Jak být šťastný

Ivan Klíma
Martin Dlouhý
Aňa Geislerová
Angelika Taschen
Lukáš Rittstein
Jakub Kohák
Klára Nademlýnská
Leoš Novotný
Radek Zachariáš
Ivan Kraus
Salim Issa
Libuše Šmuclerová
Theodor Pištěk
Zdeněk Sklenář
Hana Zárubová
Nils Jebens
Meda Mládková
Karolína Milerová
Jindřich Šídlo
Lucie Krajná
Jana Zielinski
Martin Kratochvíl
Liběna Rochová
Lukáš Loskot
Vladimír Ambroz

1. Bajka o štěstí

Povím bajku, kterou mi kdysi vykládal tatínek (nevím, odkud ji vzal, ale to není podstatné). Vyprávěla o princi, který chtěl být šťastný. Navštívil proto starého mudrce a ten mu poradil, že jediné, co musí udělat, je obléknout si košili šťastného člověka.
To nebude problém, pomyslel si princ a vydal se hledat šťastného člověka. Za jeho košili mu byl ochoten vyplatit i kopu zlaťáků. Putoval tedy nejdříve po zámcích, potom po městech, potom po vsích a všude se sháněl po někom, kdo je šťastný, ale nikoho takového nenacházel, všichni si jen stěžovali na životní strázně. Až jednou zahlédl na poli muže, byl polonahý, oral ručním rádlem a přitom si zpíval. Princ seskočil z koně a zeptal se: Tak pěkně si prozpěvuješ, protože jsi šťastný?

Ano, řekl muž, mám hodnou ženu i děti, tady pole mi za práci, co do něho vkládám, dá nejnutnější živobytí, mám se i kam schovat před deštěm a nepohodou.

Šťastný člověče, zvolal princ, už nebudeš muset trávit čas prací na poli, protože ode mě dostaneš pytel zlaťáků, a to za pouhou tvoji košili.

Košili? podivil se ten člověk. Já přece žádnou nemám.

Tahle bajka mi občas vytane, když zahlédnu reklamu (a zahlížím ji nesčíslněkrát denně), která mi namlouvá, že pokud si koupím právě tenhle tovar, ať už má kolečka, nebo se obléká přes hlavu, budu v pohodě.

Když velký pohřební průvod vyprovází babičku Boženy Němcové, vyhlédne ze zámeckého okna kněžna, která se s babičkou za jejího života setkala a rozmlouvala s ní. Řekne teď jenom: Šťastná to žena. Nemyslí tím její smrt, ale právě naopak její život, otevřený všemu, co jí přinášel. A Božena Němcová právě touto větou svůj román uzavřela.

Babička, jak ji ve svém geniálním díle pojala, jistě nikdy nehledala štěstí, věděla, poslušná své přirozené moudrosti, že štěstí se nedá hledat, nemůže být cílem lidského snažení, může leda provázet život, v němž převládají práce, povinnosti, a především dobré, láskyplné vztahy ke všem živým, ke všemu živému.

Ale od dávných dob k dnešku. Všichni žijeme v koloběhu každodenních povinností a starostí, občas i nepříjemností. Někdy nám připadne, že být šťastný, je jakýmsi přečinem. Lidé kolem nás - český zlozvyk - si většinou naříkají. Život se přece skládá z povinností, trápení a z překonávání obtíží.

A co když jsme přišli o práci, o blízkého člověka, naše děti, které spolutvořily náš domov, dospěly a odešly, co když jsme onemocněli, co když nás zklamali naši nejbližší, když se nám rozpadla rodina a před sebou nevidíme pro zbytek života žádnou naději?
Právě v takových chvílích, kdy člověk má pocit, že mu nezbývá než se poddat beznaději (v současné mluvě: upadne do depky), je třeba, aby v sobě pátral po síle, která mu umožní zahlédat něco, co ho aspoň na okamžik utěší nebo dokonce potěší.

Může to být slunný den, setkání s milým člověkem, moudrá kniha nebo třeba jen nečekaná esemeska. Může to být i jen docela prosté osobní rozhodnutí: Teď se posadím a představím si něco, nač se těším, z čeho se můžu zaradovat.

Pocit štěstí je totiž něco naprosto individuálního, neexistuje návod, jak se mu blížit. Z toho plyne i jeden potěšitelný závěr: ten pocit do značné míry záleží na nás.

Ivan Klíma
spisovatel

Nejpřekládanější český žijící spisovatel letos oslavil 81. narozeniny a vyšly mu knihy Soudce z milosti, sbírka fejetonů Jak se nestát vrahem a soubor próz
O lásce, tichu a zradě.

