Senzory na botách i ve vzduchu: Jak značka Omega měří čas na olympijských hrách

Švýcarská firma Omega, založena v roce 1848 Louisem Brandtem v dílně La Chaux-de-Fonds, se jako oficiální časomíra poprvé představila na zimních olympijských hrách v roce 1936 v německém Garmisch-Partenkirchenu. Tehdy tam byl vyslán jediný technik s 27 stopkami, které měřily časy soutěžních disciplín. Od té doby uběhlo 82 let, během kterých firma pokračovala ve vývoji technologií a sbírala zkušenosti. 

V roce 2014 v Soči naměřila Omega více než 650 000 cílových a průběžných časů, vzdáleností, pořadí a dalších výsledků. A to na 98 různých místech v průběhu dvou olympijských týdnů. Role oficiální časomíry olympijských her se chopila i tentokrát, po osmadvacáté.

Přítomnost značky v Pchjongčchangu zahrnuje 300 časoměřičů doprovázených 350 vyškolenými dobrovolníky, 230 tunami vybavení včetně 30 informačních a 90 výsledkových tabulí s mnoha kilometry kabelů a optických vláken.

První infračervená brána

Firma stojí za několika vynálezy, které na olympijských hrách zajišťují přesné výsledky. Například v roce 1948 byla poprvé ve Svatém Mořici použita infračervená brána. Jde o paprsek světla, který vysílá zařízení umístěné na cílové čáře. Jakmile závodník tuto hranici překročil, elektronický časovač okamžitě zastavil časomíru a zaznamenal výsledek s přesností na nejbližší jednu tisícinu sekundy. Infračervené brány se používají dodnes. Například v rychlobruslení jsou měřící paprsky umístěny jen dva nebo tři centimetry nad ledem. Tím je zajištěno, že se časomíra zastaví přesně ve chvíli, kdy cílem projede závodníkova brusle.