Je to ta drobná, skromně se tvářící tečka na severní obloze, kterou s trochou štěstí spatříte na jaře těsně za souhvězdím Raka. Planeta 55 Cancri e je ohněm rozpálená koule svištící kolem své mateřské hvězdy takovou rychlostí, že tu rok trvá jen osmnáct hodin. Žít by na téhle pekelné centrifuze nechtěl nikdo, přesto se k ní zjara zbožně zvedají hlavy všech šéfů šperkařských domů.
Podle týmu vědců z Yaleovy univerzity představuje tenhle nenápadně světélkující bod gigantické diamantové naleziště. Svrchní vrstvu planety tvoří pokrývka z uhlíku, který se vlivem extrémních teplot a tlaků mění v grafit a diamanty. Uloupnout si z jejího pláště jen dvě setiny procenta by znamenalo mít prostředky na splacení dluhu všech národních vlád. Nebo na nákup 250 milionů kabelek Hermes Birkin vyrobených z osmnáctikarátového zlata.
I kdyby však někdo objevil způsob, jak přežít tamější výheň o teplotě dvou tisíc stupňů Celsia a zkrátit dobu letu, která teď představuje asi 175 tisíc let, bylo by to nejspíš podobné jako v té povídce od Francise Scotta Fitzgeralda. "Můj otec vlastní diamant, který je větší než hotel Ritz," chlubí se v ní hrdina kamarádovi, když jej v limuzíně s interiérem ze zlata a hedvábí veze do rodinného sídla trůnícího na vrcholku diamantové hory. Zmíněný otec měl dobře spočítáno, že pokud chce zůstat nejbohatším člověkem na Zemi, musí existenci hory utajit před světem. Nechával proto sestřelovat všechna letadla, která se zatoulala do oblak nad ní, a zabíjet všechny návštěvníky. Kdo by totiž stál o diamanty, kdyby jich bylo jako v obchodě rohlíků?
