Stačí se usmát

Znala jsem jednu výjimečnou ženu. Chybělo jí jen pár let do úctyhodné stovky, ale do posledních dní si: lakovala nehty bezbarvým vyživujícím gelem, nechávala od své dcery barvit vlasy na jemnou blond a strojila se do šatů. Jak jinak, když celý život jako švadlena na zakázku šila svým zákaznicím kousky oblečení, které skvěle podtrhly jejich charakter a rozzářily šeď minulého režimu. Za vlády devíti prezidentů prožívala dramata 20. století, obě děti porodila za války, ale přesto vždy říkávala: Vydržte, všechno zlé jednou pomine. Byla to moje prababička, vždy upravená dáma s neskutečnou noblesou, životním entuziasmem a potutelným úsměvem.