Kdy a kde jste byli poprvé za hranicemi?
MŠ: Na táboře v Polsku, bylo mi asi deset. Asi nikdy nezapomenu na polívku z červené řepy a polsky nazpívanou Dajánu. Byla jsem dost pyšná, jak je ten Petr Kotvald se Standou Hložkem slavnej, když jejich písničky kopírujou až v Polsku.
DF: Ve východním Německu s ragby teamem v roce 1988. Dodnes mi utkvělo, jak složité bylo se přes dráty dostat. Jako rodinu nás totiž do revoluce nepustili nikam. Prý to bylo pro občany ČSSR nežádoucí.
Kdy a kde jste se během cest nejvíce báli a proč?
MŠ: V Jihoafrické republice. Odbočily jsme se sestrou špatně a tři nekonečné hodiny jely černou tmou po uzoučké písečné cestě na úpatí dost strmého srázu. Bez signálu a s poloprázdnou nádrží. Dodnes si za to nadávám. Zpětně jsme se dověděly, že jsme projely kolem nejobávanější části místních slumů.
DF: Když jsme v Barmě letěli s Air Bagan z Rangúnu do Mandalaje. V letadle byla spousta domácí zvěře, piloti nemohli najít pilotní kabinu a já se nevešel do sedačky, takže se ani nešlo připoutat.
Nejúžasnější výhled, jaký se vám během cest naskytl?
MŠ: Pohled na australský Ayers Rock a okolní červenou přírodu, plnou nehybného, horkem vyčerpaného hmyzu. A taky pohled na zapadající slunce nad mořem z Lions Head v Kapském městě.
DF: Měl jsem to štěstí, že těch nej výhledů bylo víc. Doporučuji určitě vidět všechny pyramidy světa. Takže Gíza, Bagan, Angkor Wat, Hoi An, Machu Picchu a pak Mexiko. Ale tam jsem ještě nebyl.
Kam byste se chtěli ještě podívat?
MŠ: Moc ráda bych pořádně poznala Asii a japonský venkov. I Latinskou Ameriku mám na seznamu. Byla jsem tam krátce, ale chtěla bych ty země opravdu zažít.
DF: Nejvíc mě láká Bhútán, vidět buddhismus v původní čisté podobě a zemi, jež je stále uvízlá v 18. století.
V letadle u okénka, nebo v uličce?
MŠ: Okýnko.
DF: "Emergency seats", prosím.
10. Nejoblíbenější věc, kterou jste si přivezli z cest?
MŠ: Vím přesně: šachovnice ze ZARUČENĚ pravého mramoru, kvůli které jsem v letadle málem platila nadváhu a která se mi při rozbalení doma rozsypala na sádrový prášek. Včetně figurek.
11. Nezapomenutelné jídlo, které jste jedli?
MŠ: Krokodýlí maso v Kapském městě a kachní pařátek v Hongkongu. To první jsem snědla s chutí, připomínalo to trochu kuře. Ptačí nohu jsem zkusila, jenže představa, kde to všude běhalo, mi nedovolila si sousto vychutnat, jak by si možná zasloužilo.
DF: Asi dvoukilová ropucha v restauraci v deltě Mekongu ve Vietnamu. Chutnala jako kuře, ale rozhodně tak nevypadala.
Historka z cest, kterou rádi vyprávíte?
DF: Kontrola dokladů na laosko-kambodžské hranici. Když jsme přecházeli hranice po řece Mekong, probíhala pasová kontrola tak, že asi deset pohraničníků otevřelo velkou knihu s portrétem a jménem Usámy bin Ládina v latince. Desetiminutová kontrola písmenko po písmenku nakonec, naštěstí, prokázala, že Usáma nejsem. Uff.
Výstava fotografií Davida Foldyny pod názvem Od úsvitu do soumraku je v rámci série Východ očima Západu k vidění od 16. října v pražské restauraci Buddha-Bar.