2. Ráno v Dolomitech

Do Dolomit nás poprvé "vytáhl" na lyžování náš životní přítel Jirka Růžička před minimálně patnácti lety. Od té doby jsme tam začali jezdit pravidelně, a hlavně častěji a častěji. Časem jsme objevili, že léto je tam možná ještě úžasnější než zima, a to už bylo jasné, že se nám Dolomity stávají druhým domovem.

Jsem šťastný, když se brzy ráno, kdy se vše teprve probouzí, můžu zastavit s místními na první espreso,
zaskočit k pekařce, řezníkovi, a když větší spáči vstávají, servírovat úžasně čerstvou snídani.

Pak celý den strávit venku, jedno co si zrovna vymyslíte, příroda tu udělala hřiště na cokoli.

Ke konci dne aperitivo, vybrat víno ve vinotéce, zajít si na skvělou Ladinskou kuchyni.

Být šťastný, to je pro mě přímočará krása hor a radost být s těmi, s kterými je mi nejlépe.

Martin Dlouhý
generální ředitel Tesco Stores na Slovensku

Jeden z nejvšestrannějších českých byznysmenů mimo jiné miluje jídlo, a to ho svým způsobem také doprovází v jeho kariéře, od McDonald`s přes Makro až po Tesco.

3. Volejbalové úterky

Šťastná jsem třeba každé úterý, když dohrajeme volejbal a zasedneme k zaslouženému pivu. Tenhle požitek si vybírám proto, že ty úterky patří už pár let k mým pravidelnostem, v životě tak vzácným. Uklidňují mě a jsou mým pevným bodem v chaosu.

Anebo orosená sklenička bílého vína. To je taky jistota krásného prožitku...

Aňa Geislerová
herečka

Jediná skutečná showbyznysová hvězda v Česku (podle Proč ne?!) si letos dala pauzu v navrhování módy a natáčela s Janem Hřebejkem film Líbánky a s Alicí Nellis drama s názvem Anna.

4. Knížka, čaj a čokoláda

Od té doby, co jsem se naučila číst, jsem nejšťastnější, když můžu ležet v posteli s knížkou, po ruce čaj a čokoládu.

Letos mi největší radost udělal nový německý překlad Paní Bovaryové od Gustava Flauberta. To je kniha, kterou můžete číst každých deset let, naprostý klenot světové literatury. Další knihy, které mne pohltily, byl neautorizovaný a autorizovaný životopis Steva Jobse. První je od Karen Blumenthalové, druhý od Waltera Isacsona. Jobsem a jeho osobností jsem úplně posedlá. Byl to vizionář, který změnil svět více než kdokoli jiný za posledních dvacet let.

Další biografie, která mi učarovala, byla ta o Coco Chanel. Její příběh je trochu podobný tomu Jobsovu - jako dítě ji zanedbávali, ale změnila svět módy a stala se z ní legenda a životní vzor pro mnoho žen.

Mým nejoblíbenějším spisovatelem je ale Hans Fallada. Nejraději mám jeho knihy Pijan a Každý umírá sám.

Kromě čtení mě ale činí šťastnou i editování knih a čím dál více i jejich psaní. Právě teď pracuji na knize Berlin Style, která vyjde v roce 2013.

Angelika Taschen
vydavatelka

Odbornice na knihy o luxusu a designu miluje květiny. Dříve působila se svým exmanželem ve vydavatelství Taschen. Dnes vlastní vydavatelství Angelika Books, žije v Berlíně.

5. Dobrý spirit ptactva

Čím dál tím víc si uvědomuji, jak důležité pro život i zdraví jsou vztahy ve smečce a láska. Cítím se šťastný v blízkém kontaktu s přírodou, kde mám pocit, že jsem obklopen dobrými spirity v podobě ptactva... Důležité je pro mě také umocňovat prožitky kontaktem se studenou vodou řeky či pokusy o vybíhání zalesněných kopců...

Lukáš Rittstein
sochař

Společně s Barborou Šlapetovou podniká již patnáct let expedice za domorodými kmeny na Novou Guineu. Jeho sochy charakterizuje používání industriálních prvků ve spojení s objekty z laminátu.

6. S míčem u nohy

To, co mě činí šťastným, jsou okamžiky, když s míčem u nohy atakuji branku soupeřů. Stále jsem v několika kádrech slovutných mančaftů, z nichž nejvýraznější je futsalový tým Gusanos Rojos, jehož zápasy hrajeme na hřišti Astra v Záběhlicích. Zápasů je do roka 22 a každý z nich je malým svátkem. Hraje se za každého počasí a nad hřištěm se, zvláště v mrazivých dnech, vznáší taková lehoučká mlha. Druhým týmem, který stojí za zmínku, je ÚFA - FC Koliktochcete Újezdská Fotbalová Asociace Praha. Hrajeme každý pátek od 18:00 pod Petřínem a je to vysoce prestižní záležitost. Každý rok vyhlašujeme Krále světového fotbalu, také se zúčastňujeme velkého množství kulturních a společenských akcí.

