Rozbíjím se: Jak vyrobit čokoládu, co chutná jako hřích, štěstí i svoboda

Pravdy se lidé báli, říká Kateřina Tomišková. Její sestra Michaela, v jejímž bytě na Letné sedíme, ta slova stvrzuje kýváním hlavy. Za okny se míhají ramena jeřábů stavících nové obchodní centrum, strop a police zdobí světla a vázy značky Dechem, kterou Michaela tvoří se svým partnerem Jakubem Janďourkem, a na stole leží několik úhledných papírových škatulek pojmenovaných Štěstí, Nesmrtelnost, Hřích, Touha nebo Vzpomínka. Nevedeme ovšem hlubokou filozofickou debatu, ale bavíme se o čokoládě. Sestry Tomiškovy jí svorně propadly, vlastním výtvorům daly poetická jména a společně se svým projektem Rozbíjím se učí Čechy oceňovat nejen kvalitní ingredience, ale především kvalitní design.

Ona nechtěná Pravda si však cestu do srdcí zákazníků nenašla. "Většina zájemců naši čokoládu kupuje jako dárek a Pravda na ně přece jen byla trochu moc. Občas si ji ale kupovali lidé pracující v justičním prostředí," usmívají se. Důvod, proč se potkáváme, ale není neúspěšná Pravda, ale právě přicházející Svoboda.