Sní androidi o elektrických ovcích? chtělo by se zeptat legendárního detektiva Ricka Deckarda z kultovního sci-fi filmu Blade Runner. Tato otázka je názvem původní knižní předlohy Philipa K. Dicka a zároveň by mohla vést k rozuzlení současné polemické debaty, jež předchází premiéře pokračování slavného snímku – Blade Runner 2049.
Postava Deckarda, která je v obou dílech předurčena lovit a zabíjet znepřátelené roboty, je paradoxně sama opředena pochybnostmi, zdali taktéž není robotem – replikantem. S blížící se říjnovou premiérou filmu jsou spory ohledně Deckardovy identity v Hollywoodu po letech opět horkým tématem.
Sešli jsme se proto s jeho protagonistou, legendárním Harrisonem Fordem, aby nám vše objasnil. Charismatický herec má jasno. "Vždy jsem Deckarda hrál jako člověka," říká, a divákům tedy nezbývá než ve snu počítat elektrické, či biologické ovečky... Záleží pouze na úhlu pohledu.
Pětasedmdesátiletý Ford, který se ve svých hereckých počátcích musel věnovat truhlařině, aby uživil rodinu, dnes září spokojeností.Když mluví, cítíte zároveň pokoru a skromnost, vlastnosti, které z něj právem dělají jednoho z největších sympaťáků v oboru i velezkušeného matadora v hollywoodském showbyznysu.
V poslední době zažívá – i díky druhému dílu Blade Runnera – kariérní znovuzrození. Je to skoro k nevíře, ale všechny z jeho slavných rolí se po letech nově vracejí na plátna kin.
V roce 2015, ještě předtím, než Ford souhlasil s návratem postavy Deckarda, se již počtvrté objevil v roli, která mu před čtyřiceti lety zajistila punc herecké celebrity – v postavě vesmírného pilota Hana Sola ze slavných Star Wars. Hattrick návratů se završí v roce 2020, protože herec kývl na nabídku režiséra Stevena Spielberga a objeví se jako Indiana Jones i v dalším pokračování dobrodružné ságy.
Už na škole jsem si uvědomil, že mě baví spolupracovat s lidmi a snažit se vyprávět příběhy.
Ze zmíněných slavných rolí je právě postava Deckarda v Blade Runneru tou, o níž se vedou největší spory. Již léta debatuje Ford s režisérem Ridleym Scottem, zda je tento neohrožený detektiv člověk, jak tvrdí Ford, nebo elektronický replikant, což vždy zastával Scott.
Letošní novinka, režírovaná Denisem Villeneuvem, sice nepřináší konečné rozuzlení, zato přitahuje pozornost zvídavých fanoušků a podporuje marketingovou strategii obou snímků. Villeneuve připouští, že Ford se Scottem se nedokážou stále dohodnout na tomto ústředním motivu, přičemž v jejich případě je to osobní, žádná marketingová kampaň. "Pokud je postavíte do stejné místnosti, neshodnou se a začnou na sebe mluvit velmi, ale opravdu velmi nahlas," říká Villeneuve.
Harrison Ford se vrací ke své postavě třicet let poté, co filmový Deckard a jeho androidní milenka beze stopy utekli do hor.
Jeho následovník, důstojník "K", ztvárněný hvězdným Ryanem Goslingem, je stejně jako jeho předchůdce Deckard pověřen zbavit se podlých replikantů. Tito androidi, v podstatě nerozeznatelní od lidí, spřádají plány, jak převzít nadvládu nad planetou. V novém příběhu důstojník losangeleské policie "K" objeví dlouho ukryté temné tajemství, jež by mohlo zničit lidskou civilizaci. Proto se vydává hledat původního nezvěstného blade runnera Deckarda a společnými silami pak zachrání lidské společenství.
Poslední slovo v této diskusi, či v androidí hantýrce poslední bajt, může mít snad jedině autor literární předlohy Phillip K. Dick. Jeho román Sní androidi o elektrických ovcích? jasně vykresluje Deckarda jako člověka, který je sám o sobě ve své přirozenosti a podstatě předurčen pochybovat o své identitě.