Těší mě i okamžiky s mým synem. Začíná více mluvit, dává k sobě slova a je to moc pěkný. Kolikrát až žasnu, jaká je to nádhera, takové malé stvoření. Když třeba přijdeme do restaurace, kde mám schůzku, tak najednou z ničeho nic neuměle pronese: "nazdárek kamarádi!" Zřejmě to pochytil v televizi z Kouzelné školky... Nebo jindy začne vyjmenovávat vlakové zastávky z Prahy do Radotína! Nejraději má zastávku "Velká Chuchle". Je to legrační i takový zvláštně smutný, protože si uvědomuji, že jsou to okamžiky, které se už nezopakují, a jak ten čas hrozně letí, tak toto už brzy budou jen takové střípky minula. Jsem šťastný, že u toho můžu být.

Jakub Kohák
režisér hry

Soudě podle jeho dosavadní kariéry má tento herec a režisér reklam dříve či později našlápnuto buď do jednoho z fotbalových velkoklubů, nebo díky referendu přímo na post prezidenta.

7. Špalek od syna

Bude to znít asi trochu "otřepaně", ale já se raduji z malých věcí. Nepotřebuji dostávat velké dary, ale když dostanete něco, co vám někdo dá od srdce, je to to nejkrásnější. Naposledy jsem dostala takový dárek od svého syna letos o prázdninách, kdy mi sám osekal špalek ze dřeva, obrousil ho a vytesal do něj srdce s nápisem "mámě Natan". To bylo něco úžasného!

Klára Nademlýnská
módní návrhářka

Návrhářka, která obléká mimo jiné i Terezu Maxovou, patří mezi top české módní autorky. Její poslední kolekce staví na klasických kouscích v pastelových barvách a v černé.

8. Endorfiny z badmintonu

Co mě dělá šťastným? Kromě pocitu radosti z dobře odvedené práce je to sport a při něm vyplavované hormony štěstí, endorfiny - například po zápasech v badmintonu nebo když surfuji na kitech, speciálních prknech tažených drakem, kdesi u řeckých břehů. A k tomu samozřejmě patří i nutné vyhodnocování sportovních výkonů s přáteli u specialit řecké kuchyně.

Leoš Novotný
byznysmen

Provozovatel vlaků Leo Express se letos pustil do velkého byznysu. Dříve získával zkušenosti v investičním bankovnictví a v Hamé, firmě svého otce.

9. Ševcovská dílna

Jako drobný živnostník trávím většinu času ve své dílně a celé dny se snažím překonat sám sebe. Musím se soustředit na to, abych svou práci nezkazil. Intenzivní pocit štěstí pak zažívám ve chvíli, kdy vidím radost v očích zákazníka, kterému jsem právě předal boty, o nichž mohu říct, že se mi povedly. Takové boty tvořím několik dní a čím složitější práce je, tím větší radost mám. Šťastný jsem také v okamžiku, když se mi splní nějaký sen. Jedním z největších byla touha mít svůj vlastní domek s dílnou. Teď mi stačí k pocitu štěstí, že nemusím nikam každý den dojíždět a můžu pracovat doma.

Radek Zachariáš
zakázkový švec

Mistr obuvnického řemesla je vyhlášeným specialistou na ruční zakázkovou výrobu luxusních bot. Svou dílnu má ve vesnici s názvem Felbabka.

10. Zenové bloudění

Tou otázkou se zabývám už dlouho. Bohužel, zrovna ve chvíli, kdy se mi zdálo, že jsem odpovědi trochu na stopě, přihodilo se opět něco, co mne vrhlo zpátky do temnot pochybností a nejistoty.

Vysavač, který jsme nedávno koupili, práší. Chtěl jsem to sdělit majiteli obchodu, v němž jsme přístroj koupili, ale dozvěděl jsem se, že odcestoval do Tibetu, kde žije v nějaké komuně.

Chtěl jsem si to zapsat do deníku a všiml jsem si, že můj poslední zápis je z loňského roku. Zní takto: má Bůh také rýmu?

Zeptal jsem se na to svého lékaře, ale pokrčil rameny a poslal mne ke specialistovi na dýchací cesty. Toho zajímalo, jak je možné, že počítač, jemuž jsou teprve dva roky, je už starý.

Otázku, jak být šťastný, jsem dal příteli. Neodpověděl a zaskočil mne otázkou: má si koupit auto a nebo se raději rozvést? Slíbil jsem mu, že si problém promyslím.

