Woody Allen světa módy

Už řadu let každou přehlídku Albera Elbaze vítají módní redaktoři s nadšením a jejich ovace neberou konce. A tak se i před nadcházející sezonou vtírá otázka, jestli originální návrhář dokáže zopakovat svůj úspěch a hlavně překonat svou hravost a neotřelost.

Elbaz je tak trochu nečekaný hrdina světa módy. Na jeho prezentacích chybí předváděcí molo a na gaučích v jednom ze salonů pařížského Hôtel de Crillon sedí stěží půltucet lidí (Alber Elbaz raději víc menších prezentací, než jednu velkou). Ze stropu visí obyčejné promítací plátno, zpoza něho vycházejí modelky. Jeden z nejsledovanějších světových návrhářů má ruce v kapsách, vázanku možná trochu nakřivo a s pohledem stydlivě stočeným na své chaplinovské boty vysvětluje, kde má který pásek zapínání a proč zvolil právě takovou brož. Tyhle komorní akce jsou opakem toho, jak si lidé představují módní byznys. Nic pompézního ani nabubřelého. A takový je i Alber Elbaz, takové jsou jeho modely.

I když na pohled může jeho práce působit rozpustile, Elbaz ji bere velmi vážně. Pro Lanvin žije a osobně se podílí na všem od reklamních kampaní až po vzhled výloh. Ty prý chodí upravovat potají v noci. A tak v nich nenajdete žádné nudné panáky bez obličeje. Manekýni občas visí hlavou dolů jako cirkusoví artisté, jindy jezdí na kolotoči nebo venčí červené plastové dinosaury. Interiér netvoří studené minimalistické prostory, kde se bojíte něčeho dotknout. V pařížském obchodě Lanvin si člověk připadá spíš jako v bytě ženy, která se právě snažila vybrat si róbu na večer. Oblečení, tašky i šperky jsou zdánlivě spontánně rozházeny po stolcích a almarách; všechno vybízí k doteku. Praštěné nápady skvěle podtrhují eleganci Elbazových modelů. I když si nic nekoupíte, alespoň odejdete s úsměvem.

Ti, co ho znají, říkají, že smysl pro humor a vřelost se na jeho úspěchu podílí stejnou měrou jako jeho talent. Je přemýšlivý, používá poetická přirovnání, za svou největší inspiraci prohlašuje knihy. Pro jeho intelektuální zaměření, ale i sebekritiku, kterou si většinou neodpustí, se mu přezdívá Woody Allen módního průmyslu. "Když někdo řekne, že se mu moje šaty nelíbí, pomyslím si, že se mu ve skutečnosti nelíbím já. A když se někomu můj model líbí, řeknu si, že stejně nemá žádný vkus," řekl před čtyřmi lety listu New York Times.

Kromě módy je jeho velkou vášní jídlo. A nemá problém to přiznat. "Nemám rád jídlo s omáčkou na kraji talíře. Mám ji rád uprostřed, a v co největším množství," řekl. Nejvíc prý jí, když je nervózní, anebo naopak když je v pohodě. "A jelikož jsem neustále buď nervózní, nebo v pohodě, nedivte se, jak vypadám," směje se. Když má světlou chvilku, dokáže najít na své kypré siluetě i výhody. "Jako obézní člověk vím, jak je důležité pohodlí. Při navrhování modelů velmi lpím na tom, aby se v nich ženy cítily dobře," uvedl v rozhovoru pro magazín Intelligent Life. Je si dobře vědom, že běžný život žen se neskládá pouze z cocktail parties a velkých večerních. Jeho umění spojit krásu a praktičnost je další věcí, za kterou ho jeho zákaznice milují.

Miláček žen

Možná právě proto má ve světě módy ještě další přezdívku: Miláček žen. Přitom jeho cesta na vrchol nebyla zdaleka tak přímočará, jak se může zdát. Narodil se v roce 1961 do židovské rodiny v marocké Casablance, spolu s rodiči a třemi staršími sourozenci se brzy přestěhoval do Izraele. První skici začal dělat už ve školce.

"Nosil jsem dvě tašky: jednu s učebnicemi a druhou s barvami. Měli jsme velmi krásnou paní učitelku a každý den jsem si ji maloval - ji a její šaty," řekl. Když nekreslil, vyráběl ze stříbrných papírků z tatínkových cigaret šaty pro šachové figurky. Že šel posléze studovat do Tel Avivu design, nikoho nepřekvapilo.

Po škole - a tříleté službě v izraelské armádě - se vydal do Spojených států. V té době také vypustil "t" ze svého křestního jména. Narodil se totiž jako Albert. "Judaismus věří, že když si změníte jméno, změníte svůj osud," vysvětluje. Neměl žádné zkušenosti, neuměl ani pořádné anglicky, první roky byly tvrdé. Začínal u bezvýznamného výrobce večerních šatů a teprve shodou náhod se dostal k newyorskému návrháři Geoffrey Beenovi. Stal se jeho pravou rukou, naučil se od něj všechno, jak sám říká. Ale po sedmi letech chtěl víc. A tak znovu zvedl kotvy a odjel do Paříže. Měl štěstí a brzy získal práci u Guy Laroche. Stačily pouhé čtyři show a přišla nabídka od značky Yves Saint Laurent. Všechno nasvědčovalo tomu, že se po odchodu starého pána do důchodu stane hlavním designérem. Jenže mezitím značku převzal módní konglomerát Gucci Group a jeho šéfdesignér Tom Ford Elbaze po třech kolekcích propustil.

