Marii Lassnigovou jsem osobně potkala při příležitosti výstavy k jejím 90. narozeninám v roce 2009 ve vídeňském MUMOK. Ačkoliv působila i díky pokročilému věku křehce, zároveň z ní vycházela neuvěřitelná životní energie a určitá drzost či odhodlání. Životní příběh rakouské malířky je do značné míry ilustrací dějin umění a politických událostí minulého století s tím, že mezinárodního uznání se jí podařilo dosáhnout až s příchodem nového milénia. Vídeňská výstava pro mě byla silnou výpovědí umělkyně, jež vytrvala ve svém odhodlání a nekompromisnosti, a také ženy, jejíž stále aktivní mysl si uvědomuje smrtelnost tělesné schránky.

Vlastní ženské tělo je hlavním a jediným námětem Mariiny tvorby. Radikální inspekce interních pocitů kontrastující s expresivně barevnou paletou je výrazem mezní ironie na hranici sarkasmu. Její plátna nás neustále upomínají naléhavým napětím, jak svobodně vnímáme sebe sama, a vědomou povinností prezentace vůči okolnímu světu.

Zbývá vám ještě 70 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se