To však nebylo možné, protože právě v okamžiku, kdy jsem měl dojem, že jsem docela šťastný, (nezapomněl jsem při holení, co mne po probuzení napadlo), jsem musel hledat někoho, kdo by byl ochoten opravit naši televizi, kterou firma už přestala vyrábět.

Také soused, inženýr elektroniky, který se přišel na televizi podívat, přeslechl mou otázku. Položil mi naopak svou vlastní: má smysl mít v dnešní době děti?

Jeho ženu zajímalo, zda věřím v reinkarnaci. Přiznal jsem, že otázka posmrtného života mne moc netrápí. Spíš by mne zajímalo, zda se dožiji konce právního sporu s firmou, která nám není ochotna vrátit peníze za mlýnek na kávu, který při mletí rozhazuje kávová zrnka po kuchyni.

Téhož dne se mne berní úřad dotázal e-mailem, kolik kancelářského papíru spotřebuji na povolání a kolik soukromě. Bohužel jsem nemohl úřadu poskytnout vysvětlení, protože jsem zapomněl počítačové heslo. Musí obsahovat nejméně osm charakterů, z toho jedno velké písmeno, jedno číslo a jeden grafický znak s výjimkou zavináče. Pokoušel jsem se heslo otevřít a navštívil jsem na internetu diskuzní fórum lidí, které postihl stejný problém. Zaujal mne názor Johna z Texasu, (zapomněl heslo ke svému bankovnímu kontu a hrozilo mu, že zbankrotuje), který tam napsal, že díky vývoji techniky ztrácíme rozum, a přál hodně štěstí každému, kdo vyhodí počítač z okna.

Mého daňového poradce, který měl vyřešit problém s kancelářským papírem, zajímalo, jestli mám erotické sny.

Známý chtěl znát odpověď na otázku, proč jeho teorie o suchém lomu zůstává nedoceněna.

Taxikář se chtěl dozvědět, proč jsou návody k přistrojům v srbštině, a ne v albánštině.

Zubař se mne při anestezii ptal, zda se obávám moslemských fanatiků.

Otázce štěstí nevěnoval nikdo pozornost.

Rozhodl jsem se položit ji známému, který tvrdí, že štěstí lze najít jen ve východní filozofii. Prý obsahuje věčnou moudrost.

Odpověděl mi zenovým příběhem, který také umístil na Facebook. Šest členů elektronické sekty mu napsalo - to se mi líbí. Třem se příběh nelíbil a dva se vyjádřili vulgárně.

Příběh, který mi poslal, zní takto: mladý zenový mnich se vyptával mistra: "Mistře, není to tak, že člověk musí nejprve bloudit, má-li najít cíl, k němuž směřuje?"

Mnich odvětil: "Od té doby, co nemám žádný cíl, už nebloudím!"

V noci, kdy telefon konečně utichl a počítač tvrdě spal, jsem dospěl k přesvědčení: člověk je zřejmě šťastný, dokud to neví. Dokud nemá čas si tuhle otázku položit.

Ivan Kraus
spisovatel

Osobitý autor humorných povídek a bratr herce a moderátora Jana Krause je nejen spisovatelem, ale i hercem a loutkářem. Žije střídavě v Praze a v Paříži. Sám tvrdí, že psát satirické texty je pro literáty jedním z nejobtížnějších úkolů.

11. Mezi rybkami

Zatímco fotografa Salima Issu činí šťastným jeho spící děti, dcera Mariánka na otázku odpověděla takto: "Cítím se být šťastná, když jezdím na koni. A taky když jsem u moře na pláži a opaluju se nebo když šnorchluju mezi rybkama a řasama. Pak taky když jsem s kámoškama a nebo když dostanu štěně. Když chodím na kroužky nebo když si děláme z rodičů srandu. A když nás rodiče lechtají. A když mám čas si kvůli farmě (Mariánka chce být veterinářkou a mít farmu) zavolat s kámošema přes Skype."

Salim Issa
fotograf

Salim Issa se spolu se Štěpánkou Stein věnuje umělecké fotografii. Za sérii fotografií kostýmů Theodora Pištěka pro Proč ne?! byli nominováni na cenu Czech Grand Design.

12. Borůvky

Štěstí je pro mne nestřežený moment závratu duše, který nikdy, alespoň pro mne, nepřichází na vyzvanou. Může to být setkání, blízkost či pohlazení v pravou chvíli, vlastnoručně nasbírané borůvky, byť zrovna do plastového kelímku, chleba se šnytlíkem, vztažené ruce vašeho dítěte po probuzení z kočárku... Chvíle, kdy se cosi jakoby nad vámi vůči vám přihodí a vy, aniž dopředu tušíte, najednou nahlédnete... Je to vyvolený moment, dar. Ale jak ho jako takový zařídit, to nevím. Neznám recept. Na stav spokojenosti možná ano, na prchavý okamžik štěstí ne. Snad jen - chránit si duši, aby neztratila schopnost ho rozeznat, když nečekán přijde. A být vděčný. Nebýt dlužníkem, spíše jakýkoli takový moment všemi schopnostmi bez ohledu na typické termíny běžného života, jako je efektivita, vklad, zúročení, neustále vracet.