I když vyhazov nesouvisel s jeho talentem, Elbaz se z něj vzpamatovával dlouho. Dva roky cestoval se svým partnerem (dnešní marketingový ředitel Lanvin Alex Koo) po Asii a uvažoval o tom, že pověsí návrhářství na hřebík a stane se lékařem. Pak se k němu doneslo, že se tchajwanská mediální magnátka Shaw-Lan Wangová chystá od L'Oréal koupit polozapomenutou francouzskou značku Lanvin. V roce 1889 ji založila mladá modistka Jeanne Lanvin a podařilo se jí vybudovat respektovaný módní dům. Jenže po její smrti na sklonku 40. let to šlo s firmou z kopce a na konci 20. století bylo jméno Lanvin prakticky bezvýznamné.

"Prosím, probuďte spící krásku," zavolal prý tehdy Elbaz Wangové. Myslel tím Lanvin, ale vlastně to tehdy platilo i pro něj. Shaw-Lan Wangová z Elbaze udělala hlavního designéra a on je jí od té doby věrný, i když by o něj stály i jiné firmy. "Svět módy je nestálý, ale to neznamená, že takový musím být i já," nechal se slyšet, když dostal před pár lety nabídku od Givenchy.

Multikulturní koktejl

Pověst si budoval zprvu pozvolna. Zlom nastal v roce 2003, kdy představil kolekci šatů s náhrdelníky s křišťálu a tylu. Jeden z modelů se zalíbil Kate Moss, a tak v něm vyrazila na vernisáž nové kolekce Manola Blahnika. Její fotky obletěly celý svět a všichni se ptali, kdo dělal tu krásnou róbu. Najednou se všichni zajímali o přehlídky Lanvin, firemní obchody začaly praskat ve švech a svět začal konečně brát módního šprýmaře Albera Elbaze vážně.

Do minimalistického stylu, kterým se Lanvin vyznačoval v 90. letech, se mu podařilo vrátit uvolněné linie a ženskost. Jeho modely jsou zvláštním spojením luxusu a jakéhosi zdání "nedodělanosti" - často to vypadá, jako by je někdo sešil jen pár minut předtím, než byly pověšeny na stojan. Látky, které používá - taft, hedvábí, satén - často nechá vyprat a zmačkat, aby z nich dostal přehnanou ušlechtilost a škrobenost. Jeho schopnost vyrobit z dlouhého kusu látky vzdušné šaty za použití jediného švu, je dech beroucí. Svou virtuozitu ale nikdy nepoužívá k tomu, aby vytvořil něco příliš okázalého a formálního. Do módy začátku 21. století přinesl ještě něco - znovuobjevil celou jednu kategorii: bižuterii.

"Začal jsem balit perly do tylu a uvazovat náhrdelníky stuhou. Stala se z toho naše značka," vypráví. "Téměř každá kolekce reflektuje celý můj život. Je v ní francouzská noblesa, pohodlí americké sportovní módy, napětí života v Izraeli a orientální pocit vycházející z Afriky."

Tahle multikulturní formule přinesla Lanvin kromě popularity také značný ekonomický úspěch. Roční tržby firmy se v posledních letech pohybují kolem 100 milionů dolarů ročně, což je desetkrát víc, než když do ní Elbaz před osmi lety přišel.

Ještě o něm uslyšíme

V roce 2005 řekl v rozhovoru pro The New York Times, že za šest let chce s návrhářstvím skončit. Mezitím vystoupila jeho hvězda ještě výš. V prvních řadách na jeho přehlídkách sedává Janet Jacksonová nebo Kristin Scott Thomasová, dveře jeho obchodu si podává Nicole Kidmanová se Sofií Coppolou a v semišových teniskách Lanvin chodí americká první dáma Michelle Obamová.

A Elbaz stále neusíná na vavřínech. Mimo regulérní módní cyklus navrhl na podzim ještě speciální narozeninovou kolekci u příležitosti 120. výročí vzniku Lanvin a dvě známky, které se francouzská pošta rozhodla vydat jako poctu nejstarší francouzské módní značce. V kuloárech se o něm hovoří dokonce jako o nástupci Karla Lagerfelda stojícího v čele Chanel. On i zástupci Chanel to odmítají, ale i tak: na důchod to prostě zatím nevypadá.

Alber Elbaz svou nejnovější kolekci pro podzim/zima 2010 představí na pařížských dnech módy od 3. do 11. března.

Pro Elbazovy kolekce je typická neotřelost. Své rozpustilosti dává průchod při navrhování nápaditých výloh obchodů Lanvin.

Obchody Lanvin jsou opakem chladných, minimalistických interiérů. Přímo vyzývají k tomu, aby si zákaznice na šaty sáhly.

Elbaz se proslavil tím, že do módy opět přinesl výraznou bižuterii. Další jeho zásluhou je, že na přehlídková mola vrátil ženskost.