Bez pořádného výprasku by to nešlo, píše v Budoárové bibli koučka sexu

Sedí na barové stoličce v dámském smokingu a zabijácky vysokých jehlách, popíjí šampaňské a změří si vás pohledem, z něhož čiší ženskost a rajcovní tajemnost. Takhle nějak si představujete koučku, která vám řekne, jak to rozpálit v ložnici.

Dáma s porcelánovou kůží a rudými loknami se živí jako expertka na slast. Vede salon sexuálních dovedností, kam lidé chodí, aby se dověděli, jak povýšit ložnici na budoár extravagantních potěšení, kde se může přihodit cokoli.

Kdokoli se dozví, co Betony dělá, údivem otevře ústa, z nichž se vzápětí začne sypat lavina otázek. Cože? A jak se k téhle práci dostala? Co to obnáší? Nestydí se?! Na večírcích už se proto naučila odpovídat něco jako "to je na dlouhé vyprávění" a rychle změnit téma. Druhý šok přijde, když dotyčný vypátrá, kdy se narodila.

Sedmačtyřicet by jí nikdo nehádal ani ve snu. Betony svým zákazníkům vštěpuje, že sex je droga - zdravá, legální a dostupná komukoli. "Jsou to lidé, kteří mají rádi život. Chtějí vědět, jak skrze sex mohou dojít k pocitům naplněnosti a blahu. V rámci tohohle hledání pak odhazují strach a obavy," píše Betony v úvodu své příručky Budoárová bible, která teď vychází i v češtině.

Odhodit strach a obavy je rozhodně třeba. Jen tak si může člověk vybavit skříň všemi těmi peříčkovými oprašovátky, svorkami, postroji, roubíky a zásobou horkého vosku, na které Betony nedá dopustit.

S... S-A... S-E... S-E-X!

Už odmala byla trochu jiná. Rudovlasá, pihatá samotářka, která nesnášela tělocvik a džíny. "Na rozdíl od většiny holčiček jsem neměla žádné panenky. Jedna moje kamarádka ale měla úplnou horu panenek Barbie a k tomu i figurky její mladší sestry Skipper, přítele Kena a také hotovou armádu maličkých umělohmotných miminek. Po vyučování jsme dlouhé hodiny trávily v jejím pokojíčku a všechny ty panenky a panáčky znovu a znovu převlékaly. A zákonitě jsme musely zjistit, že vůbec největší zábava je nechat Barbie a Kena souložit - neboli 'dělat děti'," vzpomíná Betony.

Kdo dospíval ještě před vynálezem internetu, musel být vynalézavý - a tak Betony kradla řidiči svého otce výtisky Playboye a v knihovně si hledala, co se dá najít pod heslem "sex". Z kartotéky vytáhla dlouhou dřevěnou zásuvku a rychle se probírala kartičkami. S... S-A... S-E... S-E-X! A tam to bylo. Alex Comfort: Radost ze sexu.

"Našla jsem liduprázdnou čítárnu a zabořila se do sedacího vaku v koutě, kam nemohla dohlédnout knihovnice. Obracela jsem stránku po stránce, dokud jsem neobjevila ilustrace. Oči, vytřeštěné až navrch hlavy, jsem od nich odtrhla jen občas, abych se ujistila, že mě nikdo nevidí. Otočila jsem poslední stránku a popadla mě touha si tu knihu odnést domů. Tak jsem si ji přitiskla k hrudi a zapnula přes ni svůj červený pršiplášť.

Prošla jsem přímo kolem knihovnice a potom dvoukřídlými dveřmi na ulici. Sotva se moje podrážky dotkly chodníku, dala jsem se do běhu. Zadním vchodem jsem se vřítila do našeho domu a vletěla rovnou do postele. Ale na rozdíl od Playboye a knihy To jsem já, Margaret! od Judy Blumeové, kterou mi půjčila jedna spolužačka, jsem tenhle erotický lup nenacpala pod matraci. Namísto toho jsem sebou plácla do peřin a v hlavě měla jedinou věc: Radost ze sexu!"