Co vás podnítilo k návratu a k práci na filmu Blade Runner 2049?
Zaujalo mě, nakolik je má role Deckarda propletená s původním příběhem Blade Runneru. Domnívám se, že je velmi zajímavé rozvíjet charakter postavy s určitým časovým odstupem. Znovu a znovu objevovat její vlastnosti. Dále mě také ohromuje, jak Blade Runner kdysi předpověděl rozmach moderních technologií. Z určitého pohledu jsme tento vývoj dokonce předčili. Nový Blade Runner se odkazuje na současné technologie, ale také řeší aktuální etické a morální výzvy, jež technologický vývoj přináší.
Z malého a stydlivého chlapce, který byl ve škole šikanován, elegantně zestárl do charismatické hollywodské legendy. Jestliže byl v dětství fyzicky napadán staršími spolužáky, v herecké dospělosti jako vesmírný pilot přemohl galaktické padouchy (Star Wars), v archeologické vestě a s kloboukem a bičem bojuje s mumiemi (Indiana Jones) či ochraňuje Spojené státy jako chrabrý analytik CIA Jack Ryan. Skutečným hrdinou se Harrison Ford ovšem být necítí. I přesto, že odvahu již několikrát předvedl i mimo stříbrné plátno při záchranných akcích během přírodních katastrof, když ve své helikoptéře pomáhal lidem z nebezpečí. Kromě svého oblíbeného pilotování, při kterém se cítí svobodný, nezávislý, ale zároveň zodpovědný, nachází potěšení v truhlařině, která mu kdysi zajišťovala živobytí, když ještě neměl růžovou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
Jak se cítíte nyní, když je film dokončený a připravený jít do kin?
Je to skvělá jízda! Vizuálně okouzlující film, složitý a obsáhlý děj, důkladně propracované vztahy mezi postavami. Báječná zkušenost.
Jaká byla vaše spolupráce s Ryanem Goslingem?
Ryan vnáší před kameru neskrývanou inteligenci. Při natáčení s ním jsem nikdy nevěděl, co od něj mohu očekávat, což je pro herce velmi přínosné. Naše první společná velká scéna pojednávala o Deckardově minulosti, čím se na své pouti zabýval. Ten moment mi přišel neuvěřitelně emotivní.
Je tedy Deckard replikant?
Kdysi, na začátku natáčení Blade Runnera jsem se ptal režiséra Ridleyho Scotta, zda považuje moji postavu za robota, či nikoliv. Nikdy jsem ale od něj nedostal přímou odpověď. Osobně si myslím, že si diváci zaslouží mít na plátně lidského hrdinu. Někoho, ke komu mohou vzhlížet a ztotožnit se s ním. Mít s ním citové spojení. Toto si Ridley nemyslí. Já jsem vždy hrál Deckarda jako člověka, ne jako replikanta. Ale domnívám se zároveň, že tato existenční nejistota přináší do příběhu zápletku, která teprve čeká na rozuzlení.
Většina z vašich postav se často dopouští chyb, pochybují samy o sobě a jsou to obyčejní lidé. Je to vaše úmyslné rozhodnutí?
Ano! Nikdy jsem neměl zájem hrát superhrdiny. Nikdy mě nezajímaly ploché postavy, kterým by chyběl kus celistvosti, i kdyby se jednalo o nadčlověka. Podle mě je o dost zajímavější hrát klasického mazaného amerického chlapa. My lidé všichni chybujeme. Lidská nedokonalost, a jak ji překonávat, je přesně to, co dává smysl našim životům a taky námět filmům. I já vnímám tyto ve své podstatě nehrdinské nedokonalosti za svoji životní hnací sílu a úspěch ve své profesi. Hraji postavy, jež mají určité životní dilema. Je možné, že na plátně se tato konfrontace s existenčními pochybnostmi jeví jako hrdinské překonávání výzev, ale ve skutečnosti se jedná o pokorné a prosté charaktery.
V opravdovém životě jste ovšem učinil hrdinské činy a zachránil lidi s pomocí vaší soukromé helikoptéry...
