře s dobrými přáteli.

Poslední věc, kterou jsem si pořídila do bytu, je starý psací sekretář. Přivezla jsem ho v létě z Londýna a používám ho jako toaletní stolek a v šuplíkách je uložena osobní korespondence z dob, kdy se posílaly ručně psané dopisy.

Kdybych si mohla nechat jeden jediný šperk, bylo by to zřejmě něco z mojí vlastní dílny (foto).

Šperk z vlastní dílny

Foto: archiv Evy Eisler