Koncept, kurátoři: Jana Zielinski a Jiří Macek, Křehký
Foto: Václav Jirásek
Design stolu: Olgoj Chorchoj

"V současném designu jako by vše již bylo navrženo, a to ve všech možných dokonalých formách. Málokdy se před námi objeví tvar, který by nás zasáhl svou formou či otevřel lepší možnosti použití. Ale neubráníme se touze po něčem novém i u tak obyčejných věcí, jako jsou židle, stoly nebo vázy.

Když jsme přemýšleli, jaký by měl být stůl navržený pro Křehký, věděli jsme, že nesmí být jen další věcí a že musí být ze dřeva. Zároveň jsme nechtěli, aby vznikl jen další stůl, kterých jsou na světě tisíce. Chtěli jsme stůl, který dá stromu šanci na další život.

Stůl je srdcem každého prostoru. U něj se setkáváme při společném jídle, u něj plánujeme, jakým směrem se vydáme. Stůl je pamětí života, stejně jako odrazištěm k jeho budoucnosti, i proto jsme chtěli, aby se život našeho stolu už od počátku protnul s životem konkrétního místa, aby na něj navázal.

Ze stromů, které se měly v zimě 2010/11 v Kinském polesí zámku Chlumec nad Cidlinou pokácet, jsme si pro náš stůl vybrali vlastně nenápadný dub, ale pro nás nepřehlédnutelný - klidný a pevný, jako les, ve kterém více než sto let rostl. Společně s fotografem Václavem Jiráskem jsme pak sledovali, jak jeho listy zlátnou, viděli dopadat sníh na jeho již holé větve a byli jsme i u toho, když padl k zemi. Chtěli jsme vzít na sebe zodpovědnost za jeho konec. Byli jsme i u každého dalšího kroku, který následoval. Na pile, v sušičce, v truhlárně. A zatímco byl rozřezáván na jednotlivá prkna, sušil se a truhláři mu dávali navržený tvar stolu, jezdili jsme dál i do lesa, ze kterého pocházel.

Celá výroba stolu trvala rok a půl. Bylo zvláštní žít měsíce s představou, že máme stůl, ale teprve jako by pomalu rostl. Čekat v čase, když můžete mít všechno hned, jako by se nehodilo. Navíc čekat na něco, o čem přesně nevíte, jak bude vypadat. Kdykoliv jsme mohli vstoupit do procesu, začít měnit tvar, upravovat nebo se vzdát konceptu. Neudělali jsme to. Stále více než o stole bylo vše o místě a čase, o společné cestě, o lese a také o ohni, jehož funkci v západní kultuře stoly už dávno převzaly. Nakonec přestal být důležitý i tvar stolu. A když se pak objevil, znovu jsme jej objevovali a měli radost, že není jen tak "ze dřeva", ale z dubu, který rostl v lese, který už tak dobře známe.

Viděli jsme, jak mýtina sama silou svého života opět zarůstá, jak se nové duby samy derou ze země, viděli jsme, jak přichází další jaro. Stůl jsme nazvali Strom, neboť pro nás je stále tím stromem od Chlumce, který zažil dvě války, politické revoluce i tu vědecko-technickou, lesy bohaté vysokou zvěří i ty dnešní, kdy vysoké zvěři panují původně asijští jeleni sika a na zajíce téměř nenarazíte.

Když jej k nám pak do galerie po více než roce od prvního setkání přivezli, ticho holešovického dvora se spojilo s tichem lesa a s jeho zpěvem. Zvuk i čas se změnily. Začala další etapa života stromu, která se sice již nezapíše do jeho letokruhů navždy vložených do středu stolu, doufáme však, že přesto i pro něj bude bohatá a neméně důležitá. Jsou místa, kterými prochází čas a od kterých se odvíjí děj. Louky, prameny, zálivy, hory, zahrady, náměstí... Stromy. A stoly. Ne všechny."

Dřevorubec, Kinského lesy

Truhlář, Bohemian Works