Poutníkem chtě nechtě

Když - tak jako já - o Compostele před odchodem nic nevíte, představujete si starou stezku, jež ubíhá trávou, poutníci se po ní ubírají v tu menší, tu větší samotě a zanechávají na ní své šlépěje. Je to hrubý omyl, jehož se rychle zbavíte, když se vypravíte pro slavný credencial, dokument nezbytný pro vstup do útulků pro poutníky.

Tehdy zjistíte, že Cesta je předmětem ne-li kultu, tedy přinejmenším vášně sdílené mnohými, kdo ji ušli. Za starou cestou se skrývá kompletní organizace: řada sdružení, publikací, průvodců a specializovaných služeb. Cesta tvoří síť, bratrstvo, internacionálu. Nikdo sice do organizace není nucen vstoupit, nicméně ona se vám od prvního kroku ohlašuje vydáním credencialu, který představuje mnohem víc než jen folklorní kus papíru. Jakmile jste totiž náležitě zaregistrován jakožto očekávaný budoucí poutník, začnete dostávat časopisy s odbornými studiemi, pozvánky na pěší výlety, a dokonce - pokud máte bydliště v určitých městech - na schůzky s čerstvě se navrátivšími cestovateli za účelem výměny zážitků. Tato přátelská setkání u sklenky nesou název "Poutníkovo víno"!