Č. 14: nejslavnější thonetka

Kdyby některý z dílenských pracovníků firmy TON přišel k věštkyni, která čte osud z dlaní, měla by to vykládání pěkně jednoduché: Vidím roky dřiny, shýbáte záda při nelehké práci, kterou ale děláte s láskou. Po letech v závodu prozradí zdejšího zaměstnance kromě modré uniformy i ruce, na nichž každodenní šichta vyhloubila vrásky a dlaně zdrsnila reliéfem tvrdé kůže. Rukavice, které patří k pracovnímu úboru, tu nosí jen málokdo. Dřevo musí člověk cítit. Jak z něj sálá horko, když ho holýma rukama vytahuje z napařovací pece. Jak mu buková tyč jihne pod rukama a vláčně se ohýbá, když ji vkládá do tvárnice. A jak potom pomalu chladne a ztrácí vůli k pohybu, až se zatvrdí tak, že v tom ladném oblouku setrvá navěky.