Ve svých třiatřiceti letech toho má architekt Pavel Hnilička celkem dost za sebou. Spolu se svým společníkem Ondřejem hnilicka_stul_192.jpgCíslerem postavil či rekonstruoval už několik bytových domů, z nichž jeden letos získal cenu Obce architektů v kategorii Novostavba. V hlavním městě se účastní projektů mezinárodního ateliéru Baumschlager Eberle, s nímž pracují na Cornlofts Šaldova a Panorama Červený Vrch. A také je autorem knihy Sídelní kaše, v níž se kriticky podíval na překotný boom předměstských satelitů a radí, jak nové kolonie stavět lépe.

Hnilička v roce 2000 absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, kde studoval u známého architekta Ladislava Lábuse a profesorky Aleny Šrámkové. Rok strávil postgraduálním studiem na technice ETH v Curychu. V roce 2003 zakládá vlastní architektonický ateliér v Praze. Mezi jeho nejzajímavější projekty patří novostavba bytového domu v Košířích (to je ten, který letos ocenila obec architektů), vila v Dubči či přestavba vily v Roztokách u Prahy.

1. Odborné knihy a časopisy: abych zůstal v obraze

Kniha Städtische Dichte od V. M. Lampugnaniho a dalších spoluautorů think tanků Avenir Suisse a Network City and Landscape pojednává o souvislosti hustoty osídlení a kvality měst. Německy ji čtu jednoduše proto, že česky o stavbě měst téměř nikdo nepíše a překladů vychází poskrovnu. V knize jsou zobrazena některá světová velkoměsta, ale i vybrané městské čtvrti a bloky včetně map a fotografií. Krásně ukazují, jaké má určité místo podle hustoty osídlení charakter. O tomhle tématu se dnes hodně diskutuje, protože okrajové části měst špatně fungují. Mimo jiné je to právě nízkou hustotou osídlení. Časopis Detail odebírám pro vysokou kvalitu prezentovaných projektů a proto, že u každého projektu se z pečlivě zpracovaných výkresů dozvím o jejich konstrukci. Je prima, že jednotlivá čísla člení podle typů staveb.

2. Pravítko a trojúhelník: tak začínám pracovat

Ač máme dnes všechno v počítačích a pracujeme rovnou ve 3D, neobejdu se bez obyčejné tužky a skicáku. Když se první tahy začínají zpřesňovat, používám občas pravítko spolu s polohovacím trojúhelníkem. Tvary domů mi z těchto zatím nepřesných čar v mé představivosti lépe vystupují. Rád tímto způsobem také rozmýšlím detaily a nábytek.

3. Modely: hračka v práci

I když vypadají jako dětská stavebnice, modely domků mají zcela praktický účel: slouží mi k ověření projektu ve skutečném trojrozměrném prostoru. Na nich se ukáže mnoho souvislostí, které v počítači nevidíte.

4. Mobil: sám sobě sekretářkou

Mobil zdaleka nevyužívám jen k volání, ale hodí se mi spousta jeho dalších funkcí. Displej je velký a dotykový, k tomu mám vysouvací klávesnici, takže jsem si zvykl na diář, píšu si sem a někdy i kreslím poznámky, čtu e-maily včetně příloh a hledám na webu, jsem-li mimo kancelář, fotím, zapomenu-li svůj foťák, nechám se navigovat při řízení, ukládám si digitálně vizitky.

5. Šálek čaje: povolený doping

Při práci si dávám kávu i čaj, ale raději mám přece jen čaj.

6. Tužky: to je pro mě základ

Nejkrásnější část práce je začít přemýšlet o domě, který ještě není, a ptát se ho, jaký by chtěl být. Tužka dovolí zachytit pocity a obrazy lépe než stroj. Ten je přesný a skvěle se hodí, když už má člověk jasno a zhruba ví, co chce kreslit. Ve virtuálním prostředí se pak neustále ladí a komponují prvky tak, až vznikne plán domu.

7. Nové plány: aktuální projekt

Právě stavíme dvě vily, připravujeme regulační plán do Říčan, vyřizujeme povolení na školku do Doubravčic, začali jsme pár architektonických soutěží a jednáme o dalších projektech.

8. Oblíbený časopis: času na čtení je málo

V tomto čísle Respektu mě zaujal článek o dopravě. Respekt mám rád, ale stíhám ho číst tak ob dvě čísla.

9. Foťák: fotíme o sto šest

Pořizujeme fotky pozemků a jejich okolí. Staveb, které navštívíme. Staveb, které stavíme. S fotografiemi pak dále pracujeme, využíváme je ve výkresech. Při rekonstrukcích domů si fotíme každý detail, abychom jej při práci mohli snadno dohledat.

10. Děti: Moje pýcha

Mám nádherná dvojčata Lukáše a Agátu. Teď mají skoro 2,5 roku. Ta fotka je starší, ale líbí se mi tolik, že jsem ji ještě nevyměnil. Rodina je pro mě hodně důležitá. Naštěstí mám ateliér jen pět minut od bytu, tak se snažím, abychom byli co nejvíc spolu. Ale přiznávám, že to není zrovna lehké, v naší časově náročné profesi najít rovnováhu mezi rodinou a prací.