I svou první brigádou se lišila - holku jako Betony si těžko představíte za kasou ve fastfoodu nebo u regálů s plechovkami. Pracovala v obchodě Street Theatre, který v 80. letech patřil ke kultovním místům. "Muzikanti, motorkáři i fetišisté se sem sjížděli z různých koutů pobřeží a nakupovali ty nejdrsnější a nejrajcovnější kreace, jaké jsme jen dokázali vymyslet. Ocvočkované náramky a pásky, vysoké boty se spoustou přezek, pouta, masky, speciální svěrací kazajky a postroje k erotickým hrátkám. Když v krámě zrovna nebyli zákazníci, spravovali jsme v zadní místnosti zboží ze second handů a sledovali u toho švédské pornofilmy," vybavuje si Betony.

Sama zbožňovala pocit, když ji trochu přiškrcoval viktoriánský korzet. Pokud zrovna nebyla ve školní učebně, nosila prádlo ve stylu 40. a 50. let, punčochy se švem a špičaté podprsenky. Zkrátka tátova hodná holka.

Zasloužila bys na zadek!

Hned v první kapitole Betony vzpomíná na svého nejoblíbenějšího zákazníka. "Ten chlápek se u nás ometal skoro každý den. Tetování, mefistofelovská bradka, vůně koženého motorkářského oblečení - z toho všeho dýchal nebezpečný sex-appeal," popisuje jednoho ze stálých zákazníků.

"Laškoval se mnou nad pultíkem s vystavenými šperky a já z toho byla celá pryč. Byl to dospělý chlap, táhlo mu na čtyřicet, zatímco mně v ten den, kdy jsem kývla na jeho nabídku ke svezení, nebylo ještě ani osmnáct.

Posadila jsem se za něj a připadala si jako frajerka. Za celý svůj nepříliš dlouhý život jsem se ještě nikdy necítila tak dospěle, žensky a svobodně. Sotva ale zabočil na příjezdovou cestu vedoucí k jeho domku na pláži, vyskočilo mi srdce až do krku, a když jsem se pak ocitla v jeho obýváku, bušilo už tak silně a prudce, až jsem myslela, že snad omdlím. Nabídl mi pivo a pustil muziku. Vyšli jsme na balkon s výhledem na rozbouřené vlny Atlantiku a oba jsme se opřeli o zábradlí. Sotva jsem se po chvilce klábosení trochu vzpamatovala, políbil mě, položil mi ruku na stehno a odvedl mě do ložnice.

Vprostřed vášnivého líbání a mazlení se znenadání odtáhl a zadíval se mi do očí. Potom mě uchopil za obě zápěstí, pomalu mi je stáhl do záhlaví, přidržel je tam a zašeptal mi do ucha: 'Že ty jsi vlastně taková neposlušná holčička, hm? Jak to tak vidím, zasloužila bys na zadek!' Hystericky jsem se rozesmála a pokusila se mu vytrhnout. Jenže on mě popadl, laškovně si mě přehnul přes koleno a udělal přesně to, co jsem si podle něj zasloužila.

Zpočátku jsem se bránila a snažila se vymanit, ale po pár dobře mířených ranách mi došlo, že mi nechce ublížit, ale právě naopak - že mi chce udělat dobře. Moje tělo slavilo vítězství nad myslí, protože - ó, ano - se mi to neskutečně líbilo! S radostí jsem ho nechávala, aby mě střídavě plácal přes zrůžovělý zadek a třel v rozkroku.

Potom, aniž mi oddálil ruce od těla, se zeptal, jestli už mě někdy někdo spoutal. Bez váhání jsem zalhala: 'Jo, jasně!' A než si naše milá slečna všechno vím, všechno znám stihla uvědomit, k čemu to vlastně svolila, měla na rukou kožená pouta a její miláček ji jak širokou tak dlouhou přitiskl ke dveřím ložnice.

Díky oněm pornografickým chvilkám v zákulisí našeho obchodu jsem získala jakous takous představu, co tak asi může následovat - a s ní i pádný důvod k obavám, neboť ve veškerých scénách tohoto typu vystupovali sténající masochisti a v pravém slova smyslu neúprosní sadisti.

Ale měla jsem štěstí. Můj partner se vyznal a myslel to se mnou dobře. Obojí se projevilo nejen v dotecích jeho rukou, ale i důtek, které si vzal na pomoc. Ani jednou nezašel dál, než by mi bylo milé, a každou chvíli si ověřoval, jestli jsem v pořádku. Zakrátko jsem pochopila, že si mé zasvěcení vychutnává stejně jako já."