Libuše Šmuclerová
ředitelka vydavatelství

Generální ředitelka vydavatelství Ringier Axel Springer vyhrála letos anketu TOP 25 žen českého byznysu.

13. Splněný úkol

Uvědomil jsem si mnohokrát, že štěstí jednotlivce znamená jen málo. Nemá význam, abych byl šťastný jenom já. Až když vidím, že lidé kolem mě jsou šťastní, cítím to jako naplnění vlastního štěstí. Vlastní pocit štěstí zažívám, když si uvědomím, že se mi něco podařilo, že úkol, který jsem si zadal, jsem splnil ke své spokojenosti.

Theodor Pištěk
výtvarník

Osmdesátiletý držitel Oscara za kostýmy k filmu Amadeus se považuje především za malíře. V Národní galerii aktuálně můžete do ledna vidět jeho retrospektivní výstavu Ecce homo.

14. Doteky umění

Zažívám již několik týdnů zvláštní stavy. Třesu se blahem, v opakovaných extázích znovu a znovu a v úžasu, slzy v očích. Mluvím o přípravě výstavy Karla Malicha v Jízdárně Pražského hradu. Dotýkat se hloubek děl génia je pro mne živou vodou! Na vernisáž přijede i Wang Yi, básník, poslední čínský romantik. Jediný člověk na světě, který si koupil kus Velké čínské zdi. Devátého prosince pak společně pak oslavíme mou 99. návštěvu Číny na galavečeru za doprovodu čínských folklorních souborů, slovenských fujar, českých dudáků a stepařek.

Zdeněk Sklenář
galerista

Nejvýznamnější český soukromý galerista je fascinován Čínou a čínským uměním. Zároveň má velký podíl na vzniku mnoha novodobých soukromých sbírek českého moderního umění.

15. Pod Svatým kopečkem

Moje okamžiky štěstí trvají pár vteřin. Nedají se zachytit. Probudím se a vedle mne spí můj tříletý syn Alfred. Jindy jedu autem a přede mnou se rozvíří listí na silnici. Nebo zavolá kamarád a řekne, že moje práce je důležitá pro spoustu lidí kolem mne. A spoustu takových šťastných okamžiků mám spojenou s městem Mikulov, kde se každý rok potkávám s mně drahými lidmi během festivalu Křehký.

Hana Zárubová
módní návrhářka

Jedna z nejprogresivnějších českých módních návrhářek je známá svými geometrickými tvary a slabostí pro černou a bílou barvu. Působila i jako kreativní ředitelka značky pietro filipi.

16. Šťastná manželka, šťastný život

"Happy wife, happy life", říká se a je v tom hodně pravdy. Rád bavím společnost a jsem šťastný, když jsou šťastni lidé kolem mě, rodina, kolegové, přátelé, zvláště pokud k jejich štěstí mohu nějak přispět. Štěstí je stav mysli a přístup k životu. Bývám někdy smutný, naštvaný nebo zklamaný, většinou sám ze sebe, někdy i z ostatních, ale nemůžu si vzpomenout, že bych byl někdy nešťastný!

Nils Jebens
restauratér

Majitel restaurací Kampa Park, Hergetova Cihelna a Cowboys začal před téměř dvaceti lety jako jeden z prvních v Praze otevírat skutečně prémiové gastronomické podniky.

17. Jan Mládek a František Kupka

Být šťastná? Záleží na tom, jestli jste vdaná a máte rodinu, nebo svobodná a uspěla jste v životě. Můj život byl nejšťastnější v Paříži, kde jsem žila 7 let a kde jsem poznala dva muže svého života, manžela Jana Mládka a malíře Františka Kupku. Jsem šťastná, když procházím muzeem, které jsem v Praze vytvořila, dokud si neuvědomím problémy, které jsem při jeho zakládání měla a které stále přetrvávají. Myslím si, že štěstí si člověk neuvědomí najednou, ale že se to stává postupně s přibýváním let.

Meda Mládková
mecenáška umění

Sběratelka a vydavatelka, manželka ekonoma J. V. Mládka, provozuje v Praze v Sovových mlýnech Museum Kampa, významné centrum českého umění.

