Pro všechny, kdo utratí stovky tisíc korun za značkové hodinky, je Richard Městka spásným andělem. Patří mezi hrstku odborníků v Česku, kteří jejich drahou hračku dokážou v případě poruchy zase oživit. Na jeho stole končí hodinky vyhlášených značek jako Rolex, Breitling, IWC, Cartier, Maurice Lacroix, Raymonc Weil či Montblanc. "Richard Městka patří mezi několik nejlepších hodinářů v Česku," říká odborný učitel jediného českého hodinářského učiliště v Jihlavě Jaromír Ondráček. "Takové jako on spočítáte na prstech svých rukou."
Výsadní postavení hodináře Městky, který pracuje v butiku Carollinum v pražské Pařížské ulici, potvrzuje i skutečnost, že jako jeden ze tří lidí v republice má oprávnění opravovat Rolexy a na Patek Philippe je dokonce jediný u nás, který se začal u této značky školit.
Na Městkově stole nenajdete žádné osobní předměty, rodinné fotky, talismany, ale ani šálek s kávou nebo nakousnutou sušenku. Všechno je zcela podřízeno naprostému soustředění a titěrné práci se součástkami, které nejsou okem téměř ani postřehnutelné. Přesvědčte se sami.
1. Šroubováčky
Jsou barevně označené, abych rychle věděl, pro jakou šířku šroubováčku sáhnout. Ten nejmenší má šířku jen 0,5 milimetru, je to vlastně jenom drátek zapilovaný do placičky. Pracovat s nimi musím hodně opatrně, protože když šroubovák sklouzne po hodinkách, hned se můžou poškodit.
2. Nástroje na promazávání olejem
I mazáčky jsou jinak široké. Na konci mají malinké plošky, na které potřebuju udělat kapičku oleje - ta už je skoro neměřitelná. A tou se pak musím trefit do mističky na ložisku o průměru 0,2 milimetru.
3. Pinzety
Ve srovnání s ostatními nástroji možná vypadají hromotlucky, ale na konci jsou zašpičatělé. Dostat do ruky grif, jak s takovým nástrojem pracovat, trvá celý život. V podstatě se pořád učím.
4. Lupa
Tuhle svou lupu používám neustále, pokud tedy právě nepracuji s pouzdrem od hodinek, to je dobře vidět i bez ní. Mám po ruce různé druhy od lupy s trojnásobným zvětšením až po tu se zvětšením dvacetpětkrát.
5. Poklop
Když skládám určitou část hodinek, všechny ostatní mám schované v misce s krytem, aby se na ně nedostala žádná nečistota. My hodináři jsme jak vodníci, pořád otevíráme a zavíráme nějaké baňky jako ty s dušičkami. Hodinky mají různý počet součástek, od nějakých pětadvaceti až třeba po sto padesát, a tak se občas něco ztratí. To pak uklízím celý stůl, zametám pod ním a hledám. Nejdéle jsem jednu součástku hledal s přestávkami dva dny. Dá se sice objednat nová, ale tím se protáhne objednávka. Takže se spíš zametá a hledá.
6. Kostka na řemínky
S touhle kostkou pracuji dnes a denně. Když si někdo koupí hodinky, obvykle chce ze všeho nejdřív upravit řemínek, a to dělám v téhle kostce. Je to takový držák, který se používá proto, aby se řemínky neodřely a šly snadno rozšroubovat.
7. Tester
Zkoušečku používám u quartzových hodinek, abych zjistil, jestli mají v pořádku baterii. Je to nejjednodušší, ale nejúčinnější způsob, jak baterii otestovat. Pak existují ještě komplikovanější přístroje. Sám mám raději mechanické hodinky - je to prostě hezká věc, když otevřete pouzdro a vidíte tu mechaniku.
8. Modrá hmota
Jmenuje se rodigo. Očišťují se v ní hroty pracovních nástrojů a používá se k odstraňování drobných nečistot ze stroje hodinek při montáži. Jakákoli nečistota v hodinkách, to je konec.
