Mr. YouTube: Kdo je nejvlivnější Čech v internetovém světě

Když na začátku 90. let jako student odjížděl do Ameriky, počítač byl vzácností a web byl v plenkách. Zábavnímu průmyslu vládly filmy a televize. Robert Kyncl byl jedním z těch, kteří to celé změnili. Byl u toho, když se z malé firmy rozesílající DVD jménem Netflix stal streamovací obr a páteční večery dostaly zcela nový rozměr. Byl u toho, když se internet zaplavil videem a z YouTube udělal druhou nejnavštěvovanější webovou stránku. Byl u toho, když náš volný čas zažil největší zemětřesení od vynálezu televize. Magazíny jako Vanity Fair či Billboard ho i proto pravidelně zařazují na seznam nejvlivnějších lidí světa technologií a zábavy.

Jeho čeština za léta v zámoří nasákla silným americkým přízvukem. "Normálně se bavit česky zvládnu, ale pokud mám mluvit o byznysu, angličtina je lepší. Vlastně jsem ani dlouho nevěděl, jak se česky řekne zavináč," říká, když vyjednáváme o tom, v jakém jazyce rozhovor vlastně povedeme.

Rodák z Liberce, který svou americkou dráhu začal v podatelně bez oken v jedné talentové agentuře, se vypracoval až na vrchol světa internetu do křesla obchodního ředitele YouTube. O moc víc už stoupat nejde. Nad ním je jen jeho šéfka Susan Wojcicki a pak už zakladatelé Googlu Sergey Brin a Larry Page, kteří společnost založili v její garáži.

Proto jsme Kyncla vzali také tam, kde to všechno začalo: do garáže, tentokrát v sídle českého Googlu, kde jsme se s ním uprostřed léta setkali a z jeho nabitého programu ukradli pár desítek minut.

YouTube každý měsíc navštíví 1,5 miliardy lidí, kteří na něm zhlédnou miliardu hodin videí každý den. V čem podle vás spočívá kouzlo YouTube?

No, kouzlo… ony to jsou spíše naše čtyři hlavní svobody, na kterých celá naše společnost stojí. Svoboda být součástí komunity, svoboda informací, projevu a příležitostí. Ty tvoří páteř naší společnosti. Všechno v YouTube se točí kolem těchto čtyř principů. Svoboda informací je jasná − jsme otevřená platforma, obsah se šíří volně, a lidé tak mají přístup k informacím, k nimž by se normálně nedostali. S tím souvisí svoboda projevu. Každý má svůj názor, někam patří, má nějaké politické přesvědčení a chce být slyšet. V nesvobodné zemi ani často nemáte jinou možnost než YouTube. Jedním z takových příkladů je arabské jaro, které se dalo do pohybu jen díky otevřeným platformám, jako jsme my. Pak je tu ta svoboda být součástí komunity. Na YouTube vznikají různé skupiny sdružující lidi stejného smýšlení a zájmů. Ať už je to politika, nový make-up, nebo LGBT problematika. Spousta lidí se například ke své homosexualitě přihlásila právě na YouTube, protože se tam cítí bezpečně.

Je zvláštní, že se někdo cítí na YouTube bezpečně, když vás může vidět celý svět.

Dává to smysl. YouTube spojuje lidi, kteří jsou od sebe sice fyzicky daleko, ale přitom k sobě mají blízko. Vznikají tak komunity, jež by nikdy jindy neměly šanci vzniknout. Lidé se navzájem podporují a sdílejí své zkušenosti. Když vidíte všechny ty pochvalné a podporující komentáře ostatních, tak se pak snadno odhodláte k takovému kroku.

Každý člověk má svůj názor, někam patří, má nějaké politické přesvědčení a chce být slyšet.

Tou čtvrtou svobodou je svoboda příležitostí. Ty máte na starosti vy.

Ano, to je ta část, ve které jde o peníze. Dáváme lidem možnost si vydělat. Těch úžasných příkladů jsou spousty. Povím vám teď jednu pravou americkou story. Rodina z Texasu, šest dětí, dvě z nich adoptované. Matka těch dětí dělala každý den svým dcerám různé účesy. Při každé návštěvě kostela nebo obchodu ji vždycky někdo zastavil: "Jé, vaše dcera má krásně učesané vlasy. Jak jste to udělala?" Už ji nebavilo to pořád dokola vysvětlovat, tak vždy celý proces natočila, dala na YouTube a lidem pak jen posílala odkazy na konkrétní video. Diváků postupně přibývalo a jí jednoho dne přišel e-mail od nás s přihláškou do našeho partnerského programu. Jenže si myslela, že je to spam, a nevěnovala tomu pozornost. Někdy v té době musela jedna z jejích dcer na nákladnou operaci srdce, museli si kvůli tomu vzít hypotéku, tak to zkrátka v Americe chodí. A ji napadlo znovu se podívat na ten e-mail od nás. Abych to zkrátil: díky tomu kanálu s holčičími účesy si vydělali tolik peněz, že tu operaci splatili. Dnes všem říkají, že YouTube zaplatilo za srdce jejich dcery. Nakonec se jim ten jejich kanál tak rozjel, že manžel odešel z práce a začal s tím pomáhat, spustili další tři kanály a jejich dcery mají také své vlastní.

