Terezie Kovalová je violoncellistka. A modelka. V obou oborech je velmi dobrá. V osmadvaceti letech má na kontě spolupráci na více než čtyřiceti albech, a pokud někdo v Česku dělá zajímavou hudbu, pravděpodobně někdy požádal Terezii o spolupráci. S Michalem Dvořákem a jeho projektem Vivaldiano má za sebou solidní koncertní šňůru po světě. Posledních několik let je také modelka. A teď nemluvíme o předvádění výprodejových šatů v obchodních centrech, ale o přehlídkách na pražském fashion weeku. To jsou věci, které si vygooglujete. Co vám ale Google neřekne, je to, jak neokázalá Terezie je. Pokud čekáte do sebe zahleděnou mileniálku, musíte jinam. Což je jasné už po prvních několika větách. Terezie je neuvěřitelně bystrá, přemýšlivá, ale nemáte z ní, podobně jako z mnoha jejích kolegů a kolegyň téhle generace, pocit agresivní přechytralosti. Odpovídala jasně, svižně a několik jejích odpovědí mě, přiznám se, naprosto dostalo. Upřímně − je to první rozhovor v téhle rubrice za celou její existenci, kdy jsem si při přepisování rozhovoru vyčítal, že jsem nějaké otázky nepoložil, případně že jsem místo nějakých nepoložil jiné.
Systém je jasný. 66 otázek připravených na tělo pro každého zpovídaného. Ten by měl odpovídat bez velké přípravy, odpověď může odmítnout, říci nevím. Nicméně 66 otázek bude vždy položeno.
1. Jak se máte?
Já se mám dobře.
2. Jakou cizí hudbu jste naposledy slyšela?
Naposledy jsem se seznamovala s jednou zpěvačkou, jmenuje se Sevdaliza, která mě zaujala svými vizuály, tak jsem se chtěla podívat, jakou hudbu k nim dělá. Bylo to hodně minimalistické. Ne něco, co bych vyhledávala, ale bylo to zajímavé. Zajímavá inspirace různými arabskými motivy a orientální hudbou. To bylo zajímavé.
3. Kdybyste si mohla vybrat slávu, nebo peníze, co by to bylo?
Ani jedno? Tak sláva je velmi pomíjivá věc a peníze, i když se snažíme si namlouvat, že jsou zbytečné, jsou někdy k životu potřebné. Takže bych asi šla do peněz.
První známka toho, jak pragmatická, ale zároveň nonšalantní a upřímná dokáže Terezie být.
4. Jaký cizí koncert si budete pamatovat do smrti?
Bruce Springsteen. Já jsem ho nikdy moc neposlouchala, a ten koncert mě odvál někam do pryč. Tři a tři čtvrtě hodiny hrát v jeho věku s takovým entuziasmem a energií. To byl opravdu zážitek.
5. Proč hrajete právě na cello?
Já jsem si ho nevybrala, mně ho vybrala maminka.
6. Kde byste chtěla vystupovat, a ještě jste tam nevystupovala?
Líbilo by se mi Wembley. Buďme skromní. Ale já si myslím, že pro muzikanty je v tomto směru extrémně důležité snít. Někdy si člověk řekne, že je to úplná blbost, ale ono se to nakonec stane. Takhle mám kamaráda, se kterým jsme kdysi snili o tom, že si zahrajeme v Carnegie Hall. A on tam před pár měsíci měl soukromý recitál. Takže ano, myslím, že je důležité snít. A ono se to někdy stane.
7. Je někdo, s kým jste odmítla vystupovat nebo pracovat?
Zatím jsem měla štěstí v tom, že se mi neozval nikdo, s kým bych nechtěla pracovat. Vždycky se zatím ozval spíš někdo, s kým mi spolupráce přišla jako dobrý nápad.
O pár dní později mi přišla zpráva, ve které Terezie píše: Já na to upřímně zapomněla, dvakrát jsem odmítla Tvoje tvář má známý hlas.
8. Jaký byl nejdivočejší večírek, který jste kdy zažila?
To muselo být s Vladivojnou. V době, kdy jsme spolu začínali hrát, ještě v Ostravě. Asi to byl náš společný silvestr. To mi ráno nebylo úplně dobře. A myslím, že jsem i zapomněla na to, že jsem jim pozvracela byt a tak…
Vladivojna La Chia, nespoutaná zpěvačka, byla první souputnicí Kovalové v jejích začátcích, když ještě obě žily v Ostravě. Na tomhle mejdanu bych docela chtěl být. Mohla to být slušná jízda.
9. Prosím, doplňte větu: Hudba je pro mě…
Život.
10. Prosím, doplňte větu: Být modelkou znamená…
Občasnou zábavu.