18. Saint Tropez

Díky Krtečkovi se můžu často pohybovat v dětském světě, který je šťastný už ze své podstaty, a to i při charitativních projektech. Jsem šťastná, když můžu být s babičkou, vždycky mě podrží, rády spolu vzpomínáme na dědu. Mám ráda i přírodu - čím méně v ní jsem, tím více. Nebo pohled v noci z auta na Pražský hrad, pivo a řízek. A také cestování - miluji New York, ale v létě se pravidelně už několik let vracím k azurovému moři do Saint Tropez.

Posadím se na terasu v restauraci Le Club 55 v Saint Tropez, kterou proslavila Brigitte Bardot a bavím se pozorováním celebrit, které sem dodnes pravidelně přijíždějí.

Karolína Milerová
opatrovnice Krtečka,
Nadace Zdeňka Milera

Vnučka Zdeňka Milera, tvůrce postavičky Krtka, pokračuje jak v obchodních, tak v nadačních aktivitách kolem světově nejznámější české kreslené postavičky.

19. Titul Arsenalu

Jsem tu okamžitě připraven nabídnout celou škálu receptů na dokonalé štěstí, byť nejsem schopen zajistit, že budou s jistotou fungovat ve všech případech.

Nicméně, zkusme to: co takhle pátý gól Arsenalu do brány Tottenhamu v sobotním listopadovém odpoledni, které pak již celé můžete věnovat oslavám a rozboru utkání, případně proložit pohledem na navazující ragbyový zápas Anglie-Austrálie? (Tento program přináší v nejvyšší kvalitě restaurace James Joyce.)

Dobře, pokud snad fandíte Chelsea nebo Manchesteru United nebo fotbalem pohrdáte a ragby vám připadá jako nesmyslný sport, v němž se stokiloví muži neustále snaží strhnout se navzájem k zemi způsobem, který je ve všech normálních sportech přísně zakázán, asi vás to úplně neuspokojí. Navíc vás musím upřímně upozornit, že takových šťastných momentů prožijete jako fanoušek Gunners rok od roku méně a méně. Můj dobrý přítel, spolutrpitel při našich utkáních a jeden z nejlepších sportovních novinářů v Česku Luděk Mádl, nedávno v chatu se svými čtenáři na otázku, co si v životě přeje, seriózně odpověděl, že by se chtěl ještě dožít titulu Arsenalu. Vzhledem k tomu, že mu ještě není ani čtyřicet, je vidět, že při čekání na štěstí v této oblasti je třeba nemalé trpělivosti. (A nemohu ani zaručit, že z víkendů, které jsem načrtl výše, bude úplně šťastná vaše žena.)

Tak co tedy ten okamžik, když po dvaceti letech čekání konečně před sebou spatříte Morrisseyho, který má sice o třicet kilo víc než v době, kdy jste mu začali naslouchat, což vám tedy připomene, že ani vy už zřejmě nejste v té nejlepší životní kondici, ale stále mu při každém tónu věříte, že "there's a light that never goes out"? Ano, vyžaduje to značnou dávku pochopení pro narcisy všeho světa, ale pokud jim díky vlastním dispozicím rozumíte, je to štěstí. Ale klidně si poslouchejte Mozarta nebo Kabát. Navíc u mistra nikdy nevíte, kdy to definitivně zabalí, protože jak známo "the world is full of crashing bores".

Děti a rodinu mi přátelé z redakce Proč ne?! zakázali, s dovětkem, že je to až příliš obvyklé a nejspíš banální, což je možná i pravda, ovšem pouze do chvíle, kdy to za obvyklé a skoro banální považovat můžete. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem se letos oženil, mi snad kolegové tyhle citovčičky prominou.

Samozřejmě, celý advent a Vánoce jsou tím pravým obdobím pro návaly štěstí. Praha není snad nikdy tak krásná jako v mrazivém podvečeru (teď jsem skoro dojal sám sebe), pokud se tedy procpete davy turistů, kterým to taky úspěšně namluvili při koupi zlevněného zájezdu. Stromeček, dárečky, rybička, to už by asi neprošlo, jen zmíním, že by se letos mohl pocit štěstí násobit tím, jak pěkně na začátek týdne nám svátky vyšly. A pak zahuštěný vánoční program Premier League, Velvet Underground Revival v Akropoli, Silvestr, hodně štěstí v novém roce, projev hlavy státu, první kolo prezidentských voleb - radši už dost, ať tolik štěstí vůbec uneseme.

Neznám samozřejmě žádný automatický recept na štěstí. Jediné, co mě napadá, je, že nemám žádný skutečně vážný důvod být nešťastný. Ne rozčílený, frustrovaný nebo i smutný, ale opravdu nešťastný z věcí, které nedokážu ovlivnit. Když se dívám kolem sebe, vím, že mám celkem velké štěstí - a kdyby to snad tak chtělo zůstat i v roce 2013, budu úplně nejšťastnější. A zcela upřímně přeji všem totéž.

