Nomád

Kdyby si člověk mohl vlézt do hlavy Martina Rajniše, dokázal by tam žít až do smrti a každý den by se měl čím zabavit. Stačilo by si promítat jeho vzpomínky z cest. Plavil se do Karibiku stejnou cestou jako Kryštof Kolumbus, několikrát vandroval přes Saharu, chvíli žil s domorodci v Mali a uprostřed pusté bolivijské pláně mu jeden travnatý drn našeptal, jak by měl stavět domy. "Já si pamatuju den po dni posledních dvacet let svýho života na cestách. Co jsem od rána do večera dělal. Jaký jsem viděl baráky. Ale i odkud kam foukal vítr a jak vypadaly mraky," říká jedenasedmdesátiletý architekt, který za svůj život podnikl víc než sto sedmdesát výprav. Když si měl loni v Paříži přebrat cenu za přínos architektuře, přijel si pro ni v maringotce, s níž kempoval v Boulogneském lesíku. Potom se dověděl, že jeho nejdávnějšímu kamarádovi umírá žena, tak ji vzali na zaoceánské lodi do norských fjordů - na poslední cestu.