Zní to jako příběh z červené knihovny nebo padesáti odstínů něčeho, taková ale Betony je - místo na první lásku vzpomíná na první výprask. Požitkářka každým coulem. Dneska se hrozí, s jakou lehkovážností nezávazné lásce propadala. "Patřím k poslední generaci, která se bezstarostně a bez jakékoli ochrany oddávala svobodnému promiskuitnímu sexu. Už tehdy se hrozba AIDS nedala přehlédnout. Naštěstí jsem tohle období sexuálního hledání přežila bez úhony. Kdykoli si dnes na ta léta vzpomenu, děkuju všem svatým, že to se mnou nedopadlo špatně," křižuje se Betony.

Aby poznala, jak vypadá opravdový dolce vita, koupila si v jednadvaceti jednosměrnou letenku do Florencie. Učila se italsky, četla markýze de Sade a odkoukávala zlatnické techniky.

Na začátku 90. let navrhla vlastní šperky, které zároveň sloužily jako šikovné erotické hračky - peříčkové prsteny, svorky, obojky, zámečky a saténové náramky, kterými mohl člověk toho druhého spoutat. Kolekce se jmenovala Sado-Chic a Betony ji s sebou vozila v kožené budoárové skříňce, která uměla každý hotelový pokoj proměnit ve svůdný předváděcí salon. Zájem o ni ale mělo jen pár výstředních butiků a soukromých zákazníků v Japonsku a Americe.

Salon a přednášky

"Ještě dnes se slyším, jak jsem myšlenku té kolekce vysvětlovala nákupčím z Barneys a Liberty of London. Vykládala jsem jim o významu sexuální rozkoše a o tom, jak důležité jsou vjemy, které oslovují celé tělo, genitálie nevyjímaje. A že kolekce má lidi podnítit k prozkoumávání nových způsobů milování. Někteří nákupčí se tvářili rozpačitě a říkali, že jsem odvážná. Jiní dávali najevo, že jsem se zbláznila. A další s náznakem znechucení ohrnovali nos. Ke konci mi jedna klientka pošeptala, že jsem ujetá."

Obchody vázly a Betony se rozhodla změnit prodejní taktiku. Když nikdo nechápal, o co jí šlo, těžko mohl chtít něco koupit. Bylo potřeba lidi přesvědčit, že postelové výstřelky, které dosud považovali za ujeté, jsou stejně normální jako třeba čištění zubů (a člověk by je měl provozovat právě tak často). Věděla, že tuhle změnu od zlatnického stolu neudělá.

Otevřela si salon, jehož návštěvníky učila sexuálním dovednostem, mluvila o slastech bondáže a doteků peříčka. První přednášku uváděla Samantha Roddick z podniku Coco de Mer, prvního luxusního erotického butiku a první prodejkyně Betonyny šperkařské kolekce.

"V konferenčním sálu londýnského klubu Soho House jsem předstoupila před třicítku diváků usazených v kožených křeslech. Žaludek se mi svíral nervozitou, protože do tajů mých nástrojů jsem zatím zasvěcovala jen privátní sběratele, vždy mezi čtyřma očima. Klouzala jsem pohledem po místnosti. Trochu mě zklamalo, že mezi přítomnými je jenom jeden muž. Usmála jsem se na něj, abych mu dodala odvahu, ale dosáhla jsem jen toho, že mu tvář zalil ruměnec a nezmizel ani ve chvíli, kdy jsem se ujala slova."

Přednášky měly úspěch, a tak se Betony rozhodla, že svoje učení sepíše do knihy - Budoárové bible, která už vyšla v několika jazycích .

Když se jí dneska zeptáte, jak si představuje ideální neděli, řekne, že začíná procházkou po pařížských zahradách a pozdní snídaní zapíjenou šampaňským. Po ní následuje dlouhá bublinková koupel ve vaně obsypané okvětními plátky růží, čerstvé ústřice k obědu, odpolední šlofík a výstava impresionistů v Musée d'Orsay.

A potom? Pořádný výprask. Bez něj to prostě není ono.