Jindřich Šídlo
komentátor Hospodářských novin

Nejvýraznější autor Hospodářských novin a fanatický fanoušek Arsenalu Londýn. Jeho autorskou stránku najdete v HN každý pátek.

20. Sedmnáctka v St. Andrews

Nové auto nebo kabelka mohou člověka nadchnout, ale jen na krátkou dobu. Aby byl člověk skutečně šťastný, musí mít v rovnováze veškeré sféry svého života - rodinu, práci, zdraví a koníčky. Protože jsem golfistka, udělalo mne šťastnou, když jsem byla v Mekce golfu, starobylém univerzitním skotském městečku St. Andrews. Právě tady se zrodil golf. Není to žádné velkolepé hřiště, jaká jsou k vidění třeba v Dubaji, je vlastně docela prosté, puristické. Pravá kolébka golfu dýchající gentlemanstvím, na kterém tento sport stojí. Pro každého golfistu je to skutečné poutní místo. Já jsem si tam zahrála zatím jenom jednou, v roce 2010, těsně po skončení prestižního turnaje British Open. Pro velký zájem jsme museli s mužem tamního startera prosit co hodinu, aby nás pustil na nejstarší hřiště zvané jednoduše "old course". Jestli jsem hrála dobře, nebo špatně, si už ani nepamatuji a v ten moment to pro mne nebylo ani moc důležité. Vybavuji si ale jamku číslo 15 s hodně hlubokými bunkry, které se musely překonat proti směru hry. Já jsem ale chtěla hrát normální cestou a ztratila jsem tam asi čtyři rány. Nebo sedmnáctka, ta se zase odpalovala přes budovu hotelu. Ráda vzpomínám i na svého caddyho, který měl sám handicap asi 2, znal hřiště jako své boty a svými radami, jak se vypořádat s pro St. Andrews charakteristickým silným větrem, mi ušetřil dobrých deset ran. Později nás provedl i po dalších hřištích a my jsme ho na oplátku pozvali k nám do Prahy a stali se z nás dobří "golfoví" přátelé. I proto bych se do St. Andrews chtěla co nejdříve vrátit.

Lucie Krajná
manažerka-golfistka

Nejlepší golfistka v českém byznysu podle handicapového žebříčku Proč ne?! kromě hraní na světových hřištích věnuje svůj pracovní čas realitní firmě RE/MAX svého manžela Davida Krajného.

21. Nové věci, staré věci...

Šťastnou mě dělá polibek od mých dětí, vítr, déšť, právě skončený Designblok, prstýnek od Janji Prokič, šaty od Hany Zárubové, blůza od Kláry Nademlýnské, židle od Charlese a Raye Eamesových, porcelán od Maxima Velčovského, táborák na chalupě v Tachlovicích, kde má moje rodina sídlo už skoro dvě stě let, svítání u moře, ještě teplé vanilkové rohlíčky, úplně studený meloun, obrazy Gerharda Richtera, Rodinova vila v Paříži, vytí vlků na Pelješacu, rozsvícený stromeček, náš nový byt, nové věci, staré věci, kamarádi, maminka, tatínek, šampaňské a Tomáš.

Jana Zielinski
milovnice designu

Ředitelka agentury Profil Media, jež pořádá přehlídku Designblok, je spolu s Jiřím Mackem také duší galerie Křehký a dalších projektů, které podporují český i světový design a umění.

22. Mocná hora

Intenzivní pocity štěstí zažívám v podstatě při dvou příležitostech - při muzice a při lezení po horách. Tam je to kombinace pocitu nebezpečí a vědomí, že musíte překonat sám sebe. Lezete nahoru a vnímáte moc toho kopce a nevíte, zda vás pustí, nebo nepustí. Dá se to zažít v Českém ráji stejně jako v Himálaji. Já jsem byl na horách nejšťastnější, když jsem se pokusil zdolat Šiša Pangmu, osmitisícovku asi 120 kilometrů od Mount Everestu. Ve výšce asi 7900 metrů se se mnou utrhla lavina, ze které se mi podařilo dostat. Když jsem se vracel do základního tábora a věděl jsem, že mě hora sice na vrchol nepustila, ale já jsem přesto všechno přežil, byl jsem nejšťastnější na světě.

Martin Kratochvíl
jazzman a cestovatel

Jazzová legenda, kterou vášeň pro hudbu zavedla k založení mediální skupiny Bonton. Po prodeji firmy se intenzivně věnuje svým dvěma velkým vášním: filmování a cestování.

