Co vám utkvělo v paměti z vaší první cesty do zahraničí?
V roce 1979 jsem jela s maminkou na jednodenní autobusový zájezd do NDR, kam se jezdilo na nákupy bot. Ty, které mi tam maminka koupila, byly o tři čísla větší, takže se v nich téměř nedalo chodit.
Kdy a kde jste se během cest nejvíce bála?
V Himálaji mezi Francouzským sedlem a sedlem Dhampus ve výšce 5500 metrů nad mořem. Prudce se pokazilo počasí. Ve sněhové bouři jsme ztratili cestu i orientaci a kamarádka Jitka v důsledku výškové nemoci upadla do kómatu.
Nejúžasnější výhled, který se vám během cest naskytl?
Východ slunce nad horou Jannu v Himálaji.
Kam byste se chtěla ještě podívat?
Do Austrálie, na Nový Zéland, do Afriky a Jižní Ameriky.
Čím si na cestách krátíte čas?
Fotografováním.
Raději relax, nebo zážitek?
Mám ráda relax u moře a zážitky vyhledávám v horách.
V letadle raději u okénka, nebo v uličce?
Je mi to jedno.
Co ve vašem kufru nikdy nechybí?
Necestuji s kufrem, cestuji s batohem a nikdy mi nechybí talisman - malý koník, dárek od mého syna Martina, a spacák od Josky Rakoncaje.
Kdybyste nežila v Budíkově, žila byste ráda...
V Itálii v Dolomitech, ve Florencii, v Benátkách.
Nejluxusnější místo, jaké jste v životě navštívila?
Vždy, když se vracím z cest po Nepálu a Indii domů, nejluxusnější místo mi připadá právě u nás doma v Čechách.
Nejlepší místo na víkendový oddych?
Jizerské hory.
Nejoblíbenější věc, kterou jste si z cest přivezla?
Stříbrná lžička od vesničana z úpatí Manaslu.
Nezapomenutelné jídlo na cestách?
Chicken tikka masala v Pokhaře na ulici. Nepopsatelná harmonie chutí.
Nejbáječnější člověk, kterého jste na cestách potkala?
Nosič Ram Bahadur Jirel, věčně usměvavý, pohotový a laskavý člověk. Pomohl zachránit život kamarádce Jitce.
Historka z cest, kterou ráda vyprávíte?
Historek je mnoho. Jednou při natáčení televizního seriálu Prolínání světů pro ČT jsme s manželem chtěli natočit starověkou univerzitu Nálandu ve státě Bihár v Indii. Stáli jsme uprostřed malé vísky sami dva v takové kobce, kde byla cedule Prodej vstupenek. Čtyři Indové začali vyplňovat různé formuláře a zapisovat čísla pasů do různých knih. Když celá procedura trvala již hodinu, Martin začal být podrážděný, že nestihneme ranní světlo. I já jsem značně znervózněla. Po hodině a půl vyplňování dalších formulářů se napětí stupňovalo, až mi jeden z úřadujících Indů s omluvným úsměvem na tváři pravil: "Sorry, madam, such a big group today." Tou velkou skupinou nemyslel nikoho jiného než nás dva.
Výstava fotografií Markéty Kratochvílové z cest po Asii nazvaná Tváře probíhá v rámci série Východ očima Západu v září a říjnu v restauraci Buddha-Bar, následně v prostorách Letiště Praha.
Ilustrace: Sasanca