To mají takovou rodinnou vysílací společnost.

Přesně tak! A to je jen jeden příklad z mnoha. Vezměte si třeba takového Brick Buildera odsud z Česka. Sledují ho lidé z celého světa, v podstatě se jedná o zahraniční obchod. V průměru 60 procent vašich příjmů na YouTube pochází od uživatelů ze zahraničí. Toho sami tak snadno nedosáhnete. Můžete vytvořit dobrý obsah, ale rozšíříte a zpeněžíte ho díky nám. YouTube zrodilo již řadu úspěšných podnikatelů, kteří vystavěli svůj byznys v podstatě z obýváků. Nemusí se přitom jednat jen o mladé youtubery. Podívejte se třeba na Alaina de Bottona a jeho kanál School of Life.

V čem je jiný?

Je to filozof. Zaměřuje se na starší publikum a jeho videa se věnují závažným věcem − lidské psychice či vztahům. Potkal jsem ho před dvěma lety v Londýně, kdy měl 800 tisíc odběratelů, a on byl celý nešťastný. Říkal mi, že tím tráví spoustu času, že je to těžké, ale že chce, aby lidem předal to, co považuje za důležité. Po roce jsem ho potkal znovu a úplně zářil. Jeho kanál sledoval dvojnásobek lidí a stala se z něj mezinárodní hvězda.

Kolik lidí si dnes na YouTube vydělává?

Smlouvu máme s miliony uživatelů. Někteří z nich mohou vydělávat jen pár korun, někteří z nich slušné peníze. A pak tu jsou samozřejmě provozovatelé kanálů, kteří mají hodně odběratelů, ale na penězích jim nesejde. To je třeba Bílý dům a další státní či vzdělávací instituce.

Třeba se za současného prezidenta ještě dočkáme změny. Jak úzce spolupracujete se svými youtubery?

Záleží na tom, o co se jedná. Hodně se soustředíme na vzdělávání. Jednou za rok pořádáme summit, kam pozveme ty, kteří se vzdělávání věnují. Říkáme jim edutubeři. To může být třeba i osmiletá Science Girl, která dětem přibližuje svět vědy. Pak se samozřejmě staráme o to, aby se všem dostalo rovného a spravedlivého zacházení. To platí například v případě voleb. Staráme se o to, aby všechny strany byly slyšet, aby se v pořádku odstreamovaly jejich debaty… Při posledních amerických prezidentských volbách jsme spolupracovali s týmem Hillary Clintonové i Donalda Trumpa na optimalizaci jejich kanálů, pomáhali jim řešit případné zádrhely. V tom jsme nestranní. Stejně jsme postupovali i při prezidentských volbách ve Francii.

Jedním z aktuálních témat jsou takzvané fake news. Jak dokážete zajistit, že YouTube neslouží k šíření dezinformací?

To je správná otázka. Máte svět uzavřených a otevřených platforem. Všichni se asi shodneme na tom, že je lepší žít v otevřeném světě. Přináší to ekonomické výhody, společnost je svobodnější, každý hlas může být slyšet. Nevýhodou otevřených platforem je, že těch hlasů někdy může být příliš a někteří lidé se to mohou snažit zneužít. To je právě případ fake news. Řešením je zapracovat na systému personalizace obsahu a doporučení. Nemůže to fungovat tak, že vám nabídneme věci, které podle metadat vypadají zajímavě. V úvahu musíte brát i další kritéria. V našem případě vyhledáváme zdroje ověřených informací. Nemůžeme rozebírat každé jednotlivé video, ale jejich zdroje posuzovat můžeme. Nikomu neříkáme, co na YouTube může nebo nemůže být, ale můžeme určit, které zprávě přisoudíme ve vyhledávání a doporučeních větší váhu. Pokud si všechny otevřené platformy stanoví taková pravidla, pak to bude fungovat. Jenže k tomu máme zatím daleko.