23. Meditace

Dokážu být šťastná při doteku, vzpomínce, vůni, s rodinou. Mně k uvědomění vlastního štěstí pomáhá meditace. Začala jsem s ní spontánně, jen s podporou knížek, jako je Cesta ke štěstí od dalajlamy. Medituji každý den minimálně deset až dvacet minut už zhruba patnáct let. Sednu si, zklidním se, prodýchávám, ponořím se do sebe a uvědomuji si daný okamžik. Hodně špatně se mi meditovalo v Tokiu, vadil mi všude ten beton okolo. Raději proto zajdu pro načerpání energie do lesa, už mám pár svých oblíbených míst. Nejsilnější pocit jsem při svém pravidelném cvičení zažila při meditaci v Tibetu. Byla jsem tam sice jen na krátké návštěvě, ale atmosféra toho místa na mě zapůsobila.

Lidé tomu často nevěří, dívají se na mne jako na blázna, ale já věřím tomu, že taková chvilka zastavení pozitivně ovlivňuje můj život, psychiku i zdraví. Pomáhá mi to zvládat stres. I když se považuji za hodně silného člověka, někdy v životě přicházejí okamžiky zkoušky a každodenní meditace mi pomáhá najít sílu je překonat. Pamatuji si jeden moment, který mne v tomto směru hodně ovlivnil. Když mi bylo sedm, dostala jsem těžký zánět mozkových blan a ležela jsem týden v bezvědomí. Doktoři rodičům říkali, že pokud se vůbec probudím, budu ochrnutá, dementní nebo jinak poznamenaná. Vzpomínám si přesně na ten okamžik, kdy jsem se probudila. Zpětně jsem pochopila, že jsem v tu chvíli dostala šanci žít a být zdravá a že záleží jen na mne, zda tu příležitost využiji, nebo zahodím. Stejně tak je to na každém, jak si svůj život zařídí. Bez každodenní meditace bych nemohla jít s kůží na trh, když představuji novou kolekci, neměla bych sílu zvládnout všechny projekty, které nemám to srdce odmítnout. Cítím, že hlavně díky tomu jsem vnitřně opravdu šťastná.

Liběna Rochová
oděvní designérka

Díky svému působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze má zásadní vliv na novou generaci českých módních tvůrců. Její zakázkovou tvorbu mají v oblibě čeští umělci.

24. Concept store

Nejšťastnějším mě dělá můj podnikatelský projekt - beauty concept store Ingredients, ve kterém se mi podařilo spojit touhu po vlastní galerii s vášní pro parfémy. S Jakubem Kopčákem, který šel do projektu se mnou, jsme v zahraničí často narazili na krásné obchody kombinující módu či kosmetiku s uměním, a chtěli jsme proto jedno takové místo dopřát i Praze. Inspirací se nám staly tyto tři obchody:

JOVOY, Paříž - Už dlouho mě žádný obchod tak nenadchl! Opravdové parfémové nebe s úžasnou atmosférou, perfektním servisem a božskými vůněmi, které nenajdete nikde jinde.

CORSO COMO, Milán - Eklektický výběr kolekcí známých i méně známých návrhářů. Baví mě spojení obchodu, restaurace, galerie a parfumerie.

DOVER STREET MARKET, Londýn - Tento čtyřpatrový obchod neustále mění svou podobu. Každá návštěva tak pokaždé nabízí nejedno překvapení a je opravdovým zážitkem. Vzhled obchodu, klientů i prodavačů je pro mě nevyčerpatelným zdrojem inspirace.

Lukáš Loskot
style guru

Jako kreativní ředitel stojí za prvním českým concept storem Simple Carrolinum. Je spolumajitelem parfumerie Ingredients a jednou z nejdůležitějších osobností v české módě.

25. Koncert Boba Dylana

Na některé pozitivní zážitky čekáme i desítky let nebo se k nim velmi dlouho propracováváme ... a některé si můžeme tzv. navodit častěji, i když třeba ne sami. K těm prvním pro mě letos patří koncert Boba Dylana, na který jsem čekal od šedesátých let. Doufal jsem, že bude na programu nějaká speciální koncertní verze písně Knockin' on Heaven's Door, kupodivu ale vůbec nezazněla. Tak snad za dalších čtyřicet let. A co se týká těch častějších momentů, setkání s mým vnukem mě uvede vždy do stavu, který lze nazvat štěstím. A to i tehdy, když si na něj jen vzpomenu. To je návrat do bezstarostnosti se vším všudy.

Vladimír Ambroz
architekt

Majitel studia AMOS Design si splnil sen, když se mohl účastnit rekonstrukce slavné brněnské vily Tugendhat. Jeho společnost patří k předním dodavatelům interiérového vybavení a výrobků z materiálu corian.

Ilustrace: Maria MAAKEVA