To nebyly hrdinské činy, ale pomoc v nouzi, která je samozřejmá pro lidi, kteří pilotují helikoptéry. Již jsem se dostal do situací, kdy bylo potřeba zachránit lidi během požárů či dalších přírodních pohrom. Okamžiky, kdy mohu pomoct, mě velmi naplňují. Ale necítím se jako hrdina. Existuje spousta lidí, kteří riskují svoje životy během hašení požárů v Kalifornii, ve Wyomingu anebo se vydávají do nebezpečných oblastí a zachraňují oběti nehod. Já nejsem takový profík, ale snažím se pomoct, jak dokážu.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že byste se chtěl naplno věnovat herectví?
Můj otec pracoval v reklamní agentuře a produkoval a režíroval rozhlasové a televizní reklamy. Mě odmalička fascinoval seriál Sky King, až do chvíle, kdy jsem s tátou potkal ve studiu malého zavalitého pána (herce Kirbyho Granta - pozn. aut.), který doopravdy nepasoval k mému obrazu hrdiny seriálu. Ale myslím si, že tato situace podnítila můj zájem o celý tento svět showbyznysu.
Na vysokou školu jste šel studovat filozofii. Jak jste se tedy dostal k herectví?
Ano, studoval jsem filozofii, ale nešlo mi to. Abych si vylepšil průměr, inspiroval se ke studiu a zároveň nemusel tolik makat, vybral jsem si jeden předmět - divadlo. Navíc tam byla dívka, která se mi velmi líbila, a tímto způsobem jsem ji mohl snáze oslovit. Bohužel jsem si dostatečně nepřečetl sylabus předmětu, protože hodina mimo jiné obsahovala i veřejné vystoupení na jevišti. (Smích)
Povězte nám o té dívce.
Tak jak to bývá, vůbec jsem ji nezajímal, zato jsem objevil lásku k herectví, přestože mě první vystoupení děsila a rozčilovala... natolik, že jsem se odhodlal zbavit se toho strachu a vybudovat si určitou sebedůvěru a odvahu. A když se tak stalo, uvědomil jsem si, že mě baví spolupracovat s lidmi a snažit se vyprávět příběhy. Bylo to něco, v čem jsem si věřil jako nikdy v ničem jiném.
Mnohokrát jste se zmiňoval, že jste velmi pracovitý člověk. Odkud se bere vaše pracovní nasazení?
Vyrostl jsem v Chicagu v době, kdy pracovní píle byla součástí výchovy. Moji předkové byli všichni farmáři. Já jsem bydlel ve městě jen z toho důvodu, že můj otec pracoval v reklamce. Jako dítě jsem uklízel chodník a odhrabával sníh. Mohlo mi být tak osm nebo devět let. Potom jsem se naučil sekat trávu. To vše jsem dělal, abych si mohl vydělat nějaké drobné na čokoládu a na bonbony. Být odmalička soběstačný a zodpovědný je typické pro americký Středozápad a zároveň vlastnost, kterou si s sebou nesu celý svůj život.
Je dnes pro vás těžké najít role, které by dosahovaly potenciálu postav, jež jste hrál v minulosti?
Mám štěstí, že čas od času se vskutku objeví role, které pasují k mému věku. Ačkoliv je těchto příležitostí čím dál tím méně, na druhou stranu mohu být pak zase "předákem". Také když se na place něco nepovede, mohu se mazácky vykroutit ze situace slovy: "Já tu jen pracuji, zeptejte se někoho jiného." Těší mě, že ted' mohu pracovat o něco méně a věnovat se koníčkům. Pilotování je má záliba. Herectví je má práce. Žádná nová překvapení.
Je pro vás důležité i nadále pracovat?
Opravdový muž by neměl nikdy usnout na vavřínech. Měl by předvést odhodlání a zápal pro věc každý den. To ale nemá nic společného s chlapáctvím, nýbrž s tím nést odpovědnost za sebe a za svoji rodinu. Přes všechny své zkušenosti musím přiznat, že i já nadále bojuji se svými neutuchajícími frustracemi a pochybami. A teprve teď vím, jak s nimi lépe naložit a ovládat je tak, abych prošel životem s trochou více důstojnosti a poctivosti.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