11. Kdybyste se mohla přenést do jakékoli historické epochy na čtrnáct dní, kam byste se vydala a jaké dvě věci byste si odtamtud přinesla?
To je těžké. Každá doba má své pro a proti. Když jsem byla mladší, hodně jsem byla zatížená na období vlády Bourbonů a Valonů. Takže by mě zajímalo podívat se tam. Období bartolomějské noci, vláda Jindřicha IV. Navarrského. Jediné, co by mě moc nelákalo, je hygiena v té době. A vzala bych si odtud nějaký rapír nebo meč. Protože mě zajímala v dospívání metalurgie. Druhá věc, kterou bych si vzala, by byly šaty, strašně mě zajímá oblečení té doby.
Když slyšíte jméno Jindřicha IV. Navarrského říct kohokoli jiného než historika v úterý pozdě večer v televizi na ČT art, zaujme vás to. Když ho na vás vypálí Terezie Kovalová jen tak mimochodem v odpovědi, vykulíte oči. Nebo alespoň to jsem, předpokládám, udělal.
12. Lidé si umělce představují jako lehkoživky, kteří nesnášejí práci − co je nejtěžšího na tom být umělec?
Že se pracuje pořád. Lidi si neuvědomují to penzum práce, které člověk musí vykonat, aby se reálně někam dostal a také aby si na sebe vydělal. Pokud člověk není úplně na špici, tak těch financí rozhodně není tolik. A pro mě jako holku je to ještě složitější. Spousta lidí má dost zidealizovaný obrázek o tom, jaký je to život.
13. Zpěvačka Chrissie Hyndeová z Pretenders je známá tím, že odmítá lidem podávat ruce, neboť jsou pro ni jako pracovní nástroj příliš cenné. Máte to stejně?
To mi přijde zajímavé. Ale tak to nemám. Nedokážu si představit, že bych si s nějakými lidmi ruku nepodala. Podle mě je podání ruky často nejpřesnější nástroj k okamžitému zhodnocení člověka. Jak mi tu ruku podá. S jakou energií.
Otázku jsem položil, abych zjistil, jak moc neurotická ve vztahu ke své práci je. Strašně se mi líbí, jak mě vyslechla, zamyslela se nad ní, zvážila a pak ji na základě jasných argumentů odmítla. Tahle odpověď je fascinující, protože ukazuje, jak otevřeně a jasně o věcech přemýšlí.
14. Koho považujete za největšího Čecha?
Hmmm… asi každého vědce, kterého naše země vyprodukovala. Na to, jak jsme malá země, vyvíjíme neuvěřitelné množství zajímavých vynálezů. Teď mě třeba zaujaly nanotechnologie, které se v Česku zkoumají. To je skvělé.
15. Přemýšlela jste někdy, jakou skladbu byste si nechala hrát na pohřbu?
Stairway To Heaven, naprosto jednoduchá odpověď.
Se smíchem, ale zároveň bez zaváhání. Zjevně o tom přemýšlela.
16. Na jakou hudbu jste naposled tancovala?
Ježišmarjá. Nějaké funky 70. let. To je má nejoblíbenější hudba na tancování, ale tady to bohužel nikde nehrajou, tak si to musím pouštět doma sama.
17. Jaká hudba vás naposled rozbrečela?
(dlouhá pauza) Asi Sussane Sundforová. Když jsem ji viděla hrát v Akropoli. Já si tam s ní i zahrála. A když jsem ji slyšela hrát a zpívat… zněla mi úplně jinak než na desce… Ještě lépe, což jsem si myslela, že ani není možné. A nějak se to ve mně všechno potkalo, ta hudba, krása, takže jsem si tam v backstagi hezky poplakala.
18. Kolik hodin denně cvičíte?
Je to velmi proměnlivé. Záleží na tom, co mám před sebou a jaké je období roku. Teď v létě moc necvičím, protože není ani moc koncertů, a navíc si potřebuju odpočinout na to, co mě čeká na podzim. Ale normálně to bývá tak hodina nebo dvě.
19. Kdo je nejtalentovanější hudebník, se kterým jste kdy hrála?
Jirka Vodička.
Houslista, generační souputník Kovalové, který je stejně jako ona z Ostravy.
20. Star Wars, nebo Star Trek?
Vyrostla jsem na Hvězdných válkách, to byly moje pohádky. Ten reboot Star Treku mě dost zaujal. Jsem zvědavá na pokračování.
Ví se, že Kovalová je velká fanynka sci-fi. Tady je důkaz.
Co se dočtete dál
- Za co by Terezie Kovalová položila život?
- Na jakou konspirační teorii věří?
- Mají se umělci společensky angažovat?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
