Uznávaný český fotograf Petr Ulrych, jehož práce visí v soukromých sbírkách v Česku, Německu i Americe, měl už odmala blízko k fotografování. "Můj otec byl fotograf a kameraman. Když jsem byl malý, zakopával jsem o objektivy, takže se nemohlo stát nic jiného, než že se stanu fotografem," říká Ulrych. Přestože jen zastupuje pražskou Leica Gallery, o svých dílech nemluví jako o umění. "Fotografie je spíš médium," říká. To, že se nakonec některá ocitne v uměleckém muzeu, podle něj může být často jen shoda šťastných okolností. Kromě volné tvorby se věnuje také reklamní a zakázkové fotografii. "Zaměřuji se na volnou tvorbu a výstavy. Zakázky beru jen tehdy, když mi vyhovují," dodává. V listopadu se vypraví s Českou televizí a Českým výborem pro Unicef na desetidenní cestu do Bhútánu, kde bude zachycovat život místních lidí. Výtěžek z prodeje snímků věnuje výboru. Svůj pracovní stůl pro proč ne?! zachytil na fotografii sám.
1 Telefon
Tenhle iPhone miluju, používám ho na skype i e-mail. Nejsem sice žádný počítačový maniak, ale na tomhle telefonu se mi líbí, že s ním můžu i z hospody vyřídit spoustu věcí. Počítač používám také hodně - nemám ho v ateliéru, ale v pracovně. Dneska už všichni fotografové musí snímky finalizovat v počítači.
2 Knihy
Právě mám rozečtenou knihu Cheating at Canasta od Williama Trevora. Čtu rád, dokonce jsem jednu dobu knihy sám psal - v nakladatelství Petrov jsem vydal sbírku povídek Přeludy a román Srdce marionet, ale pak mě obraz stáhl zpátky. Na stole mi leží i knížka veršů Bez Karkulky od Ireny Douskové, se kterou jsme v 80. letech tvořili spolek LiDi. Nedávno jsme spolu totiž měli veřejné čtení z básnického sborníku Pražský zázrak. A taky mi na stole leží výjezdy knihy americké teoretičky Susan Sontag O fotografii, kterou jsem právě dočetl a jsem z ní nadšený. Myslím, že mě posunula v úvahách o vlastní práci.
3 Rozbitý šálek a sklenice
To jsou moje zátiší. Pořád fotím nahé ženy a obličeje, takže si v ateliéru rád pro sebe fotím zátiší. Jsou to uklidňující, meditativní věci - na rozdíl od lidí a jejich energie.
4 Skicák
Používám ho na rozkreslování fotek, co se týče světel nebo pohledů. Je to pro mě pak při focení taková partitura. I když se nakonec v případě lidí hodně improvizuje, je dobré mít do začátku nějakou představu.
5 Drátěné drbátko
Drbátko na hlavu je po sexu ta nejlepší orgasmická věc v tomhle vesmíru, je to strašně příjemné. A hned vedle něj mám ševcovské kopyto, které jsem našel v chalupě, když jsem ji rekonstruoval. Připomíná mi, že i fotografie je řemeslo.
6 Brašna
Tuhle tašku jsem si pořídil na listopadovou cestu do Bhútánu. Hodí se mi do tamních hor, je praktická, chrání moje přístroje a má i svou vlastní pláštěnku.
7 Nátisky
Tohle jsou výjezdy, zkoušky pro klienta. Svoje fotografie prodávám buď přes galerii Leica nebo sám, jako v tomhle případě. Většinou je prodávám v papírové podobě s číslem, signaturou a datem, jak se to správně má. Někdo si fotografii odnese srolovanou a zabalenou, někomu ji nechám rovnou i zarámovat.
8 Figurína
To je moje nejstálejší modelka, které jsem celý život věrný. Používám ji, když potřebuji něco vyzkoušet nebo nastavit. Kdysi mi někdo poštou poslal jeden a půl figuríny, byla naskládaná v balíku a vypadalo to jako z jednoho z dílů Majora Zemana - Kvadratura ženy.
9 Smlouvy
Teď jsem připravoval darovací smlouvu na fotografii Killing Softly z roku 2006 pro nadaci Leontinka. Charitativní projekty se mi tak nějak přelévají životem. Když galerie Leica rekonstruovala prostory, také jsem daroval svoji fotku do aukce a jednu jsem věnoval na projekt, když jsem byl v New Yorku. Dneska je všechno hodně o penězích, a když udělá fotka radost, je to jenom dobře.
10 Káva, víno
Na stole mi leží moje poobědní káva. Kupuju stoprocentní arabiku v Mamacoffee. Líbí se mi pít kávu jako víno a říct si, že dneska si dám třeba Keňu nebo Mexiko. Víno piju asi jako všichni Češi - v létě bílé, v zimě červené. Mám rád pinot grigio nebo chardonnay, z červených rioju.
A něco navíc: kočka
Při fotografování na moji židli vyskočila kočka Louisa. Je to jedna z páru Thelma a Louisa, ale Thelma se nám někam zaběhla, takže si budeme muset asi pořídit novou. Já jsem kočičí člověk - kočky mají totiž jednu výhodu, že neštěkají.
